Božena Laglerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Božena Laglerová
Joseph Richter, Božena Laglerová
Joseph Richter, Božena Laglerová
Narození 11. prosince 1886
Praha-Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. října 1941 (ve věku 54 let)
Praha-Bubeneč
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Božena Laglerová (11. prosince 1886 Praha-Vinohrady[1]8. října 1941 Praha-Bubeneč) byla první česká (třináctá světová podle systému oficiálních mezinárodních pilotních průkazů FAI) pilotka.

Božena (Gabriela Vítězslava-Viktorie) Laglerová (verze "Láglerová" je omyl) se narodila v Praze na Královských Vinohranech čp. 15 (dnes Tylovo náměstí č. 3) jako nejmladší ze sedmi dětí tajemníka Zemského finančního ředitelství v Praze Vojtěcha Laglera a jeho manželky Jozefy, rozené Počtové. Otce ztratila už v pěti letech (1891), pak ji vychovával strýc z matčiny strany, profesor Univerzity Karlovy PhDr. Filip Počta, významný paleontolog a geolog.

Studovala na pěveckém oddělení pražské konzervatoře, kterou absolvovala v roce 1906. V letech 1907–1908 působila jako sólistka Vinohradského divadla, roku 1909 odjela studovat zpěv do Paříže, ale onemocnění hlasivek její pěveckou kariéru ukončilo. V roce 1910 se v Praze pokusila o studium sochařství, nenaplňovalo ji to však, a tak ho opustila. Pod vlivem švagra PhDr. Václava Felixe (manžela její o deset let starší sestry Kamily), profesora Českého vysokého učení technického (obor experimentální fyzika), nadšeného milovníka aviatiky, se začala zajímat o letectví. Jak sama později vzpomínala, pod vlivem nešťastné lásky k mladému malíři neznámého jména, který od ní odešel studovat do Mnichova, se rozhodla proslavit se jako první česká pilotka (a předstihnout svým věhlasem jeho).

Létat se učila od dubna 1911 na Gradeho pilotní škole v Borku u Berlína a pilotní zkoušku složila 27. září téhož roku poté, co se zotavila z těžkého zranění, které utrpěla 23. května, těsně před původním termínem pilotní zkoušky. Už 7. října v letecké soutěži v Hannoveru získala stříbrný pohár, první mezinárodní leteckou trofej pro Čechy. Teprve pak, 19. října, získala pilotní průkaz FAI - Německo s číslem 125 (již 10. října FAI - Rakousko č. 37).

Podnikla mnoho úspěšných letů (hlavně jako sportovní pilot), mezi lety 19121913 působila nějakou dobu na Kubě, v Dominikánské republice a v USA (New York a Philadelphia), touha po vlasti ji však přivedla zase domů.

Během první světové války se třikrát pokusila přihlásit k vojenskému letectvu (s úmyslem pomocí letadla přejít k nepříteli), ale byla vždy odmítnuta (v armádě směli sloužit jen muži). Po skončení války se létání vzdala (zejména proto, že Grade přestal vyrábět typ letounu, na který byla zvyklá), působila jako novinářka, v listopadu 1925 kandidovala v parlamentních volbách za Národní stranu práce (po boku např. Karla Čapka) a také vyučovala zpěv, zároveň však pokračovala v propagaci české aviatiky.

Jejím manželem se od 22. dubna 1919 stal Josef Peterka (1. prosince 1889-11. března 1966), v té době letecký instruktor, ovšem především přední československý odborník v letecké fotogrammetrii (roku 1930 se v hodnosti majora Vojenského zeměpisného ústavu stal doktorem přírodních věd a roku 1936 docentem).

Srdečnímu onemocnění komplikovanému akutní chorobou bývalá pilotka podlehla 8. října 1941 v Praze-Bubenči ve svém bytě čp. 150, Letecká ulice č. 48 (dnes třída Jugoslávských partyzánů č. 48, Praha 6) a o tři dny později byla pochována v 5. oddělení Bubenečského II. hřbitova v Praze 7. Přestože létala jen poměrně krátce, byla v českém a československém letectví nepřehlédnutelnou individualitou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SALZ, Hanuš: La Aviadora. Můj sen. Neobyčejný životní příběh první české pilotky, Nakladatelství Ostrov, Praha 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]