Blahočetovité
 Blahočetovité | |
|---|---|
 Blahočet (Araucaria augustifolia) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | blahočetovité (Araucariaceae) Henkel et Hochst., 1865 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blahočetovité (Araucariaceae) je čeleď exotických jehličnatých stromů z řádu borovicotvarých.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj].JPG)
Předchůdci dnešních blahočetovitých vznikli v geologickém období svrchní trias a v období jury a křídy byli rozšířeni po celé zeměkouli. Se změnou klimatu a nástupem přizpůsobivějších druhů zůstalo pro blahočetovité většinou místo jen v rovníkovém, tropickém a subtropickém pásu na jižní polokouli. Rostou v Nové Kaledonii, na ostrově Norfolk, na severu Nového Zélandu, na severovýchodním pobřeží Austrálie, v Papui Nové Guineji, v Melanésii a téměř v celé Indonésii, kde překračuje areál jejich výskytu rovník a pokračuje na sever do Malajsie a na Filipíny až po 18° severní zeměpisné šířky. Druhý areál výskytu je v Jižní Americe a to v jihovýchodní příbřežní části Brazílie, odkud zasahuje do Uruguaye a na sever Argentiny. Zde roste jen jeden druh, Araucaria angustifolia. Třetí, nejmenší areál, jediný mimo oblast deštných pralesů, se nachází na hranicích Chile s Argentinou. Zde se rovněž vyskytuje pouze jeden druh, a to vážně ohrožený Araucaria araucana.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jsou to stálezelené, jednodomé nebo dvoudomé stromy, obvykle s jedním tlustým kmenem. Bývají vysoké až 60 m, větve mají uspořádány v pravidelných přeslenech. Ve dřevu jsou šestiúhelníkovité tracheidy bez pryskyřičných kanálků. Listy mají jehlicovité, kopinaté až širokého listovitého tvaru, spirálovitě uspořádané nebo křížaté. Jsou nahosemenné, nevytvářejí květy a jejích semena nejsou ukryta v plodech.
Samčí šištice jsou poměrně veliké, válcovité, axiální nebo terminální, jednotlivé nebo ve svazcích, mají spirálovitě uspořádáno až 12 mikrosporangií, která produkují pylová zrna bez vzduchových vaků. Samičí šištice vyrůstají na terminálních větvích jednotlivě vzpřímeně, semenná šupina šištice obsahuje pouze jedno vajíčko. Za 2 až 3 roky, po dozrání semen se rozpadají. Semena někdy mívají křidélka; klíčí 2 až 4 děložními lístky.[1]
Samičí šištice jsou obecně velikých rozměrů, u blahočetu Bidwillova neotevřená zelená šiška váží cca 4,5 kg, suchá 3,6 kg.[2]
Použití a význam
[editovat | editovat zdroj]
Poskytují kvalitní měkké dřevo světlé barvy, ze kterého se vyrábí nábytek a interiéry domů.
Používají se také jako solitérní rostliny v parcích a pěstují se i v přenosných nádobách.
Semena některých druhů (např. blahočet Bidwillův) jsou významnou položkou ve stravě místních obyvatel.
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Až do roku 1994 měla čeleď blahočetovitých jen dva rody, v tom roce byl ale v jihovýchodní Austrálii objeven nový rod o jednom druhu, pojmenovaný wollemie vznešená, který se tam ve volné přírodě vyskytoval jen asi ve 100 exemplářích. Byl ale úspěšně semeny rozmnožen a nyní se pěstuje v mnoha botanických zahradách po celém světě.
Čeleď blahočetovitých tvoří:
- rod blahočet (Araucaria) Juss., 1789 (19 druhů)
- rod damaroň (Agathis) Salisb., 1807 (21 druhů)
- rod wollemie (Wollemia) W. G. Jones, K. D. Hill et J. M. Allen, 1995 (1 druh)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ development.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-31.
- ↑ http://waynesword.palomar.edu. waynesword.palomar.edu [online]. [cit. 2010-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-03.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu blahočetovité na Wikimedia Commons - www.conifers.org
- www.botany.hawaii.edu
- www.davidmcminn.com Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine.
- www.biologie.uni-hamburg.de
