Výživné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Alimenty)
Skočit na: Navigace, Hledání

Výživné (obecně také alimenty) nejčastěji představuje peníze, kterými má rodič povinnost přispívat na potřeby svého dítěte, pokud není schopno samo se živit. Podle českého zákona o rodině ale mezi rodiči a dětmi platí vzájemná vyživovací povinnost, stejně jako mezi ostatními příbuznými i manželi.

Obecně se vychází ze zásady, že vyživovací povinnosti je mezi vzájemně si blízkými osobami plněna dobrovolně. Pouze v případě, že někdo svému strádajícímu příbuznému pomoc odmítne, lze požádat o soudní rozhodnutí. Při stanovení výživného se přihlíží jak k odůvodněným potřebám oprávněného (vyživovaného), tak ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného (toho, kdo má výživné poskytovat). Nelze je však přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Všechny druhy výživného mají být placeny v pravidelných měsíčních splátkách, které oprávněná osoba obdrží vždy dopředu.[1] U institutu výživného platí, že započtení je možné pouze dohodou (vyloučeno je však u výživného na nezletilé děti), promlčet se mohou pouze jeho jednotlivá plnění, nikdy se nepromlčí jako celek, a pokud by došlo k jeho změně či k úplnému zrušení, tak se již spotřebované výživné nevrací.[2]

Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí[editovat | editovat zdroj]

Rodiče mají povinnost dle svých schopností, možností a majetkových poměrů přispívat na výživu svého dítěte, a to tak, aby se mohl podílet na jejich životní úrovni, a až do doby, dokud není schopno se živit samo. Nijak to nesouvisí s věkem dítěte, vyživovací povinnost nezaniká dosažením zletilosti, tedy osmnácti let. Pokud dítě i po tomto věku dále studuje, trvá vyživovací povinnost až do konce studia. Je ale třeba, aby se jednalo o studium smysluplné, jímž se dítě připravuje na budoucí povolání.[3]

Pokud by tuto povinnost některý z rodičů neplnil, rozhodne o ní soud, pokud by šlo o dítě nezletilé, tak i bez návrhu (postačí např. podnět orgánu sociálně-právní ochrany dětí). Nezletilé dítě zastupuje v soudním řízení jeho zákonný zástupce, tedy převážně rodič, do jehož péče bylo svěřeno, nicméně výživné je vždy stanoveno jako právo daného dítěte, neboť jde o zabezpečení jeho výživy. Zletilé dítě si o své výživné musí proti rodiči požádat soud samo.[1] Soud v řízení o stanovení vyživovací povinnosti přihlédne vždy nejen k potřebám dítěte a možnostem rodiče, ale také k tomu, jak jinak o něj rodič pečuje, i jak se stará o případnou společnou domácnost. Zejména pak matky menších dětí můžou část nákladů na výživu dítěte poskytovat též formou osobní péče, naturáliemi či zajištěním obydlí.[3] Pokud by to bylo v možnostech rodiče, tak se navíc za odůvodněnou potřebu dítěte bere i tvorba úspor, které by měly zabezpečit jeho přípravu na budoucí povolání.[4] Jestliže dítě uzavře manželství, vznikne vyživovací povinnost mezi manželi, přičemž vyživovací povinnost rodičů k tomuto dítěti zaniká. Pouze v případě, že jsou např. oba manželé studenti, zůstává podpůrně zachována vyživovací povinnost rodičů.[3]

Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi je ale vzájemná, tedy pokud výživu potřebují rodiče, mají ty jejich děti, které jsou schopny se samy živit, povinnost jim slušnou výživu zajistit. Na rozdíl tedy od rodičů, nejsou děti povinny zajistit rodičům výživu odpovídající jejich vlastní životní úrovni, ale pojem „slušná výživa“ může rozsah povinností výrazně zúžit. [3]Je-li takových dětí více, jejich povinnost je podle jejich schopností, možností a majetkových poměrů poměrná.[5]

Výživné mezi rodiči a dětmi a předky a potomky[editovat | editovat zdroj]

Podle zákona § 910 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.[6]

Pokud osoba výživou povinná při řízení o vyživovací povinnosti neprokáže řádně své příjmy pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti pro rozhodnutí zpřístupněním údajů, podle zákona § 916 platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jedince.[6]

Pokud soud rozhoduje o vyživovací povinnosti a zároveň tomu dovolují majetkové poměry osoby s vyživovací povinností, podle zákona § 917 lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor a poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte.[6]

Pokud probíhá řízení o vyživovací povinnost rodiče k dítěti, soud může pdole zákona § 918 ve speciálních případech stanovit, aby osoba výživou povinná zaplatila zálohu na výživné splatné v budoucnu. Složená záloha je považovná za majetek povinného, poskytunuté výživné ale postupně přechází do vlastnictví dítěte.[6]

Zákon § 919 stanoví, že pokud rodiče nezletilého dítěte žijí odděleně nebo jeden z nich neplní svou vyživovací povinnost k dítěti, soud postupuje podle zákonů § 915 až 918, stejně tak pokud se rodiče nedohodli na podmínkách péče o dítě a jeho vyživování. [6]

Průměrná výše výživného[editovat | editovat zdroj]

Výpočet výživného je soudem uváděn na základě majetkových poměrů rodičů dítěte a jeho potřeb (viz níže). Český statistický úřad uvádí na základě informací ze soudů následující vývoj v průměrných platbách výživného na nezletilé děti. Průměrná výše výživného se tak pohybuje kolem 2500 Kč[7], česká Asociace neúplných rodin oproti tomu uvádí necelých 2800 Kč jako průměrnou výši alimentů na dítě.[zdroj?]

Věk dítěte v letech Povinnost platit určena 2010 2011 2012 2013 2014
-5 matce 986 Kč 1 083 Kč 1 188 Kč 1 272 Kč 1 340 Kč
otci 2 634 Kč 2 650 Kč 2 704 Kč 2 770 Kč 2 836 Kč
6 - 10 matce 1 250 Kč 1 275 Kč 1 352 Kč 1 325 Kč 1 550 Kč
otci 2 842 Kč 2 987 Kč 3 051 Kč 3 087 Kč 3 204 Kč
11 - 14 matce 1 485 Kč 1 513 Kč 1 606 Kč 1 623 Kč 1 650 Kč
otci 3 144 Kč 3 137 Kč 3 397 Kč 3 463 Kč 3 569 Kč
15 - 18 matce 1 802 Kč 1 870 Kč 1 872 Kč 1 824 Kč 1 971 Kč
otci 3 444 Kč 3 572 Kč 3 618 Kč 3 777 Kč 3 866 Kč

Výpočet výživného na nezletilé a samostatně nevýdělečné děti[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byla v Česku snaha sjednotit výši výživného na nezletilé děti. Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Daniely Kovářové vydalo doporučující tabulku výše výživného, stanovenou v závislosti na věku dítěte:[8]

Věk dítěte Díl z čistého příjmu
připadající na výživné
0 - 5 let 11 - 15 %
6 - 9 let 13 - 17 %
10 - 14 let 15 - 19 %
15 - 17 let 16 - 22 %
18 a více let 19 - 25 %

Tato tabulka má ale jen orientační charakter, o konkrétní výši výživného vždy rozhoduje soud.

Ostatní druhy vyživovací povinnosti[editovat | editovat zdroj]

Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými[editovat | editovat zdroj]

Vyživovací povinnost mají i všichni předci a potomci navzájem, ovšem jen tehdy, pokud ji nutně potřebují. Ovšem platí, že příbuzní vzdálenější ji musí plnit, jen pokud jí nemohou dostát příbuzní bližší. Pokud je více povinných v témže stupni příbuzenství (sourozenci), pak je jejich vyživovací povinnost vůči oprávněnému příbuznému poměrná, a to vzhledem k jejich schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům.[9]

Vyživovací povinnost mezi manželi[editovat | editovat zdroj]

Také manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž je přednostní před vyživovací povinnosti jejich dětí (viz výše) a platí, že hmotná a kulturní úroveň obou má být v zásadě stejná. Pokud ji jeden z manželů neplní, o jejím rozsahu může na návrh rozhodnout soud, který přihlédne k péči o společnou domácnost.[10] Tuto vyživovací povinnost je ale nutné odlišovat od povinnosti hradit náklady společné domácnosti, o které také může rozhodnout soud, protože výživné náleží přímo oprávněnému manželovi.[11]

Pokud spolu manželé žijí a manžel/ka zajišťuje běžný chod domácnosti, měl by mít každý z manželů po sečtení příjmů obou a po odpočtu výdajů stejnou částku pro svou potřebu.[3]

I když se jedná o vyživovací povinnost mezi manžely, může nastat situace, kdy i po rozvodu tato povinnost mezi jedinci nadále trvá. Rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, může žádat výživné od bývalého manžela. Zde již neplatí, že by měli mít rozvedení manželé stejnou životní úroveň, výživné se stanoví podle oprávněných potřeb vyživovaného manžela a možností vyživujícího manžela. Pokud ale rozvedený manžel, který má platit výživné, zavinil rozpad manželství, může mu být vyměřeno na dobu 3 let (od rozvodu) výživné tak, aby životní úroveň obou rozvedených manželů byla stejná. Právo na výživné zaniká uzavřením nového manželství nebo smrtí, případně poskytnutím jednorázového výživného na základě písemné smlouvy. [3]

I na tyto důsledky mohou snoubenci myslet již v předmanželské smlouvě a předem si sjednat podmínky vyživovací pomoci po případném rozvodu. [3]

Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce[editovat | editovat zdroj]

Specifickou formou výživného je povinnost otce, za kterého ale není matka nově narozeného dítěte provdána, jí přiměřeně a po dobu dvou let od porodu finančně přispívat a zároveň jednorázově přispět na náklady spojené s těhotenstvím a porodem (slehnutím). Takovou povinnost má sice jen skutečný otec, ale dokud není otcovství určeno, může být pravděpodobný otec soudně donucen, aby potřebnou částku poskytl předem.[12]

Vyživovací povinnost v případě osobního bankrotu[editovat | editovat zdroj]

Protože je výživné pohledávka ze zákona, je nutné jej hradit i v případě probíhajícího oddlužení. Výživné se bere jako přednostní nárok, a proto jej dlužník musí platit v celé své výši. Výživné se odečítá z částky, kterou dlužník má splácet svým věřitelům. To stejné platí také o dlužném výživném, které je nutné platit v plném rozsahu.[13]

Zanedbání povinné výživy[editovat | editovat zdroj]

Osoba, která svou povinnost výživy i z nedbalosti řádně neplní, by si měla uvědomit, že se dopouští trestného činu zanedbání povinné výživy.[14] Za to může být potrestána odnětím svobody až na jeden rok a v případě úmyslu až na dva roky. Kdyby tímto jednáním oprávněnou osobu vydala do nebezpečí nouze, mohlo by ji to stát až tři roky svobody. Lze zde využít ustanovení o účinné lítosti. Ta se projeví tak, že pachatel svoji povinnosti dodatečně splní dříve, než soud prvého stupně počne vyhlašovat rozsudek, pokud trestný čin neměl trvale nepříznivé následky. Trestnost zanedbání povinné výživy tak zanikne. [1]

Neplacení výživného v ČR[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 žilo necelých 500 000 dětí v neúplných rodinách, 93 % ve výhradní péči matky. Z toho jedna třetina na hranici chudoby. Důvodem je nejčastěji skutečnost, že partner, který o dítě nepečuje, neplatí zákonem přiznané výživné, případně platí jen jeho malou část. Zákon dlouhodobě nerespektuje skoro 40 % partnerů s povinností výživného, díky čemuž je neplacení alimentů 2. nejčastější trestný čin v České republice. Podle statistik Policie České republiky bylo v roce 2015 zjištěno 12 089 případů.[15]

Problémem je především rozdrobenost agendy výživného mezi politiku sociální, občanskoprávní a vnitrostátní v případě zapojení policie při trestání viníků.

40 % rodičů neplatících výživné je výmysl. Soustavně neplatí kolem 2 %, zpravidla jde o bezdomovce apod. lidi, kteří se nepostarají ani sami o sebe. Občasných neplatičů je do 8 % z celkového počtu. Důvodem bývá ztráta příjmů rodiče a neochota soudů dostatečně a rychle vyměřené výživné snížit.

Asistované vymáhání výživného[editovat | editovat zdroj]

Kvůli nízké vymahatelnosti funguje v mnoha evropských sociálně vyspělých státech asistované vymáhání výživného. Na severu Evropy jsou jejich garantem nejčastěji státní úřady (ve Švédsku např. vládní Socialdepartementet), na západě pak nejčastěji neziskové organizace. Cíle programů jsou vždy stejné – zajistit rodičům rychlé vymožení dlužné částky pro jejich děti tak, aby se rodina nedostala do finančních problémů, zdarma, bez zbytečné byrokratické zátěže a stresu.

V České republice se asistovaným vymáháním výživného od roku 2016 zabývá nezisková organizace Asociace neúplných rodin prostřenictvím projektu VašeVýživné.cz.

Asociace neúplných rodin je spolek o jednom členu, Filipu Sýkorovi. VašeVýživné.cz se zabývá náborem klientů s pohledávkami výhodnými k vymáhání, a s nimi uzavírá smlouvy ve prospěch jedné advokátní kanceláře. Aby se značka VašeVýživné dostala zadarmo do médií, provádí mediální kampaň ohledně výživného. ANR byla podporována ministryní Marksovou, která jejím prostřednictvím do médií dostávala smyšlené informace podporující její návrh zákona o náhradním výživném. ANR pobírá na svoji činnost milionové dotace, hlavně od Města Prahy a ESF (MPSV).

Obrana dětí povinného a jeho dalšího partnera[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se zvedla velká vlna podpory zejména na obranu tzv. matek samoživitelek. Bohužel je velmi malá obrana povinného neboli rodiče, který musí platit výživné. Soud následně nebere v potaz ani jeho prokazatelné náklady nebo další vyživovací povinnosti. Druhé děti se dostávají společně povinným dost často do velmi tíživé finanční a sociální situace. Touto problematikou se zabývá iniciativa Reverzní výživné[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Velký domácí právník. 1. vyd. Praha: Reader's Digest Výběr, 1999. 744 s. ISBN 80-86196-04-6. 
  2. § 86 a § 96–99 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „ZoR“)
  3. a b c d e f g Výživné a alimenty v ČR [online]. 2009 - 2015. Dostupné online. 
  4. § 85–86 ZoR
  5. § 87 ZoR
  6. a b c d e INFO@AION.CZ, AION CS -. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (nový). Zákony pro lidi [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné online. (česky) 
  7. 6. Soudnictví, kriminalita | ČSÚ. www.czso.cz [online]. [cit. 2016-10-10]. Dostupné online. 
  8. Doporučující tabulka pro stanovení výše výživného
  9. § 88–90 ZoR
  10. § 91 ZoR
  11. § 19 ZoR
  12. § 95 ZoR
  13. Výživné v oddlužení, citace: 15. ledna 2015
  14. § 196 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (Zanedbání povinné výživy)
  15. Kriminalita - Policie České republiky. www.policie.cz [online]. [cit. 2016-10-10]. Dostupné online. 
  16. Reverzní výživné. Reverzní výživné [online]. [cit. 2017-01-19]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]