Přeskočit na obsah

Albánské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albánské knížectví
Principata e Shqipërisë
19141916
[pozn. 1]

19181925
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna Himni i Flamurit
Motto Atdheu mbi te gjitha („Vlast především“)
Geografie
Mapa
Albánské knížectví v roce 1914
Rozloha
28 748 km² (rok 1923)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
803 959 (rok 1923)
Státní útvar
žádná do roku 1925
Vznik
Zánik
1925 – vyhlášení republiky
Státní útvary a území
Předcházející
prozatímní vláda Albánie prozatímní vláda Albánie
Střední Albánie Střední Albánie
Italský protektorát v Albánii Italský protektorát v Albánii
Autonomní provincie Korçë Autonomní provincie Korçë
Mirditská republika Mirditská republika
Severní Epirus Severní Epirus
Následující
Severní Epirus Severní Epirus
Italský protektorát v Albánii Italský protektorát v Albánii
Autonomní provincie Korçë Autonomní provincie Korçë
Mirditská republika Mirditská republika
Albánská republika Albánská republika

Albánské knížectví (albánsky Principata e Shqipnis`) byl státní útvar resp. knížectví (monarchie) na území dnešní Albánie existující od roku 1914 do roku 1925. Vládnoucí kníže nikdy neabdikoval, ale již v roce 1914 po 200 dnech vlády opustil zemi kvůli špatným podmínkám. Monarchie však vydržela až do roku 1925, i když od roku 1920 to byla spíše formální monarchie. Knížectví zaniklo převratem v roce 1925, jehož hlavní postavou byl diktátor Ahmet Zogu. Nástupcem Albánského knížectví se stala Albánská republika a do jisté míry i Albánské království vyhlášené Ahmetem Zogu v roce 1928.

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Albánie.

Vznik Albánského knížectví

[editovat | editovat zdroj]
Kníže Vilém Wied a jeho žena Sofie přijíždí do Albánie

Ze všech kandidátů na knížete Albánie úspěšně dopadl až Wilhelm WiedNeuwiedu v Porýní, jehož matkou byla nizozemská princezna a jeho vzdálený příbuzný byl císař Vilém II., rozhodujícím faktorem pro něj bylo to, že byl protestant a tedy přijatelný pro všechny. Wilhelm Wied dorazil do Albánie 7. března 1914 a za své sídelní město si vybral přístav Drač (Durrës), tak začala jeho dvousetdenní vláda v Albánii.

Albánie během první světové války

[editovat | editovat zdroj]

Nedlouho po vyhlášení nezávislosti Albánie však vypukla první světová válka a členové MKK jeden po druhém začali i s vojenskými jednotkami opouštět Albánii. Knížeti posléze došly finance a při muslimské vzpouře, která dorazila do Drače hledal úkryt na palubě italské lodi Misurata, což v očích Albánců velmi snížilo jeho prestiž. Po definitivním odchodu členů MKK a jejich jednotek nenacházeje východisko předtím než se opět nalodil na loď Misurata vydal prohlášení, v němž Albáncům sdělil, že neabdikuje, ale opouští zemi, protože mu poměry v ní neumožňují řádnou správu země. Kníže vyjádřil přesvědčení, že během jeho dočasné nepřítomnosti "si bude moci lid v klidu rozmyslet a najít pro sebe správnou cestu". Nejprve odcestoval do Rumunska a posléze do byl jako major německé armády poslán na frontu do Flander, což zdiskreditovalo Weida jako neutrální osobu schopnou vykonávat funkci vladaře Albánie především v očích Dohody. Od roku 1916 se z Albánie stalo jedno z bojišť konfliktu. Během války byla obsazena jak rakousko-uherskou, tak francouzskou a italskou armádou. Během války uzavřely albánští představitelé spojeneckou smlouvu se Srbskem.

Poválečná (meziválečná) Albánie

[editovat | editovat zdroj]
Albánské knížectví v roce 1916

Po ukončení války zůstával osud nezávislé Albánie nejistý. Podle Londýnského paktu by velkou část Albánie dostala Itálie a zbytek Řecko, popř. Srbsko, ale díky přičinění amerického prezidenta Wilsona zůstala Albánie nezávislým státem a monarchií. Krátce po konci války roku 1920 došlo k jedné významné změně; hlavní město bylo přesunuto z Drače do Tirany, tehdy malého dvacetitisícového města. V roce 1921 byla ve vnitrozemí severní Albánie na území kmene Mirditů vyhlášena Mirditská republika. Společnost národů podpořila územní celistvost Albánie a tak po krátké vojenské kampani obnovila Albánie svrchovanost nad mirditským územím.

V roce 1924 vypukla ve městě revoluce, která však vyústila ve zrušení monarchie a vytvoření republiky. Vůdčí albánskou postavou už od roku 1922 byl Ahmet Zogu, který byl nejdříve premiérem 19221924, později prvním prezidentem Albánie 19251928 a konečně v letech 19281939 vládl jako král Albánců Zog I.

Když v roce 1928 prezident Ahmet Zogu obnovil monarchii a prohlásil se králem, kníže Wilhelm znovu potvrdil svůj legitimní nárok na trůn pro sebe a své dědice.

Hlavou státu byl dědičný kníže, suverénní panovník z dynastie Wiedů. O moc se dělil s vládou. V zahraničí a diplomatické korespondenci byl uváděn jako Suverénní kníže, ale v Albánii byl označovaný jako mbret (neboli král).

Jeho celý titul byl:

Z milosti velmocí a vůle lidu Albánský kníže.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Albania na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]