Meinier
| Meinier | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°14′48″ s. š., 6°14′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 440 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ženeva |
  Meinier Meinier, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 6,95 km² |
| Počet obyvatel | 2 131 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 306,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 1252 |
| Označení vozidel | GE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Meinier je obec na jihozápadě Švýcarska, v kantonu Ženeva. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Obec se nachází východně od Ženevského jezera, asi 9 kilometrů severovýchodně od Ženevy. Skládá se z vesnic Meinier, Carre d’Amont, Carre d’Aval (Le Carre), Compois, Essert a Corsinge. Sousedními obcemi jsou Collonge-Bellerive, Corsier, Gy, Jussy, Presinge a Choulex.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Obec se poprvé připomíná roku 1153 ve slovním spojení de maniaco, kolem roku 1344 pak jako Meignier.[2] Ve středověku bylo v převážně bažinaté oblasti Meinier bylo postaveno několik hradů. V roce 1256 daroval Gérold de Compey, člen vazalského rodu savojského hraběte, hrad Compois svému synovci Pierrovi. Na počátku 14. století nechali vazalové hrabat ze Ženevy postavit hrad Corsinge a rytíř Humbert de Cholay nechal jménem pánů z Faucigny postavit hrad Roillebot. Na místě se stopami osídlení z 1. století př. n. l. byl na počátku středověku postaven kostel svatého Petra a Pavla, který je ve 12. století zmiňován mezi majetkem ženevského kláštera Saint-Jean-hors-les-Murs. Reformace přišla v roce 1536, kdy Bern připojil Thonon a zřídil jej jako své vlastní panství, které existovalo až do roku 1567. Katolická víra byla v Meinier znovu přijata na počátku 17. století. Farnost Meinier vznikla v roce 1816 na základě staré farnosti. Na počátku 20. století byla odvodněna vřesoviště obce a v La Pallanterie bylo otevřeno první vinařství kantonu. Meinier zůstala zemědělskou obcí s pěstováním obilí a ovoce i vinařstvím. Počet obyvatel se od roku 1950 zvýšil výstavbou vlastnických čtvrtí a obytných domů v centru obce.[2]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1816 | 1900 | 1950 | 1970 | 1990 | 2000 | 2010 | 2012 | 2014 | 2017 | ||
| Počet obyvatel | 503 | 479 | 497 | 1288 | 1546 | 1696 | 1910 | 2012 | 2080 | 2161 | ||
Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří francouzsky (1461, tj. 86,1 %), druhým nejčastějším jazykem je angličtina (68, tj. 4,0 %) a třetím němčina (62, tj. 3,7 %).
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Meinier je napojen na síť veřejné dopravy autobusovou linkou, kterou provozuje ženevský dopravní podnik Transports publics genevois (TPG). Železnice územím obce neprochází, nejbližší železniční stanice se nachází v Chêne-Bourg na trati Ženeva–Annemasse.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meinier na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c TERRIER, Jean. Meinier [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2010-01-05 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Meinier na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky
