Anna Boleynová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Boleynová
královna-choť
Anna Boleynová, druhá manželka Jindřicha VIII.
Anna Boleynová, druhá manželka Jindřicha VIII.
Sňatek 28. května 153317. května 1536
Manžel Jindřich VIII. Tudor
Korunovace 1. června 1533
Tituly Lady Anne Boleyn
Její Veličenstvo královna
Ctihodná markýza z Pembroku
Narození 1501
Blickling Hall
Úmrtí 19. května 1536
Tower, Londýn
Pochována Londýn, Tower, kostel St. Peter ad Vincula
Předchůdce Kateřina Aragonská
Následník Jana Seymourová
Potomci Alžběta I.
Rod Boleynovi
Otec Thomas Boleyn
Matka Alžběta Howardová
Podpis podpis

Anna Boleynová, rodným jménem Anne Boleyn (150119. května 1536), byla anglická královna, druhá manželka Jindřicha VIII. a matka královny Alžběty I. Jindřichova svatba s Annou a její následná poprava z ní udělala jednu z hlavních postav anglické reformace.

Jako dcera Sira Thomase Boleyna a jeho manželky Lady Alžběty Howardové, dcery Thomase Howarda, 2. vévody z Norfolku, byla Anna urozenější než Jindřichovy pozdější manželky Jana Seymourová nebo Kateřina Parrová. Svým původem se však nemohla vyrovnat své předchůdkyni Kateřině Aragonské, pocházející ze španělské královské rodiny.

Mládí (narození – 1522)[editovat | editovat zdroj]

Její otec Sir Thomas Boleyn, pozdější hrabě z Wiltshiru a z Ormonde, byl uznávaný diplomat s velkým jazykovým nadáním. Již král Jindřich VII. jej často posílal na diplomatické mise do zahraničí. Kvůli nedostatkům farních záznamů této doby (vzaly za své v dramatických událostech po smrti Eduarda VI.) není možné určit datum, kdy se ona sama narodila.

Důkazy pocházející ze 16. století jsou neslučitelné s několika dalšími daty, na které poukazují jiní autoři. Italský dějepisec roku 1600 označil rok 1499 jako rok jejího narození, zatímco např. zeť Thomase Mora hovořil o roku mnohem pozdějším, roku 1512. Všechny ostatní dohady potom spadají do časového období mezi roky 1499 a 1512. V současnosti se někteří historici shodují především na roku 1501.

Za důležitý písemný důkaz lze považovat její dopis z roku 1514. Je psán ve francouzštině (Annin druhý jazyk) jejímu otci, který stále žil v Anglii, zatímco Anna dokončovala své studium ve Francii. Profesor Ives poukazuje na styl, v němž je dopis psán, a také na její již vyzrálejší rukopis - to vše pak podle něj dokazuje, že v této době musela Anna být starší než třináct let.[zdroj?]

Tato verze je podporována tvrzením kronikáře 16. století, který napsal, že Anně bylo dvacet let, když se se svými rodiči a sourozenci vrátila z Francie domů do Anglie. Tyto závěry nejsou ovšem v souladu s údaji historičky Warnickové v několika jejích knihách a článcích, které uvádějí pro rok 1522 Annin věk 16 let. Mnoho akademiků tento spor uzavírá názorem, že přesné datum jejího narození zkrátka nebude nikdy známo. U jejích sourozenců není rovněž, podobně jako u ní, známo, kdy se přesně narodili, je však pravděpodobné, že její sestra Marie byla starší.[1] Mariiny děti byly totiž přesvědčené, že jejich matka byla starší než Anna. Jejich bratr George se narodil kolem roku 1504.[2]

Anna a Jindřich[editovat | editovat zdroj]

Je doloženo, že se Anna Boleynová vrátila z Francie do Anglie v roce 1522. Král Jindřich VIII. prožíval v té době vášnivý vztah s její starší sestrou Marií, přičemž měl za sebou i mladickou lásku s jejich matkou Alžbětou Howardovou. O tři roky později se Jindřich VIII. začal zajímat i o Annu a zamiloval se do ní. Anna strávila své dětství ve Francii, perfektně ovládala francouzštinu a dokázala se chovat dle francouzské módy, jak se u královského dvora očekávalo. Dle anglického standardu nebyla krásná. Vzhledem připomínala spíše Francouzku. Byla drobná, tmavovlasá a tmavooká, oproti královně Kateřině Aragonské velmi štíhlá, měla úzký obličej, vysoké čelo a dlouhý krk. Byla velmi bystrá, pohotová, inteligentní, uměla skvěle tančit, zpívat a jezdit na koni, což byl proti opakovaně těhotné, pomalé a věčně se modlící královně, která nosila pod šatem žíněnou košili, velký rozdíl. Všechny tyto vlastnosti po ní později zdědila její dcera Alžběta. Když se jí Jindřich začal dvořit, dlouho odmítala stát se jeho milenkou, patrně proto, že nechtěla skončit jako její matka Alžběta Howardová a sestra Marie Boleynová, o které Jindřich brzy ztratil zájem. Místo toho se pokusila využít problémů v králově manželství s Kateřinou Aragonskou. Král potřeboval mužského potomka, dědice trůnu, Kateřina však porodila pouze jedinou přeživší dceru Marii.

Tyto dynastické důvody vedly krále Jindřicha k tomu, že pod nátlakem inteligentní a panovačné Anny požádal o anulaci sňatku s Kateřinou Aragonskou. Rozvod odůvodňoval tím, že zhřešil proti Bohu tím, že si vzal ženu svého bratra. Hodně tehdejších lidí poukazovalo na to, že mu to v době jejich sňatku vůbec nevadilo, právě naopak to považoval za ten nejlepší nápad. Jejich sňatek se projednával mezi biskupy i před parlamentem. Jindřich si byl jistý, že církev jeho návrh na rozvod podpoří. Když ale jednou bez pozvání na jedno sezení s biskupy přišla samotná královna Kateřina, bylo jisté, že rozvod bude muset být vykonstruován jinak. Kateřina se slzami v očích před Jindřichem klesla na kolena, dovolávala se pravdy, že do jeho lože přišla jako panna a je tudíž z Boží vůle královnou. Když poté omdlela a vynášeli ji ven, lidé jí provolávali slávu. Poté začalo být jisté, že papež Klement VII. s anulací sňatku nebude souhlasit. Objevily se tudíž první myšlenky na odluku Anglie od římskokatolické církve.

Thomas Wolsey, který byl Jindřichův kancléř a kardinál církve římskokatolické, byl údajně na její popud propuštěn z veřejných služeb, načež se později novým arcibiskupem canterburským stal Boleynův rodinný kaplan Thomas Cranmer. Po mnoha nezdařených pokusech anulovat manželství Jindřicha a Kateřiny, Jindřich k Anně ochladl. Té začalo docházet, že potřebuje syna, proto králi koncem roku 1532 podlehla, předpokládá se, že během jejich společné návštěvy francouzského přístavu Calais. Záhy nato otěhotněla, a proto bylo nutné co nejdříve ji prohlásit královnou, aby měl její syn právo na korunu. Její svatba s králem Jindřichem VIII. se konala 25.ledna 1533. Dne 23. května téhož roku jednoduše prohlásil Cranmer Jindřichovo předchozí manželství za neprávoplatné a o pět dní později prohlásil jejich nové manželství za zákonné. Krátce na to zahájil papež proti Jindřichovi a Cranmerovi exkomunikaci. V důsledku tohoto sňatku došlo k odloučení Anglie od Říma a vzniku anglikánské církve, která byla od té doby podřízená panovníkovi.

Anglickou královnou byla korunována 1. června 1533. Anna chtěla, aby její korunovace byla velká sláva. Mnoho lidí však vzpomínalo na stále živou právoplatnou královnu Kateřinu, proto téměř nikdo nejásal. Anna 7. září 1533 porodila dceru, budoucí anglickou královnu Alžbětu I. Jindřich s jistotou očekával prince, proto byl velmi zklamaný. Anna otěhotněla ještě několikrát, pokaždé ale dítě potratila. Neustále tvrdila, že je to tím, že ji bývalá královna Kateřina jistě proklela, proto nemůže donosit plod a že jistě porodí syna, pokud Jindřich nechá Kateřinu popravit. Když o něco později Kateřina sama v chudobě a nemoci zemřela a Anna stále nebyla schopna další dítě donosit, bylo jisté, že jsou její dny jako královny Anglie sečteny. Navíc již nebyla tak mladá a krásná jako před lety a její vrtošivý manžel si hledal mladší milenky jinde. Stále se však za inteligentní Annou vracel. Když však začala být hysterická a jeho milenkám začala vyhrožovat smrtí, měl Jindřich své druhé ženy dost. V březnu 1536 se na scéně objevuje Annina dvorní dáma Jana Seymourová. Jindřich byl Janiným skrytým půvabem, jemností a skromností okouzlen a ihned se s ní zasnoubil. Anny bylo potřeba se rychle zbavit a král věděl, že kdyby se s ní měl rozvést, dělala by problémy. Proto byla Anna od dubna do května 1536 vyšetřována ze závažných zločinů velezrady. Důkazy proti ní v mučení vypáčili z mnoha mužů ze dvora. Následně byla popravena 19. května téhož roku. Spolu s ní byla popravena řada jejích přátel, údajných milenců, a také její bratr. Poslední důkaz úcty ke své ženě prokázal Jindřich jen tím, že pozdržel její popravu o dva dny, než dorazil z Calais (tehdy pod vládou Anglie) francouzský kat s mečem. V té době byli šlechtici v Anglii popravováni sekerami, někdy i natolik tupými, že bylo na stětí hlavy zapotřebí i několika ran. Jindřich VIII. věřil, že když Anně v jejím posledním přání vyjde vstříc, tak jej ona na popravišti neprokleje. Jindřich byl totiž velmi pověrčivý, přesto si po celý další život vyčítal, že nedal Annu upálit jako čarodějnici.

Historici považují obvinění proti ní, jejichž součástí bylo i cizoložství a incest, za nepřesvědčivé a vykonstruované. Po korunovaci její dcery Alžběty I. královnou byla uctívána jako mučednice a hrdinka anglické reformace, a to především v dílech Johna Foxe. Po staletí byla inspirací a byla zmiňována v množství uměleckých a kulturních děl. Díky rozvodu Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou a vyhlášení odluky anglikánské církve od Říma je považována za vůbec „nejvlivnější a nejvýznamnější anglickou královnu“.

Anna jako královna[editovat | editovat zdroj]

Anna nebyla mezi lidem oblíbená a většina ji nazývala „královou děvkou“ či „šestiprstou čarodějnicí“. Svůj znetvořený šestý prst prý zakrývala dlouhými, rozšířenými rukávy a říkalo se, že pod stužkou s drahým kamenem skrývá na krku ďáblovo znamení. Anna prý měla po těle mnoho mateřských znamínek, což se v jistých kulturách rovněž považovalo za ďáblovo znamení. Po její popravě Jindřich prohlásil, že ho okouzlila svými čáry. Ale byla zřejmě krásná a díky své kráse, pohotovosti a inteligenci si Jindřicha získala. Její sňatek a její následná poprava byly součástí složitého začátku významných politických a náboženských převratů známých jako anglická reformace, kdy právě ona sama aktivně podpořila reformu náboženskou a vznik anglikánské církve. Byla to právě ona, kdo Jindřichovi věnoval knihy plné protestantského učení, které přinášely řešení problému s královským rozvodem - podle tohoto učení byl král jedinou hlavou církve v zemi.

Populární kultura[editovat | editovat zdroj]

Její život, stejně tak jako život jejího manžela krále Jindřicha VIII. i její dcery královny Alžběty I., byl zachycen v mnoha novelách, hrách, operách, televizních dramatech a filmových dílech. Mezi nejvýznamnější z nich lze zařadit zejména operu Gaetana Donizettiho Anna Bolena, filmy Tisíc dnů s Annou (Anne of the Thousand Days), Šest žen Jindřicha VIII. (The Six Wives of Henry VIII) a Odsouzená královna Anna (Doomed Queen Anne). Historicky nepříliš hodnotný je film Králova přízeň (The Other Boleyn Girl). Jedno z nejznámějších pojetí Anny Boleynové bylo vytvořeno v populárním, historicky zkresleném seriálu Tudorovci (The Tudors). Její postavu ztvárnilo ve filmu a v televizi mnoho hereček. V televizním seriálu Tudorovci ji hrála Natalie Dormer, za nejzdařilejší je považováno ztvárnění herečky Genéviève Bujoldové ve filmu Tisíc dnů s Annou z roku 1969. Za netradiční pojetí postavy Anny lze považovat skladbu Anne Boleyn 'The Day Thou Gavest Lord Hath Ended' z alba The Six Wives of Henry VIII britského klávesisty Ricka Wakemana.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne Boleyn na anglické Wikipedii.

  1. IVES, Eric. The Life and Death of Anne Boleyn. Blackwell Publishing : [s.n.], 2004. ISBN 1405134631. S. 16-17. (anglicky)   [Dále jen: The Life and Death of Anne Boleyn.]
  2. The Life and Death of Anne Boleyn. S. 15

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ERICKSON, Carolly. Anna Boleynová - Život druhé ženy Jindřicha VIII.. Praha : Domino, 2004. 238 s. ISBN 80-7303-194-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Anglická královna
Předchůdce:
Kateřina Aragonská
15331536
Anna Boleynová
Nástupce:
Jana Seymourová
Lady of Ireland
Předchůdce:
Kateřina Aragonská
15331536
Anna Boleynová
Nástupce:
Jana Seymourová