Alžběta zu Wied

Alžběta zu Wied
	Rumunská královna
	Královna Alžběta zu Wied, kolem roku 1890
Doba vlády	1881 – 10. říjen 1914
Korunovace	13. března 1881
Úplné jméno	Elisabeth Pauline Ottilie Luise zu Wied
Narození	29. prosince 1843; zámek Monrepos u Neuwiedu am Rhein
Úmrtí	2. března 1916; (ve věku 72 let); Bukurešť
Pohřbena	katedrála v Curtea de Argeș
Manžel	Karel I. Rumunský
Otec	Vilém Karel Herman zu Wied
Matka	Marie Nasavská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavlína Alžběta Otýlie Aloisie z Wiedu (29. prosince 1843 – 2. března 1916) byla první rumunská královna a manželka krále Karla I. Široce známá je pod svým literárním pseudonymem Carmen Sylva.

Biografie

Původ, mládí

Narodila se na zámku Monrepos v Neuwiedu. Byla dcerou Heřmana, knížete z Wiedu, a jeho manželky princezny Marie Nasavské. Již jako dítě psala Alžběta básně a krátké povídky. Ve věku 14–15 let si dala pseudonym Carmen Sylva (latinsky Lesní píseň n. Píseň lesa). Snila o tom, že se stane učitelkou; z pochopitelných důvodů se rodiče postavili proti tomu a dívka se začala věnovat hudbě – vyučovala ji Klára Schumannová.

Manželství, potomci

Když byla Alžběta mladou dívkou ve věku kolem šestnácti let, uvažovalo se o ní jako o možné nevěstě pro Alberta Edwarda, prince waleského, budoucího britského krále Eduarda VII. Jeho matka královna Viktorie ji velmi preferovala jako svou perspektivní snachu a naléhala na svou dceru princeznu Viktorii, zvanou Vicky, aby jí byla nápomocna. Alžběta proto strávila společenskou sezónu na berlínském královském dvoře a její rodina doufala, že zde dívka zkrotne v mírnou, pokornou, vdavekschopnou princeznu. Vicky odpověděla „nepovažuji ji vůbec za distinguovanou, určitě je opakem Bertieho vkusu“, zatímco jiná princezna, vysoká a štíhlá Alexandra Dánská byla „přesně ve stylu Bertieho obdivu“. Bertiemu ukázali Alžbětiny fotografie, ale ty ho nikterak neuchvátily a věnoval jim jen letmý pohled. Nakonec se Bertieho nevěstou stala Alexandra.

Se svým budoucím manželem, Karlem von Hohenzollern-Sigmaringen, se Alžběta poprvé setkala roku 1861 v Berlíně. Roku 1869 Karel, v té době již princ rumunský, přijel do Německa hledat nevěstu. Na královském plese v Berlíně se opět setkal s tehdy 25letou Alžbětou a 15. listopadu téhož roku se s ní v Neuwiedu oženil.

Z jejich manželství se narodilo jediné dítě, dcera Marie:

Marie Rumunská – 8. září 1870 – 9. dubna 1874

Děvčátko však ve věku pouhých tři a půl roku podlehlo těžkému, tehdy často smrtelnému onemocnění spálou. Tato tragédie poznamenala celý další život Alžbětin a odrazila se v jejích písních a básnické tvorbě.

Podle všech zpráv a pramenů vztah Karla a Alžběty byl značně chladný po celou dobu jejich 43 let trvajícího manželství. Alžběta se stavěla s jistým despektem ke Karlově neochvějné oddanosti jeho královským povinnostem; řekla jednou, že její „manžel nosí svou korunu, i když spí“. Smrt dcerky způsobila, že se manželé ještě více odcizili. Až na sklonku Karlova života došlo k jejich sblížení.

Karel zemřel 16. října roku 1914. Alžběta ho přežila o pouhý rok a půl – zemřela 2. března roku 1916 ve věku 72 let. Při pohřbu oblíbené královny se shromáždily obrovské davy lidí. Pochována byla v místě odpočinku rumunské královské rodiny v královské hrobce katedrály starobylého města Curtea de Argeș po boku svého manžela a své dcerky.

Královna

Roku 1876 přijela Alžběta s manželem do Rumunska, kde byl princ roku 1881 korunován jako král Karel I. Rumunský a Alžběta rumunskou královnou. Za rusko-turecké války v letech 1877–1878, jíž se účastnilo i Rumunsko, věnovala princezna mnoho času i prostředků péči o raněné vojáky a založila speciální řád Alžbětin řád za zásluhy v pomoci raněným.

Když se stala rumunskou královnou, snažila se cítit a být Rumunkou. Byla velmi aktivní na poli kulturním a především sociálním. Podporovala zakládání nových nemocnic a škol, jejím dílem je vznik školy řemesel a ručních prací, kde se vyučovalo umění světoznámé rumunské výšivky (jíž se naučila i ona sama). Co možná nejčastěji se objevovala ve světě v atraktivním rumunském lidovém kroji.

Přestože byla aristokratkou a královnou, zastávala názor, že republika je značně lepším státním zřízením nežli monarchie; tento názor však veřejně nikdy nedeklarovala, je zachycen v jejím deníku, kde psala, že jedinou rozumnou formou vlády je republika a soudila, že je také spravedlivá, neboť „všichni jsou si rovni“. Psala: „Nemohu pochopit hloupost lidí, kteří nás (monarchy, aristokraty) tolerují.“ Její blízkou přítelkyní byla rakouská císařovna Alžběta Bavorská (Sissi), která měla podobné názory.

Aféra Văcărescu

Protože královský pár neměl dědice a následníka trůnu, adoptoval král Karel I. roku 1881 svého synovce Ferdinanda. Ferdinand, naprostý cizinec ve svém novém domově, navázal vztah s Alžbětinou dvorní dámou, spisovatelkou Elenou Văcărescu. Alžběta, jež k Eleně velmi lnula, jejich románek podporovala, ignorujíc skutečnost, že jejich vztah se nemohl stát oficiálním, že totiž manželství mezi oběma mladými lidmi bylo podle rumunské ústavy nepřípustné. (Podle rumunské ústavy z roku 1866 následníkovi trůnu nebylo dovoleno oženit se s Rumunkou.) Výsledkem byl odchod obou žen do exilu – Alžběta odjela do Neuwiedu a Elena do Paříže, zatímco Ferdinand se vydal na cestu po Evropě hledat nevěstu, jíž se nakonec stala vnučka královny Viktorie, princezna Marie z Edinburghu. Aféra přispěla k pověsti Alžběty jako snivé, romantické a excentrické osoby, na druhé straně pak měla svůj podíl na příštím napjatém vztahu mezi Alžbětou a její nevlastní snachou.

Spisovatelka a básnířka

V Rumunsku se Alžběta intenzivně věnovala literární činnosti. Kromě toho, že psala vlastní básně, povídky a romány, překládala díla francouzské a rumunské literatury do němčiny. V Bukurešti se královna seznámila a záhy spřátelila se spisovatelkou Mite Kremnitz, jež se záhy stala její přítelkyní a od roku 1881 i dvorní dámou. V jejím domě se v letech 1885–1886 se seznámila se spisovatelem Bruno Willem. Alžběta s Mitou napsaly společně pod pseudonymem Dito und Idem několik her, románů a knih pro děti, z nichž nejznámější se staly Pelešské pohádky, vycházející z tajuplných mýtů rumunského lidu, nebo historická tragédie o Anně Boleynové. Carmen Sylva kladla při zveřejňování svých děl velký důraz na podobu knih. Literární kritika je posuzovala, pokud vůbec, velmi zdrženlivě. Jedna z jejích sbírek básní byla vyznamenána cenou Francouzské Akademie. Alžběta pozvala roku 1878 do Bukurešti malířku Doru Hitz a ustavila ji dvorní malířkou. Dora, která pobývala v Rumunsku do roku 1882, dávala výtvarnou podobu jejím knihám a vytvořila podle Alžbětiny předlohy návrh na nástěnné malby v hudebním sále v zámku Peleș u Sinaie v Karpatech. Počátkem roku 1884 navazuje královna Alžběta blízké, přátelské vztahy se svou jmenovkyní, rakouskou císařovnou Sissi.

V létě roku 1891 královna Alžběta, trpící neuralgií, odjela do italských lázní Pegli (část Janova). Zde se seznámila se skladatelem a spisovatelem Augustem Bungertem, který posléze zhudebnil mnohé její verše. V roce 1894 se Alžběta vrátila do Bukurešti, když byla předtím cestou z Itálie navštívila svou vlast. Zde se 28. dubna účastnila dobročinného koncertu, kde se prezentovalo pět písní, k nimž složila hudbu; ke dvěma z nich napsala i text.

Řády

Královna Alžběta byla nositelkou britského královského řádu Viktorie a Alberta a pruského Luisina řádu.

Na její počest byl nazván první chráněný křižník rumunského námořnictva jejím jménem Elisabeta.

Dílo (výběr)

Sappho, epos ve verších, 1880
Hammerstein, epos ve verších 1880
Stürme (Bouře), epos ve verších, 1880
Jehovah, epos ve verších, 1882
Carmen Sylva's Königreich (Z království Carmen-Sylvy
- Díl 1: Pelesch-Märchen (Pelešské pohádky). 1883
- Band 2: Durch die Jahrhunderte (Staletími). 1885
Mein Ruhe (Můj klid)', povídka, 1884
Handzeichnungen (Kresby), vyprávění a skici, 1884
Mein Rhein (Můj Rýn), povídky, 1884
Mein Buch (Moje kniha). 1886
Deficit, román, 1890
Frauenmuth (Ženská odvaha), divadelní hra, 1890
Handwerkerlieder (Písně řemeslníků). povídky, 1890
Vom Amboß (Od kovadliny), aforismy, 1890
Heimath (Vlast), povídky, 1891
Meerlieder (Písně moře), povídky, 1891
Weihnachtskerzchen von Pallanza (Vánoční svíce z Pallanzy), povídky, 1891
Meister Manole (Mistr Manole), drama, 1892
Um ein paar Stiefelchen (O páru střevíčků), drama, 1893
Monsieur Hampelmann, dětská kniha, 1898
Thau (Rosa), povídky, 1900
Unter der Blume (pod květinami), povídky, 1903
Geflüsterte Worte (Šeptaná slova). Eseje a lyrika, 5 svazků, 1903–1920
Aus de Leben. Erzählungen (Ze života. Vyprávění). 1912

Společná díla s Mite Kremnitz

Aus zwei Welten (Ze dvou světů), román v dopisech, 1884
Astra, román v dopisech, 1886
Anna Boleyn, historické drama, 1886
Feldpost (Polní pošta), román v dopisech, 1887
In der Irre (V poblouznění), novely, 1888
Rache und andere Novellen (Hrábě a jiné novely), novely, 1888

Překlady

Rumänische Dichtungen (Rumunské pověsti). 1881
Pierre Loti: Islandfischer. 1885
Paul de Saint-Victor: Die beiden Masken. 1899–1900

Dědictví

Kolonizátor Patagonie a Ohňové země, narozený v Bukurešti, Julius Popper, byl fanouškem její práce a pojmenoval po ní některá místa.

Sierra Carmen Silva (Chile)
Río Carmen Silva (Argentina, také známá jako Río Chico)
Lesní stezka Carmen Sylvy (Šetalište Carmen Sylve) v Opatiji v Chorvatsku
Villa Carmen Sylva (Domburg)
Villa Carmen Sylva (Varese)^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elisabeth of Wied na anglické Wikipedii.

↑ C'è un cartiglio in Villa Sylva Svelerà il mistero della regina?. www.laprovinciadivarese.it [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (italsky)

Externí odkazy

Galerie Alžběta Rumunská na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Rumunská na Wikimedia Commons
Osoba Carmen Sylva ve Wikicitátech
Elisabeth Prinzessin von Wied na thepeerage.com
Elisabeth Prinzessin zu Wied
Carmen Sylva Elisabeth, Prinzessin zu Wied, rumunská královna (1843–1916). Literární kritika a bibliografie
Carmen Sylva. Regina Elisabeta a României – Básnící královna
Ars Reginae. Rumunské královny-spisovatelky
Carmen Sylva ve Fürstlich Wiedischen Archivs
Fotografie

[1] C'è un cartiglio in Villa Sylva Svelerà il mistero della regina?. www.laprovinciadivarese.it [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (italsky)

[1]