Přeskočit na obsah

Antje Vollmerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antje Vollmerová
Antje Vollmerová (12. března 2013)
Antje Vollmerová (12. března 2013)
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz 90/Zelení (od 1985)

Narození31. května 1943
Lübbecke
Úmrtí15. března 2023 (ve věku 79 let)
Profesepolitička, autorka a teoložka
OceněníCarl-von-Ossietzky-Medaille (1989)
Cena Cicero Rednerpreis (1996)
Cena Hannah Arendtové (1998)
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2005)
Gratias Agit (2008)
… více na Wikidatech
Webová stránkaantje-vollmer.de
CommonsAntje Vollmer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antje Vollmerová (31. května 1943, Lübbecke, Severní Porýní-Vestfálsko – 15. března 2023) byla německá protestantská teoložka, pedagožka a politička Svazu 90/Zelení. V roce 1983, kdy se Zelení poprvé dostali do německého parlamentu, se stala poslankyní Bundestagu. Od roku 1994 do roku 2005 byla viceprezidentkou Bundestagu, jako první politik Svazu 90/Zelení v této pozici. Byla pacifistkou.

Spolu s německým prezidentem Richardem von Weizsäckerem a několika dalšími zejména opozičními politiky se na německé straně velmi zasloužila o německo-české usmíření a v letech 1995 až 1997 o přípravu a dojednávání Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Za zásluhy o sbližování Čechů a Němců převzala 17. ledna 2003 v Berlíně od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.[1][2][3]

Vzdělání a raná kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v městečku Lübbecke ve Vestfálsku. Její rodiče provozovali obchod s oblečením, ale protože se nepřizpůsobili dostatečně rychle modernějším podmínkám obchodních domů, museli obchod uzavřít.[4] Po absolvování gymnázia v Lübbecku v roce 1962 studovala protestantskou teologii na univerzitách v Berlíně, Heidelbergu,[5] Tübingenu a Paříži.[6] Svou první teologickou zkoušku dokončila roku 1968, druhou v roce 1971 a o dva roky později získala doktorát.[7] Mezi lety 1969 a 1971 byla výzkumnou asistentkou na teologické univerzitě Kirchliche Hochschule Berlin.[8] V roce 1971 zahájila postgraduální kurz vzdělávání dospělých, který dokončila roku 1975.[4] Od roku 1971 do 1974 pracovala jako pastorka v berlínské čtvrti Wedding, která byla v té době problematickou čtvrtí. Od roku 1976 do roku 1982 působila jako lektorka na venkovském vzdělávacím centru pro dospělé tzv. Heimvolkshochschule(de) při nadaci Bethel v Bielefeldu,[4] kde spolupracovala s místními protestantskými a katolickými organizacemi pro venkovskou mládež (Landjugend ) a zažívala zde počátek ekologického hnutí.[6] Spolu s Larsem-Broderem Keilem napsala knihu Stauffenbergs Gefährten: Das Schicksal der unbekannten Verschwörer („Stauffenbergovi společníci: Osud neznámých spiklenců“), která se týkala atentátu na Hitlera z 20. července 1944 a vyšla v roce 2013.[9]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech 20. století byla politicky aktivní v Antiimperialistické lize (Liga gegen den Imperialismus(de)), kde byli aktivisté proti válce ve Vietnamu[4] a jenž měla blízko k maoistické německé politické straně KPD/AO. Do této strany ale však nikdy nevstoupila.[10][11][12] Roku 1983 byla zvolená do Bundestagu za Svaz 90/Zelení, ačkoli nebyla jeho členkou.[13] V roce 1984 byla jako jedna ze tří žen vybraná do předsednictva této strany v parlamentu,[13][10][11] do které vstoupila následující rok.[14] V témže roce zahájila dialog mezi státem a skupinou Frakce Rudé armády. Během rozporu mezi „Realos“ a „Fundis“ v její straně, spoluzaložila iniciativa „Aufbruch 88“, čímž úspěšně zabránila rozpadu Svazu 90/Zelení.[13] Kvůli stranickému principu rotace, kdy se uprostřed volebního období vystřídají všichni poslanci Zelených, se musela vzdát parlamentního křesla roku 1985, ale byla znovu zvolena v roce 1987 a znovu v letech 1994, 1998 a 2002.[15]

V listopadu 1994 se stala prvním politikem Strany zelených, který byl zvolen do prezidia Bundestagu jako viceprezident Bundestagu. Tuto funkci vykonávala až do voleb v roce 2005, kdy už nekandidovala.[6]

Pozdější život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 přijala nabídku na externí profesuru politického managementu pro politický management na NRW School of Governance, fakulty Duisbursko-Essenské univerzity, kde vedla jak semináře, tak přednášky.[16][17]

Byla jedním z prvních signatářů otevřeného dopisu o německém postoji k rusko-ukrajinské válce, publikovaného v časopise EMMA v dubnu 2022, který vyzýval kancléře Olafa Scholze, aby během ruské invaze na Ukrajinu nedodával Ukrajině útočné zbraně a udělat vše pro to, aby válku ukončil a aby zabránil eskalaci konfliktu v „třetí světovou válku“.[10][11][18]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1979 porodila syna Johanna, kterého vychovávala jako svobodná matka.

Zemřela po dlouhé těžké nemoci 15. března 2023, měsíc a půl před svými osmdesátinami.[13][19][20] Viceprezidentka Bundestagu Katrin Göring-Eckardt o ni řekla: „Byla tam od začátku a probojovala si mnohé z toho, z čeho dnes těžíme. A ponechala si vlastní hlavu, nepovolila!“ („Sie war von Beginn an dabei und hat Vieles von dem durchgekämpft, wovon wir heute profitieren. Und sie hat ihren eigenen Kopf behalten, unbeugsam!).[13]

Zdroj: [21]

Disertační práce

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antje Vollmer na anglické Wikipedii.

  1. Zemřela politička německých Zelených Vollmerová. Přispěla k rozvoji česko-německých vztahů. ČT24 [online]. [cit. 2023-09-24]. Dostupné online. /
  2. Antje Vollmerová 75. Knihovna Václava Havla [online]. [cit. 2023-09-24]. Dostupné online. /
  3. Za sblížení dal Havel řády. iDnes.cz [online]. [cit. 2023-09-24]. Dostupné online. /
  4. a b c d Antje Vollmer - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (německy) 
  5. „Im Sommer haben wir am Neckar nachts Kirschen geklaut“ - Universität Heidelberg. www.uni-heidelberg.de [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (německy) 
  6. a b c Antje Vollmer: Die Einheit kam mir zu schnell. Deutschlandfunk [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (německy) 
  7. GOVERNANCE, NRW School of. Curriculum Vitae – Dr. Antje Vollmer › NRW School of Governance. nrwschool.de [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (německy) 
  8. RUNDFUNK, Bayerischer. Bundestagsvizepräsidentin a. D. und Autorin: Vollmer, Antje. www.br.de. 2014-08-04. Dostupné online [cit. 2023-11-10]. (německy) 
  9. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-3-446-24156-5. OCLC 828789231 (německy) 
  10. a b c taz.de. Dostupné online. (německy) 
  11. a b c newsingermany.com. Dostupné online. (anglicky) 
  12. [s.l.]: [s.n.] ISBN 3-593-37865-5. OCLC 62143825 (německy) 
  13. a b c d e Erste grüne Bundestagsvize Antje Vollmer ist tot. www.zdf.de [online]. 2023-03-16 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (německy) 
  14. Dostupné online. (německy) 
  15. Bundestag Datenhandbuch
  16. Dostupné online. (německy) 
  17. Dostupné online. (německy) 
  18. www.zeit.de. Dostupné online. (německy) 
  19. Dostupné online. (německy) 
  20. Dostupné online. (německy) 
  21. Dostupné online. (německy) 
  22. Za šíření dobrého jména Česka bude oceněna například Antje Vollmerová. Český rozhlas [online]. [cit. 2023-09-24]. Dostupné online. /

Další čtení

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]