Bříza tuhá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBříza tuhá
alternativní popis obrázku chybí
Bříza tuhá na podzim (Betula lenta)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bukotvaré (Fagales)
Čeleď břízovité (Betulaceae)
Rod bříza (Betula)
Binomické jméno
Betula lenta
L., 1753
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Betula carpinifolia
  • bříza habrolistá
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kmen staršího jedince

Bříza tuhá (Betula lenta) je jednodomý, opadavý strom pocházející z východních oblastí Spojených států amerických. Do Evropy se dostala v druhé polovině 18. století a v Čechách je jako ozdobný parkový strom pěstována v zámeckém parkuPrůhonicích již od roku 1890.[2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Je to obdobně jako většina druhů rodu bříza nenáročná dřevina, které se nejlépe daří na slunném stanovišti v průběžně vlhké, ale propustné zemině, je však schopná růst i na půdě mělké a kamenité. Je odolná vůči mrazu i působení průmyslových exhalátů, špatně snáší sucho. Má tenkou kůru a je citlivá na přízemní požáry. V domovině roste do nadmořské výšky 1500 m.

Stromy začínají kvést ve věku asi 40 let. Samčí jehnědy se vytvářejí již na podzim a přetrvávají přes zimu, samičí se objevují až na jaře s rašením listů, kvetou v květnu a červnu. Semena dozrávají a začínají vypadávat v říjnu a listopadu. Nejvyšší evidovaný strom je vysoký 21 m a výčetní pouštku kmene má 147 cm. Jsou známé stromy staré 192 a 265 let. Ploidie druhu je 2n = 28.[2][4][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Listnatý strom vysoký až 20 m, někdy má více kmenů, koruna bývá v mládí jehlanovitá a později kulovitá. Kmen mívá obvyklý průměr 0,6 až 1 m, kůra je zamlada hladká, červenavě hnědá a vonná, u starších jedinců téměř černá a rozpraskaná v hrubé desky. Větve jsou postavené šikmo vzhůru a na koncích mírně převislé, Bohatě rozvětvené kořeny směřují šikmo hluboko do půdy. Letorosty se štíhlými, asi 6 mm dlouhými pupeny se střechovitými šupinami jsou v mládí pýřité a světlejší, později olysávají a získávají tmavě šedou barvu. Střídavě vyrůstající řapíkaté listy mají čepele podlouhle vejčité, 5 až 12 cm dlouhé a 3 až 5 cm široké, na bázi jsou slabě srdčité, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě dvojnásobně pilovité, na svrchní straně jasně a na rubové matně zelené; žilnatina má 9 až 12 párů postranních žilek. Listy se na podzim před opadem vybarvují do zlatova.

Samčí jehnědy, vyrůstající na konci větví, mají krátké stopky, jsou svěšené a v době kvetení bývají asi 4 cm dlouhé, květy s nevyvinutým okvětím mají dvě tyčinkyprašníky. Samičí jehnědy, přezimující v pupenech zkrácených výhonů, jsou přisedlé, vzpřímené, válcovité tvaru, 2 až 3 cm dlouhé a 1,5 cm široké, jejich květy vyrůstají ve trojici v úžlabí podpůrných šupin a obsahují po dvou nitkovitých bliznách. Opylovány jsou větrem.

Plody jsou jednosemenné, dvoukřídlé nažky dozrávající ve vzpřímených šišticích. Ve zralosti opadávají i s podpůrnými šupinami a jsou šířené anemochoricky.[2][4][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se semeny (nažkami), vysévanými na podzim do malé hloubky. Klíčí za čtyři až šest týdnů a obvykle jich vzchází jen 10, nejvýše 20 %, během prvého roku nutno semenáče přistiňovat. Stromy rostou poměrně rychle, ve věku 20 let mohou být vysoké až 14 m.[5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Bříza tuhá bývá v České republice nejčastěji pěstována v okrasných parcích, arboretech nebo botanických zahradách jako dřevina nápadná svojí atraktivní kůrou a celkovým habitem. Uplatňuje se ve skupinách, vzácněji je vysazována solitérně. Při situování stanoviště stromu nutno mít na zřeteli ovlivňování okolí velkou spotřebou vody.

Dřevo je tvrdé, pružné a při styku se vzduchem ztmavne, pak se podobá mahagonu, za který bývá vydáváno jako levná náhrada. V místech původu je hojně se vyskytujícím druhem, používá se ke zhotovení nábytku a různých potřeb do domácnosti, pro výrobu papíru a je vyhledávaným palivem.

Z listů obsahujících glykosid gaultherin bývala destilována tzv. libavková silice (Gaultheriae oleum) obsahující methylsalicylát používaný v lékařství. Methylsalicylát je látka dráždící pokožku a sliznici, čímž způsobuje místní překrvení, rozšiřuje cévy a urychluje léčbu zánětlivých pochodů. Dnes se vyrábí synteticky.[6][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Betula lenta, s. 045. 
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Betula lenta [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/3: Breza tuhá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2006 [cit. 2017-10-30]. S. 162-163. Dostupné online. ISBN 80-224-0922-7. (slovensky) 
  5. a b c Dendrologie.cz: Bříza tuhá [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b c d LAMSON, Neil. Betula lenta [online]. United States Forest Service, Washington, D. C., USA [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. FURLOW, John J. Flora of North America: Betula lenta [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KOLEKTIV AUTORŮ. Výkladový ošetřovatelský slovník. Praha: Grada, 2008. 568 s. ISBN 978-80-247-2240-5. Kapitola Methylsalicylát. 
  9. Farmakognosie podle Českého lékopisu [online]. DocPlayer.cz, rev. 2009 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]