Přeskočit na obsah

Brhlík lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBrhlík lesní
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďbrhlíkovití (Sittidae)
Rodbrhlík (Sitta)
Binomické jméno
Sitta europaea
Linnaeus, 1758
Rozšíření druhu brhlík lesní
Rozšíření druhu brhlík lesní
Rozšíření druhu brhlík lesní
      celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brhlík lesní (Sitta europaea) je malý druh pěvce z čeledi brhlíkovitých (Sittidae).

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13–14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, krátký ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové.

Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím „sit sit“. Zpěv je trylkovitý, v základě zní jako „kvikvikvi…“. Varovný hlas je hlasité, rychlé „ťuiťuiťui“.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Brhlík lesní je rozšířen na rozsáhlém území Eurasie a v severozápadní Africe (má tudíž tzv. palearktické rozšíření). Je stálý. Tvoří řadu poddruhů, z nichž v Česku žije brhlík lesní středoevropský (Sitta europaea caesia). Zdržuje se převážně v listnatých a smíšených lesích se starými stromy, běžný je však také v zahradách a městských parcích. Nejhojněji se vyskytuje v nížinách, ve vyšších nadmořských výškách je již vzácnější. V Česku hnízdí v počtu 600 000–1 200 000 párů po 1400 m n. m. V poslední době jeho početnost na českém území mírně stoupá.[2]

Brhlík lesní u hnízdní dutiny, jejíž vletový otvor zmenšil částečným zazděním hlínou smíchanou se slinami
Poddruhy brhlíka lesního
Latinský název
Sitta europaea ssp.		 autor Český název Domovina Obrázek
Skupina caesia
S. e. caesia Wolf, 1810 brhlík lesní středoevropský od Pyrenejí západní a střední Evropa,
ze severu od Dánska a západního Polska
přes západ Balkánu po Řecko
S. e. caucasica Reichenow, 1901 brhlík lesní kavkazský severovýchodní Turecko, jihozápadní Rusko,
Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán
S. e. cisalpina Sachtleben, 1919 brhlík lesní italský nejjižnější Švýcarsko, Itálie včetně Sicílie,
jižní Chorvatsko a jihozápadní Černá Hora
S. e. hispaniensis Witherby, 1913 brhlík lesní španělský střední a jižní Španělsko, Portugalsko a severní Maroko
S. e. levantina Hartert, 1905 jižní Turecko
S. e. persica Witherby, 1903 jihovýchodní Turecko, severní Irák a západní Írán
S. e. rubiginosa Tschusi & Zarudny, 1905 jižní Kavkaz a severní Írán
Skupina europaea
S. e. europaea Linnaeus, 1758 brhlík lesní severoevropský jižní Skandinávie a Baltské ostrovy, západní Rusko,
východní Polsko, Ukrajina, Rumunsko a Bulharsko,
severozápadní Turecko
S. e. albifrons Taczanowski, 1882 severovýchodní Sibiř a severní Kurilské ostrovy
S. e. amurensis Swinhoe, 1871 Poamuří, Přímořský kraj, severovýchodní Čína a Korea
S. e. asiatica Gould, 1837 brhlík lesní sibiřský střední Rusko na západ k jezeru Bajkal,
sever Kazachstánu a západní Mongolsko
S. e. baicalensis Taczanowski, 1882 Sibiř východně od jezera Bajkal,
střední Mongolsko a severovýchod Číny
S. e. bedfordi Ogilvie-Grant, 1909 ostrov Čedžu, jižní Korea
S. e. clara Stejneger, 1887 jižní Kurily a Hokkaidó
S. e. hondoensis Buturlin, 1916 Honšú, Šikoku a severní Kjúšú
S. e. roseilia Bonaparte, 1850 Jižní Kjúšú
S. e. sachalinensis Buturlin, 1916 ostrov Sachalin
S. e. seorsa Portenko, 1955 severozápadní Čína
S. e. takatsukasai Momiyama, 1931 střední Kurily
(S. e. arctica)
syn. Sitta arctica		 Buturlin, 1907 brhlík sibiřský – samostatný druh
Skupina sinensis
S. e. sinensis Verreaux, 1870 jižní a východní Čína
S. e. formosana Buturlin, 1911 Tchaj-wan
nezařazené
S. e. atlas Lynes, 1919 Maroko

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o teritoriální druh, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Dobře šplhá po stromech, jako jediný evropský pěvec i hlavou dolů.

Potravu, kterou tvoří zejména drobný hmyz, vyhledává ve škvírách v kůře nebo těsně pod ní. V zimě se živí hlavně semeny; často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami. Celoročně si aktivně dělá zásoby, které pak postupně vyhledává. Šikovně si poradí s oříšky: zasune je do škvíry v kůře a zobáčkem vyklove otvor k jádru.

Hnízdí jednou ročně od března do června v dutinách stromů, nejčastěji vydlabaných některým datlovitým ptákem, zvláště pak ve starých dubech. Nepohrdne ani budkou. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou smíchanou se slinami, aby dovnitř nemohl žádný větší druh.[3][4] Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá 5–9 bílých, hnědě skvrnitých, 19,6 × 14,7 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–17 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po 22–25 dnech.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Brhlík lesní. Témata [online]. 2001-10-22 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ Sitta europaea Linnaeus, 1758; brhlík lesní | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOLKER, Dierschke. Ptáci: nový průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 77. 
  • BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 426. 
  • DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 208. 
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Čestlice: Rebo Productions, 2003. ISBN 9788072342921. S. 137. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Brhlík_lesní&oldid=23910667“