Camill Hoffmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Camill Hoffmann
Camill Hoffmann (asi okolo roku 1920)
Camill Hoffmann (asi okolo roku 1920)
Narození31. října 1878 nebo 30. října 1878
Kolín
Úmrtí28. října 1944 (ve věku 65 let)
Koncentrační tábor Osvětim
Příčina úmrtígenocida
BydlištěPraha XIII
Povolánínovinář, diplomat, spisovatel, básník a překladatel
DětiEdith Hoffmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Camill Hoffmann (česky Kamil Hoffmann, 31. října 1878 Kolín – říjen 1944 koncentrační tábor Osvětim) byl česko-německý německy píšící novinář, spisovatel a diplomat židovského původu, oběť holokaustu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině v polabském Kolíně, kde existovala velká židovská komunita. V rodině se mluvilo německy i česky, od mládí byl tak v kontaktu také s českými lidovými písněmi či poezií, literárně však posléze začal tvořit v němčině. Vystudoval německé gymnázium a obchodní akademii v Praze. Od roku 1902 pracoval ve Vídni jako redaktor časopisu Die Zeit. Téhož roku debutoval svou první vydanou básnickou sbírkou, v tvorbě pak nadále pokračoval. Roku 1911 se přesunul do německých Drážďan, kde nastoupil jako redaktor listu Dresdner Neuesten Nachrichten.

Československo[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Československa roku 1918 se roku 1919 přesunul do Prahy, kde začal pracovat na tiskovém oddělení pražské ministerské rady, v letech 1920 až 1938 potom s titulem legačního rady. Prezident T. G. Masaryk jej jmenoval anonymním ředitelem německy psaného deníku Prager Presse, od roku 1920 pak působil jako kulturní atašé a tiskový šéf čs. velvyslanectví v Berlíně. Snažil se prohlubovat vztahy mezi oběma zeměmi, hosty v jeho domě byli mj. významní němečtí intelektuálové jako např. spisovatel Stefan Zweig, divadelní režisér Erwin Piscator, malíři George Grosz a Ernst Toller, filmař Berthold Viertel a několikrát také divadelník Bertold Brecht.[1]

Po událostech Mnichovské dohody a vzniku Druhé republiky se vrátil zpět do Československa, kde zažil též začátek německé okupace Čech, Moravy a Slezska a vznik Protektorátu Čechy a Morava. Bydlel na Praze XIII.

Internace a úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Na základě německých rasových zákonů byli Hoffmann s manželkou roce 1942 odvlečeni do ghetta v koncentračním táboře Terezín. V říjnu 1944 byli pak vlakem deportováni do koncentračního tábora Osvětim, kam dorazili 28. října. Nedlouho poté byli zavražděni v plynových komorách.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Hoffmann byl ženatý s Irmou Oplatkovou. Z manželství vzešla dcera Edith Hoffmann-Yapou, po válce žijící v Izraeli, která byla uměleckou kritičkou.[2][3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Obálka jeho knihy „Adagio tichých večerů“, kterou ilustroval Adolf Zdrasila

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Adagio tichých večerů, 1902
  • Váza, 1911
  • Německá poezie z Rakouska, 1911
  • Dopisy lásky, 1913
  • Zvony mé vlasti, 1936

V roce 2016 vyšel znovu výběr z jeho básní spolu s krátkým životopisem v německo-českém sborníku. Část nákladů na tisk pokrylo jeho rodné město Kolín. V květnu 2017 byl svazek představen v Maiselově synagoze v Praze.[4]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném období přeložil do němčiny mj. zásadní díla týkající se československé politiky: Světovou revoluci T. G. Masaryka, Vzpouru národů Edvarda Beneše či Hovory s TGM Karla Čapka, dále pak také mimo jiné překlady francouzských autorů Balzaca, Baudelaira či Charlese-Louise Philippa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Camill Hoffmann na německé Wikipedii.

  1. ↑ BIOGRAPHIE, Deutsche. Hoffmann, Camill - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2024-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Alexander Emanuely: Der Fotograf Hans Oplatka und seine Familie. Eine tschechoslowakisch-österreichische Geschichte, in: Zwischenwelt, Theodor Kramer Gesellschaft, 2014
  3. ↑ Camill Hoffmann – Botschafter zweier Kulturen. Radio Prague International [online]. 2008-06-01 [cit. 2024-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Konstantin Kountouroyanis: Deutsch-jüdische Autoren in tschechischer Übersetzung - Buchvorstellung in der Maisel-Synagoge Prag mit Lesung von Gedichten von Camill Hoffmann, Rudolf Fuchs und Franz und Hans Janowitz. In: prag-aktuell.cz, 30. Mai 2017

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hoffmann, Camill. In: Lexikon deutsch-jüdischer Autoren. Band 12: Hirs–Jaco. Hrsg. vom Archiv Bibliographia Judaica. Saur, Mnichov 2008, ISBN 978-3-598-22692-2, S. 179–187.
  • Politisches Tagebuch 1932–1939. Editoval a komentoval Dieter Sudhoff, Alekto-Verlag. Klagenfurt 1995 (vydání Mnemosyne 4) ISBN 3-900743-90-8
  • Jürgen Serke: Böhmische Dörfer. Wanderungen durch eine verlassene literarische Landschaft. Paul Zsolnay Verlag, Vídeň a Hamburk 1987, ISBN 978-3-552-03926-1.
  • Susanne Blumesberger, Michael Doppelhofer, Gabriele Mauthe: Handbuch österreichischer Autorinnen und Autoren jüdischer Herkunft 18. bis 20. Jahrhundert. Band 1: A–I. Hrsg. von der Österreichische Nationalbibliothek. Saur, Mnichov 2002, ISBN 3-598-11545-8 , s. 565.
  • Robert M. Solis: Apokalyptische Motive in „Glühende Landschaft“ Camill Hoffmanns im Kontext zeitgenössischer Lyrik zum Ersten Weltkrieg. In: Ewa Wojno-Owczarska (Hrsg.) Literarische Katastrophendiskurse im 20. und 21 Jahrhundert. Peter Lang Verlag, Berlín 2019, ISBN 978-3-631-74702-5, s. 59–76.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Camill_Hoffmann&oldid=23820652“