Ota z Windisch-Graetze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ota z Windisch-Graetze
Narození7. října 1873
Štýrský Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. prosince 1952 (ve věku 79 let)
Lugano
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Povolánífilantrop a voják
ChoťAlžběta Marie Rakouská (od 1902)[1]
DětiŠtěpánka z Windisch-Grätze[2]
František Josef z Windisch-Grätze[2]
Arnošt z Windisch-Grätze[2]
Rudolf Jan z Windisch-Grätze[2]
RodičeArnošt Ferdinand z Windisch-Grätze[2] a Kamila z Oettingenu-Spielbergu[2]
PříbuzníAlvar Etienne d'Alcantara di Querrieu[2] a Bjorn-Axel Björklund[2] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ota Weriand Hugo Arnošt, kníže z Windisch-Graetze (německy Otto Weriand Hugo Ernst, princ (od roku 1902 kníže) zu Windisch-Graetz; 7. října 1873 ve Štýrském Hradci25. prosince 1952 v Luganu) byl šlechtic, známý zejména svým sňatkem s arcivévodkyní Alžbětou Marií (zvanou „rudá arcivévodkyně“).

Život[editovat | editovat zdroj]

Otto byl druhý syn prince Arnošta Ferdinanda z Windisch-Graetze (1827–1918) a princezny Kamily z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu (1845–1888).

23. ledna 1902 se ve Vídni oženil s arcivévodkyní Alžbětou Marií Rakouskou, dcerou korunního prince Rudolfa a korunní princezny Štěpánky, vnučkou císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty.

Své nevěstě nebyl rovnorodý, tedy nepocházel z vysoké šlechty, jako příbuzná větev potomků knížete Alfréda, ale jen z větve potomků knížete Werianda, náležející k panskému stavu, ačkoli její hlava byla knížetem. Přesto souhlasil císař se sňatkem a povýšil ženicha do dědičného knížecího stavu nejen pro jeho osobu, ale zvláštním privilegiem získala celá Weriandova větev rodu knížecí titul namísto titulu prince a princezny.

Ze svazku vzešlo čtvero potomků. Od roku 1924 žil pár odděleně. Otto zemřel roku 1952 ve Švýcarsku. Je pohřben na hřbitově Lugano-Castagnola.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]