Bříza tuhá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBříza tuhá
alternativní popis obrázku chybí
Bříza tuhá na podzim (Betula lenta)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďbřízovité (Betulaceae)
Rodbříza (Betula)
Binomické jméno
Betula lenta
L., 1753
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Betula carpinifolia
  • bříza habrolistá
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kmen staršího jedince

Bříza tuhá (Betula lenta) je jednodomý, opadavý strom pocházející z východních oblastí Spojených států amerických. Do Evropy se dostala v druhé polovině 18. století a v Čechách je jako ozdobný parkový strom pěstována v zámeckém parkuPrůhonicích již od roku 1890.[2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Je to obdobně jako většina druhů rodu bříza nenáročná dřevina, které se nejlépe daří na slunném stanovišti v průběžně vlhké, ale propustné zemině, je však schopná růst i na půdě mělké a kamenité. Je odolná vůči mrazu i působení průmyslových exhalátů, špatně snáší sucho. Má tenkou kůru a je citlivá na přízemní požáry. V domovině roste do nadmořské výšky 1500 m.

Stromy začínají kvést ve věku asi 40 let. Samčí jehnědy se vytvářejí již na podzim a přetrvávají přes zimu, samičí se objevují až na jaře s rašením listů, kvetou v květnu a červnu. Semena dozrávají a začínají vypadávat v říjnu a listopadu. Nejvyšší evidovaný strom je vysoký 21 m a výčetní pouštku kmene má 147 cm. Jsou známé stromy staré 192 a 265 let. Ploidie druhu je 2n = 28.[2][4][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Listnatý strom vysoký až 20 m, někdy má více kmenů, koruna bývá v mládí jehlanovitá a později kulovitá. Kmen mívá obvyklý průměr 0,6 až 1 m, kůra je zamlada hladká, červenavě hnědá a vonná, u starších jedinců téměř černá a rozpraskaná v hrubé desky. Větve jsou postavené šikmo vzhůru a na koncích mírně převislé, Bohatě rozvětvené kořeny směřují šikmo hluboko do půdy. Letorosty se štíhlými, asi 6 mm dlouhými pupeny se střechovitými šupinami jsou v mládí pýřité a světlejší, později olysávají a získávají tmavě šedou barvu. Střídavě vyrůstající řapíkaté listy mají čepele podlouhle vejčité, 5 až 12 cm dlouhé a 3 až 5 cm široké, na bázi jsou slabě srdčité, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě dvojnásobně pilovité, na svrchní straně jasně a na rubové matně zelené; žilnatina má 9 až 12 párů postranních žilek. Listy se na podzim před opadem vybarvují do zlatova.

Samčí jehnědy, vyrůstající na konci větví, mají krátké stopky, jsou svěšené a v době kvetení bývají asi 4 cm dlouhé, květy s nevyvinutým okvětím mají dvě tyčinkyprašníky. Samičí jehnědy, přezimující v pupenech zkrácených výhonů, jsou přisedlé, vzpřímené, válcovité tvaru, 2 až 3 cm dlouhé a 1,5 cm široké, jejich květy vyrůstají ve trojici v úžlabí podpůrných šupin a obsahují po dvou nitkovitých bliznách. Opylovány jsou větrem.

Plody jsou jednosemenné, dvoukřídlé nažky dozrávající ve vzpřímených šišticích. Ve zralosti opadávají i s podpůrnými šupinami a jsou šířené anemochoricky.[2][4][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se semeny (nažkami), vysévanými na podzim do malé hloubky. Klíčí za čtyři až šest týdnů a obvykle jich vzchází jen 10, nejvýše 20 %, během prvého roku nutno semenáče přistiňovat. Stromy rostou poměrně rychle, ve věku 20 let mohou být vysoké až 14 m.[5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Bříza tuhá bývá v České republice nejčastěji pěstována v okrasných parcích, arboretech nebo botanických zahradách jako dřevina nápadná svojí atraktivní kůrou a celkovým habitem. Uplatňuje se ve skupinách, vzácněji je vysazována solitérně. Při situování stanoviště stromu nutno mít na zřeteli ovlivňování okolí velkou spotřebou vody.

Dřevo je tvrdé, pružné a při styku se vzduchem ztmavne, pak se podobá mahagonu, za který bývá vydáváno jako levná náhrada. V místech původu je hojně se vyskytujícím druhem, používá se ke zhotovení nábytku a různých potřeb do domácnosti, pro výrobu papíru a je vyhledávaným palivem.

Z listů obsahujících glykosid gaultherin bývala destilována tzv. libavková silice (Gaultheriae oleum) obsahující methylsalicylát používaný v lékařství. Methylsalicylát je látka dráždící pokožku a sliznici, čímž způsobuje místní překrvení, rozšiřuje cévy a urychluje léčbu zánětlivých pochodů. Dnes se vyrábí synteticky.[6][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]
  2. a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Betula lenta, s. 045. 
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Betula lenta [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/3: Breza tuhá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2006 [cit. 2017-10-30]. S. 162–163. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. ISBN 80-224-0922-7. (slovensky) 
  5. a b c Dendrologie.cz: Bříza tuhá [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b c d LAMSON, Neil. Betula lenta [online]. United States Forest Service, Washington, D. C., USA [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. FURLOW, John J. Flora of North America: Betula lenta [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KOLEKTIV AUTORŮ. Výkladový ošetřovatelský slovník. Praha: Grada, 2008. 568 s. ISBN 978-80-247-2240-5. Kapitola Methylsalicylát. 
  9. Farmakognosie podle Českého lékopisu [online]. DocPlayer.cz, rev. 2009 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]