Arnošt Ferdinand z Windischgrätze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Arnošt Windisch-Graetz)
Arnošt Ferdinand
princ z Windisch-Graetze
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1901 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1880 – 1891
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1870 – 1872
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíHohenwartův klub
(Strana práva)
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Doba služby1845–1865 (1866)
Hodnostporučík (1845), nadporučík, major (1859), plukovník
Bitvy/válkyRevoluce 1848–1849 v severní Itálii, Druhá italská válka za nezávislost
Narození27. září 1827
Vintířov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. listopadu 1918
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Choť(1870) Kamila z Oettingen-Spielbergu (1845–1888)
RodičeWeriand Alois z Windisch-Grätze (1790–1867) a Marie Eleonora z Lobkowicz (1795–1876)
Děti1. Karel Ota (1871–1915)
2. Ota Veriand (1873–1952)
3. Eleonora (1878–1977)
Příbuzníbratr: Karel Vincenc z Windisch-Graetze (1821–1859)
bratr: Hugo Alfréd z Windisch-Graetze (1823–1904)
děd: Josef František Maxmilián z Lobkovwcz (1772–1816)
babička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
vnučka: Marie Kamila z Windisch-Graetze (1907–1990)
vnuk: Karel Arnošt z Windisch-Graetze (1909–1983)
snacha: Alexandra Festeticsová z Tolny (1884–1963)
snacha: arcivévodkyně Alžběta Marie Rakouská (1883–1963)
zeť: Alfons z Paaru (1868–1903)
strýc: Alfréd z Windisch-Graetze (1787–1862)
Ocenění1908 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1153)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Ferdinand Veriand princ z Windisch-Graetze, též z Windischgrätze (německy Ernst Ferdinand Weriand Prinz zu Windisch-Graetz (Windischgrätz),[1] 27. září 1827[1] Vintířov – 22. listopadu 1918 Vídeň[1][2])[3] byl česko-rakouský šlechtic z rodů Windischgrätzů, sběratel umění, archeolog a politik. Po službě v armádě byl poslancem Českého zemského sněmu a Říšské rady za Kraňsko. Jeho syn Otto (1873–1952) se oženil s arcivévodkyní Alžbětou Marií, jedinou dcerou korunního prince Rudolfa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré kraňské šlechtické rodiny Windischgrätzů, patřil k mladší, tzv. Weriandově linii, mimo jiné byl synovcem maršála Alfreda z Windischgrätze. Narodil se na zámku Vintířov jako čtvrtý syn knížete Werianda z Windischgrätze (1790–1867) a jeho manželky Marie Eleonora (1795–1876) pocházela z rodu Lobkowiczů.

Od mládí sloužil v armádě, do níž vstoupil v roce 1845 jako poručík. V hodnosti nadporučíka bojoval v revolučních letech 1848–1849 v severní Itálii, během války se Sardinií byl povýšen na majora (1859). Armádu opustil v roce 1865 v hodnosti plukovníka, ale ještě v prusko-rakouské válce v roce 1866 působil jako pobočník generála Benedeka. V letech 1870–1872 byl poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii.

Zasedal také jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1880 za kurii venkovských obcí v Kraňsku, obvod Kočevje, Trebnje, Radeče ad. Slib složil 15. ledna 1880. Mandát obhájil ve volbách roku 1885, nyní za obvod Kranj, Kamnik atd.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako kníže Ernst zu Windisch-Grätz, statkář, bytem Slattenegg.[5]Přistoupil ke konzervativnímu Hohenwartově klubu (tzv. Strana práva).[6] Přikláněl se k slovinskému politickému táboru.[2]

V roce 1901 byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1908 obdržel Řád zlatého rouna.[7]

Princz Arnošt Ferdinand Veriand z Windisch-Graetze zemřel v 22. listopadu 1918 ve Vídni.[2]

Majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Windischgrätzova vila na břehu Bledského jezera

Po otci vlastnil velkostatky v severních Čechách (Vintířov, Poláky), které ale v letech 1868–1869 prodal. Do majetku této linie Windischgrätzů patřil také trojský zámek v Praze, který byl prodán v roce 1873. Dále vlastnil statky v Kraňsku (Slatna v dnešním Slovinsku). Zámek Slatna patřil potomkům do konce druhé světové války. Nechal také postavit honosnou vilu na břehu Bledského jezera, kde trávil letní měsíce (vila později přešla do majetku jugoslávského krále Alexandra).

Zajímal se též o archeologii a numismatiku, měl bohatou sbírku mincí a nakupoval umělecké sbírky.[1][2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1870 se v Mnichově oženil s princeznou Kamilou Oettingen-Spielbergovou (1845–1888), která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházely tři děti:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Windischgrätz rodbina [online]. Slovenska akademija znanosti in umetnosti [cit. 2015-08-27]. Dostupné online. (slovinsky) 
  2. ↑ a b c d Fürst Graf Windisch-Grätz gestorben. (Neuigkeits) Welt Blatt. Listopad 1918, roč. 45, čís. 269, s. 6. Dostupné online. 
  3. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 469. 
  4. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=541
  6. ↑ Deutsches Volksblatt, 4. 3. 1881, č. 776. s. 5.
  7. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 278

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arnošt_Ferdinand_z_Windischgrätze&oldid=23582640“