Bohuš Balajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohuš Balajka
Jiná jména Bohumil Balajka
Narození 13. května 1923
Prštné u Zlína,ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 7. února 1994 (ve věku 70 let)
Praha,Česká republikaČeská republika Česká republika
Vzdělání Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání literární historik, kritik a prozaik
Znám jako literární pseudonym "Kamil Petrů" [1]
Titul PhDr.
Manžel(ka) Anetta Balajková rozená Heczková (19232002) [1]
Děti syn Petr Balajka (* 1958)
Příbuzní vnuk Martin Balajka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

PhDr. Bohuš Balajka (13. května 1923, Prštné u Zlína7. února 1994, Praha), občanským jménem Bohumil Balajka,[1] byl český literární historik, kritik a prozaik.

Stručný životopis [1][editovat | editovat zdroj]

První republika, protektorát, válka[editovat | editovat zdroj]

Otec Bohuše Balajky byl původně rolník, ale prožil dvacet pět let v USA, kde pracoval jako pivovarský dělník. Bohuš Balajka vyrůstal v Prštném u Zlína, což zobrazil v autobiografickém díle Už se tam nevrátím .... Vzpomíná na dětství v rodném Valašsku v poklidném ovzduší první republiky, které symbolicky končí (stejně jako republika) mobilizací. V letech 19341938 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté na reálném gymnáziu ve Zlíně (19381942). Rok pracoval na okresním úřadě ve Zlíně. Následně byl až do dubna 1945 totálně nasazen na práci v koksovně v Ostravě. Maturitu mohl složit až po válce.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

V rozmezí let 19451950 studoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. (Byl žákem Prof. PhDr. Alberta Pražáka a Prof. PhDr. Karla Krejčího DrSc.; navštěvoval také seminář Prof. PhDr. Václava Černého.) Roku 1946 absolvoval stipendijní pobyt v Polsku. V roce 1948 se oženil s Anettou Heczkovou [p 1], s níž měl jednoho syna ( Petr Balajka (* 1958)). Studium zakončil (1950) doktorátem ze slovanské filologie. [p 2]

Padesátá až osmdesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Později pracoval v antikvariátu (n. p. Kniha v Praze) jako odborný katalogizátor starých tisků, potom (od roku 1953) jako redaktor ve Státním pedagogickém nakladatelství (SPN). V roce 1968 se stal členem Klubu angažovaných nestraníků (KAN) [3]. Když byl nucen odejít po prověrkách v roce 1972 ze SPN, pracoval tři roky (19721975) jako korektor v tiskárně. Poté působil jako metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže. Od roku 1985 byl v důchodu.

Odborná činnost Bohuše Balajky [1][editovat | editovat zdroj]

Do sametové revoluce (1989)[editovat | editovat zdroj]

Již během svých gymnazijních studií publikoval ve sborníku "Mladá Morava" (1940) a v časopise pro katolickou mládež "Dorost" (verše a prózu). Po válce (od roku 1945) se aktivně účastnil literárního života: přispíval do "Lidové demokracie" a "Kritického měsíčníku". Od 50. let dvacátého století pak Bohuš Balajka publikoval v "Literárních novinách", "Novém životě" a v "Plameni". Jednalo se především o kritické stati, recenze a literární glosy o tehdejší próze. Dále uveřejňoval články v časopisech "Slovanský přehled", "Literatura ve škole", "Český jazyk a literatura", "Učitelské noviny", "Práce", "Svět práce", "Hlas revoluce" a "Hlas osvobozených". Publikoval rovněž v polských periodikách (Świat, Varšava; Zwrot, Český Těšín). V 50. a 60. letech dvacátého století psal Bohuš Balajka doslovy k některým svazkům edice "Mimočítanková četba" (Karel Hynek Mácha, Alois Jirásek, Jiří Wolker, Karel Václav Rais). Také vydával bibliofilie a novoročenky, k nimž psal předmluvy nebo doslovy. [1] [p 3] [p 4] [p 5]

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 publikoval Bohuš Balajka pravidelně v týdeníku "Tvar" (recenze a publicistické stati), příležitostně v "Literárních novinách", "Lidových novinách", "Nových knihách", "Scriptu" a "Iniciálách".

Změny tematické orientace Bohuše Balajky[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se zajímal o polskou literaturu - polonistiku [p 6] (např. populárně pojatá monografie Henryk Sienkiewicz). Postupem doby přešel Bohuš Balajka k problematice starší i novější české literatury. Snažil se skloubit literární historii s přístupným výkladem myšlenkově náročných literárních děl (viz např. jeho komentář ke Komenského Labyrintu světa a ráji srdce). Od 60. let dvacátého století se soustavně věnoval literárně-kritické a publicistické činnosti. Vycházel většinou z interpretační analýzy jednotlivých próz. V pozdější době se pak orientoval také na literárně-historické a metodologické problémy. Těžiště celoživotní práce Bohuše Balajky ale leží v učebnicích české literatury.

Přehledné dějiny literatury[editovat | editovat zdroj]

Jeho stěžejní dílo - Přehledné dějiny literatury /I/, /II/ - názorně a jadrně shrnuje literární dějepis společně s výtvarným a sochařským uměním od nejstarších písemných památek do 2. světové války. Autorovým cílem bylo předložit širší veřejnosti (především pak středoškolským studentům) ucelený pohled na myšlenkové proudy v dějinách, prohlubovat estetický vjem čtenářského prožitku a odlišit kvalitní díla od pomíjejícího průměru. V "Přehledných dějinách literatury" se tak čtenářům podává komplexní obraz o literárním vývoji do roku 1945; česká a slovenskou literatura se nově zařazuje do světového historicko-uměleckého kontextu. Dílo vyniká nad podobné publikace svým vytříbeným, přesným jazykem a ucelenými historickými souvislostmi. Pro výše uvedené kvality a komplexnost pojetí sloužilo toto dílo (během 70. a 80. let dvacátého století) jako neoficiální a utajovaná středoškolská učebnice literatury. [1] Sám autor charakterizoval publikaci slovy:

Poznatky získané studiem dějin literatury musí být podloženy četbou děl krásné literatury. Naše kniha chce tyto čtenářské zkušenosti doplňovat, utřiďovat a orientovat, chce poukazovat na vztahy mezi autorem a dílem i jeho dobou a současně prohlubovat estetický vjem čtenářského prožitku. Podaří-li se jí to, splní své poslání.
— Bohuš Balajka (PDL /I/, 1967)

Publikace se rozšířila až v devadesátých letech 20. století, neboť předtím byla násilně vykázána ze škol jako "nemarxistická" (Balajka nebyl nikdy v KSČ). Spoluautory 2. dílu se stali Ladislav Soldán a Emil Charous (zpracoval kapitoly o slovenské literatuře).

K prvnímu dílu vyšla také "Čítanka k Přehledným dějinám literatury".
Rukopis připraveného třetího dílu Přehledných dějin literatury se bohužel během normalizace ztratil, takže Přehledné dějiny literatury /III/ vyšly díky autorskému kolektivu pod vedením Ladislava Soldána.

Dílo - výběr (chronologický přehled)[editovat | editovat zdroj]

  • 1947 - Henryk Sienkiewicz (brožura, 1947, publikoval pod svým občanským jménem Bohumil Balajka); [1]
  • 1955 - Balajka, Bohuš. Nástin dějin starší české literatury': Pom. kniha pro 9. postup. roč. všeobecně vzdělávacích škol, pro 1. roč. pedagog. škol a odb. škol čtyřletých a tříletých. 1. vyd. Praha: SPN, 1955. 78, [2] s. Pomocné knihy pro žáky. [7] (Pramen [1] uvádí, že toto dílo publikoval pod svým občanským jménem Bohumil Balajka)
  • 1956 - Komentář k Labyrintu světa a ráji srdce (1956, s M. Rosenzweigem, publikoval pod svým občanským jménem Bohumil Balajka); [1]
  • 1957 - Rukověť dějin české literatury 1, 2 (učebnice, 1957; upravené vydání 1961; další vydání s různými podtituly); [1]
  • 1958 - Balajka, Bohuš, Tichý, Vítězslav a Páleníček, Ludvík (slovenská část J. Béder a J. Sedlák). Stručné dějiny české a slovenské literatury: Určeno žactvu škol 3. stupně všeobec. vzdělávacích, odb. i pedagog. 1. vyd. Praha: SPN, 1958. 323, [1] s. Pomocné knihy pro žáky. [8]
  • 1966 - Z minulosti Státního pedagogického nakladatelství v Praze (volný tisk k výročí nakladatelství, 1966, s V. Michovským); [1]
  • 1970 - Balajka, Bohuš et al. (partie o slovenské literatuře: J. Minárik, V. Marčok a J. Sedlák) Přehledné dějiny literatury 1. Dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 463 s. Knižnice všeobecného vzdělání. Kostka. [9]
  • 1971 - Přehledné dějiny literatury 2. Dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury od první světové války do roku 1945 (1971, anonymní spolupráce se Zdeňkem Blajerem a Emilem Charousem; Ve vydání z roku 1993 (viz níže) je již Bohuš Balajka podepsán (uveden jako autor). [1]
  • 1974 - Čeští spisovatelé deseti století (1974, anonymní spolupráce s R. Šťastným) [1]
  • 1979 - Balajka, Bohuš a Vrchlický, Jaroslav. Jaroslav Vrchlický. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1979. 389 s., [20] s. obr. příl. Odkazy pokrokových osobností naší minulosti; sv. 55. [10] - monografie + ukázky z díla (interpretace básníkovy tvorby na pozadí jeho životních osudů) [1]
  • 1993 - Balajka, Bohuš, Blajer, Zdeněk a Charous, Emil. Přehledné dějiny literatury. II., Dějiny české a slovenské literatury s přehledem vývojových tendencí světové literatury od první světové války do r. 1945. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1993. 128 s. Maják. ISBN 80-04-25706-2. [11]
  • Julius Zeyer - monografie (dosud nevydáno)

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • 1986 - Jak táhla mračna (rozhlasová hra o Jaroslavu Vrchlickém); [1]
  • 1998 - Balajka, Bohuš. Mezi trůnem a oltářem: historická freska z doby Václava IV. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 426 s. Prsten; sv. 8. ISBN 80-204-0729-4. [12]
  • 2001 - Balajka, Bohuš. Už se tam nevrátím. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2001. 175 s. ISBN 80-7185-379-8. [13] (próza; beletrizované vzpomínky na dětství na Valašsku; román vycházel na pokračování v "Brněnském večerníku" v roce 1993 [1])

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Anetta Balajková rozená Heczková (* 1923 – † 2002): Po maturitě (v roce 1942) na Dívčím reálném gymnáziu v Praze studovala (v období od roku 1945 do roku 1952) obor čeština - polština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1948 se provdala za Bohumila Balajku (19231994). [1] V rozpětí let 19491980 pracovala jako překladatelka a tlumočnice. Překládala krásnou literaturu z polštiny v širokém rozpětí žánrů a to včetně knih pro děti a detektivních románů. [2]
  2. Doktorantská práce (1950) byla na téma "dějiny česko-polských literárních vztahů" - Poláci o české literatuře ve 40. letech 19. století. [1]
  3. Při své publikační činnosti v některých periodikách ("Svět práce", "Práce", Tvar") používal Bohuš Balajka literární pseudonym Kamil Petrů. V 70. letech dvacátého století se pod některé jeho články podepisovala (z důvodu krytí) Hana Müllerová, pod jiné jeho manželka Anetta Balajková. [1]
  4. Anneta Balajková propůjčovala své jméno nejen svému manželovi, ale i Anně Žídkové (Obermannové) pro překlady z polštiny, když tato překladatelka měla zákaz činnosti. [4]
  5. Anna Žídková (Obemannová) (* 16. 7. 1930 v Budapešti) - prozaička, autorka kriminálních příběhů, překladatelka z polštiny. [5] Matka Ireny Obermannové (* 17. 4. 1962) české spisovatelky, scenáristky a dramaturgyně.
  6. Polonistika je nauka o polském jazyce, polské literatuře a kultuře. [6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t SVADBOVÁ, Blanka. Bohuš BALAJKA [online]. Slovník české literatury po roce 1945, Ústav pro českou lietraturu AV ČR, 2012-02-20, rev. 2012-02-20, [cit. 2015-07-14]. Dostupné online.  
  2. Anetta Balajková (* 1923 - 2002) [online]. databáze překladatelů, [cit. 2015-07-13]. Dostupné online.  
  3. KAN v životopisech publikace KDO JE KDO z r.1995 [online]. Kdo je kdo, [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.  
  4. Balajková-Heczková, Anetta (autoritní záznam číslo jk01010606) [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  5. Žídková, Anna (autoritní záznam ola2005217046) [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  6. Slovníkové heslo "polonista" resp. "polonistika" [online]. [cit. 2015-07-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. BALAJKA, Bohuš. Nástin dějin starší české literatury [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  8. Stručné dějiny české a slovenské literatury [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  9. Přehledné dějiny literatury 1 [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  10. BALAJKA, Bohuš. Jaroslav Vrchlický [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  11. Přehledné dějiny literatury II [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  12. BALAJKA, Bohuš. Mezi trůnem a oltářem [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  
  13. BALAJKA, Bohuš. Už se tam nevrátím [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]