Přeskočit na obsah

Bedřich Mořic z Nostic-Rienecku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich Mořic hrabě z Nostic-Rienecku
Hraběcí erb rodu Nostic-Rieneck
Hraběcí erb rodu Nostic-Rieneck
Prezident dvorské válečné rady
Ve funkci:
12. května 1796 – 19. listopadu 1796
PanovníkFrantišek II.
PředchůdceMichael Wallis
NástupceFerdinand Tige
Velitel císařské osobní gardy
Ve funkci:
1785 – ?
PanovníkJosef II.
C. k. tajný rada
Císařský komorník
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Doba služby1745 – 19. listopadu 1796
Hodnostplukovník (1759), generálmajora (1766), polní podmaršál (1771), generál jízdy (1785), polní maršál (1796)
Bitvy/válkyválky o rakouské dědictví, sedmiletá válka, válka o bavorské dědictví
Narození4. října 1728
Úmrtí19. listopadu 1796 (ve věku 68 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
RodičeFrantišek Václav z Nostic-Rienecku (1697–1765) a Kateřina Schönbornová (1692–1777)
Příbuzníbratr: František Antonín z Nostic-Rienecku (1725–1794)
synovec: Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (1768–1840)
děd: Václav Desiderius z Nostic-Rienecku (1669–1700)
babička: Marie Alžběta Kinská z Vchynic a Tetova (1670–1737)
švagrová: Marie Alžběta Krakowská z Kolowrat (1728–1815)
praděd: Jan Hartvík z Nostic-Rienecku (1610–1683)
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1790: rakouský Řád zlatého rouna (č. 831)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Mořic hrabě z Nostic-Rienecku (německy Friedrich Moritz Graf von Nostitz-Rieneck, 4. října 1728 – 19. listopadu 1796, Vídeň) byl český šlechtic a rakouský vojevůdce. V armádě sloužil od roku 1745 a zúčastnil se dynastických válek 18. století. V závěru své vojenské kariéry dosáhl hodnosti polního maršála, krátce před smrtí zastával funkci prezidenta Dvorské válečné rady, byl též rytířem Řádu zlatého rouna. Vlastnil statky v severních Čechách (Velké Žernoseky, Trmice) a byl spolumajitelem říšského hrabství Rieneck.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Nostický palác v Praze Na příkopě, majetek Bedřicha Mořice Nostice od roku 1766

Pocházel ze šlechtického rodu Nosticů[2] s majetkem v Čechách, narodil se jako mladší syn hraběte Františka Václava z Nostic (1697–1765) a Kateřiny, rozené hraběnky Schönbornové (1692–1777).

V roce 1745 vstoupil do armády a zúčastnil se války o rakouské dědictví. Za sedmileté války dosáhl hodnosti plukovníka (1759), později byl povýšen na generálmajora (1766) a polního podmaršála (1771). V letech 1778–1779 se pod velením maršála Laudona zúčastnil války o bavorské dědictví.[3] V roce 1785 dosáhl hodnosti generála jízdy, od roku 1785 byl zároveň v hodnosti kapitána velitelem císařské osobní gardy. V květnu 1796 byl povýšen do hodnosti polního maršála[4] a jmenován prezidentem dvorské válečné rady, zemřel však již o půl roku později. Byl též c. k. tajným radou, komořím a v roce 1790 obdržel Řád zlatého rouna.

Jako mladší syn převzal jen menší podíl z rodového dědictví, z nosticovského majetku pro něj byly vyčleněny statky v severních Čechách (Velké Žernoseky, Libochovany, Trmice).[5] Za odstupné 80 000 zlatých se v rámci zachování celistvosti rodových panství v západních Čechách vzdal statků Doupov a Žďár, které pro něj byly původně také určeny. Spolu se starším bratrem Františkem Antonínem vlastnil říšské hrabství Rieneck. Severočeský majetek převzal po otcově smrti v roce 1765, ale již předtím do správy statků zasahoval. Zámky ve Velkých Žernosekách a Trmicích prošly za jeho vlády stavebními úpravami.[6] Úzké vazby na císařský dvůr ve Vídni dokládá nejen korespondence dochovaná v rodovém archivu, ale také fakt, že v letech 1766 a 1778 navštívil Trmice císař Josef II.

Protože byl Bedřich Mořic svobodný a bezdětný, vzdal se v roce 1787 svého majetku ve prospěch staršího bratra a jeho potomstva, ponechal si jen doživotní rentu 10 000 zlatých ročně vyplácenou z výnosu statků.[7] Vymínil si také právo užívat rodový palác v Praze, který koupil v roce 1766 (dnes palác Sylva-Taroucca). Statky Velké Žernoseky a Trmice zdědil později jeho synovec Jan Nepomuk (1768–1840), který též sloužil v armádě a vynikl v napoleonských válkách.

Bedřichův starší bratr František Antonín (1725–1794) patřil k významným osobnostem v Čechách 18. století, byl mimo jiné nejvyšším purkrabím a donátorem Nosticova (dnešního Stavovského) divadla.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HAUBERTOVÁ, Květoslava: Rodinný archiv falknovské větve Nostitz-Rienecků, Státní oblastní archiv v Plzni, 1973; s. 57–60 dostupné online
  2. ↑ Rodokmen Nosticů dostupné online
  3. ↑ ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779; Praha 2018 ISBN 978-80-7557-101-4
  4. ↑ Hodnostní postup Bedřicha Mořice Nostice in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Österreichisches Staatsarchiv, Wien, 2006; s. 69 dostupné online
  5. ↑ DŽURNÁ, Hana: Falknovská větev Nostictzů 1630–1945 (bakalářská práce), Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2017; s. 53–54 dostupné online
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 501
  7. ↑ Životopis Bedřicha Mořice Nostice na webu trmické fary dostupné online

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Mořic_z_Nostic-Rienecku&oldid=24103232“