Albánské království (1272–1368)

	; Znak
Geografie
Hlavní město	Durazzo
	Obyvatelstvo
Jazyky	albánština, lombardština, latina
Náboženství	římskokatolické, ortodoxní
	Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská; země	Neapolské království (personální unie)
Vznik	1272
Zánik	1368
	Státní útvary a území
	Arbešské knížectví
	Byzantská říše v době Palaiologů
	Albánské knížectví (středověk)
	Muzacké knížectví
	Matrëngové

Albánské království (latinsky Regnum Albaniae, albánsky Mbretëria e Arbërisë) bylo založeno roku 1272 králem Karlem I. z Anjou na území Epirského despotátu. Království se rozkládalo na pobřeží mezi Dračí (italsky Durazzo) a Butrintem. Roku 1281 byl Karel I. nucen opustit vnitřní oblasti z důvodu útoků Byzantské říše a jeho síla byla oslabována vypuknutím Sicilských nešpor. Většinu území Epiru ztratil. Město Durazzo (Drač) zůstalo v rukou potomků Karla až do roku 1368. Poté si jej podmanil Karel Topia, který byl Benátskou republikou uznán jako Kníže Albánie.

Seznam panovníků

Králové Albánie

Za vlády králů z dynastie Anjou byla Albánie v personální unii s Neapolským královstvím.

Karel I. (1272–1285)
Karel II. (1285–1294)

Roku 1294 se Karel II. vzdal svých práv v Albánii ve prospěch svého syna Filipa, knížete z Taranta a Achaje. Zde vládl pod titulem Pán království Albánie, avšak byli králové.

Pánové království Albánie

Filip I. (1301–1332)
Robert (1332)

Roku 1332 Robert nastoupil po svém otci Filipovi. Robertův strýc Jan získal od Roberta za 5 000 zlatých Achajské knížectví, čímž se Albánské království zmenšilo a Jan se stal vévodou z Drače.