Albánci v Německu
| Albánci v Německu | |
|---|---|
 | |
| Populace | |
V Německu: 250-350 tisíc  Albánie a Kosovo (původ) | |
| Jazyk(y) | |
| albánština, gegština, toskičtina | |
| Náboženství | |
| islám, křesťanství, ateismus | |
| Příbuzné národy | |
| Albánci v Rakousku a Švýcarsku |
Albánci v Německu (německy: Albaner in Deutschland; albánsky: Shqiptarët në Gjermani) jsou imigranti albánské národnosti v Německu a jejich potomci. Většina z nich pochází přímo z Albánie nebo Kosova, menší část pak ze Severní Makedonie a menších oblastí z Balkánu, které jsou osídleny albánskými obyvateli. Jejich přesný počet není znám a to především z důvodu, že mnoho z nich již vlastní německé občanství, či občanství v Srbsku nebo Severní Makedonii a dalších dřívějších zemí Jugoslávie.
V roce 2018 se 270 tisíc německých Albánců přihlásilo ke své národnosti; 218 150 se hlásilo k původu v Kosovu a 55 495 v Albánii.[1] Většina z nich žije ve spolkových zemích Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Severní Porýní-Vestfálsko a Dolní Sasko.[1] Velké komunity žijí především v metropolitních městech jako je Berlín, Hamburg, Mnichov a Stuttgart.
Německo navázalo s Albánií a Kosovem přátelské vztahy, které jsou znát především na vzájemném ekonomickém a politickém partnerství. Vztahy s Albánií se výrazně zlepšili po pádu komunistického režimu v roce 1991 a Albánie se vydala demokratickou cestou. Německo bylo také jednou z prvních zemí, která uznala Kosovo jako samostatný stát, když v roce 2008 byla vyhlášena jeho nezávislost.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První Albánci na území Německa byli zaznamenáni již během vlády císařovny Marie Terezie.[3]
V moderní historii začali Albánci migrovat do Německa jako levní pracovníci od poloviny 20. století.[4] Přicházeli sem jako jugoslávští občané, kteří měli za cíl zde pouze pracovat, nikoliv trvale žít. Jelikož pocházeli z Kosova nebo Severní Makedonie, které byly v té době součástí Jugoslávie, nebyli vedeni jako Albánci jako jako Jugoslávci. Nejvíce z nich poté začalo přijíždět v 80. letech.
V roce 1990 žádalo více než 3 tisíce Albánců azyl na německé ambasádě v Tiraně, když chtěli utéct před komunistickým režimem v zemi. Později jim bylo povoleno odcestovat přes Itálii do Německa.
Během války v Kosovu v roce 1999 žádalo mnoho Albánců opět o azyl. Na konci roku 1999 bylo v Německu registrováno celkem 480 tisíc kosovských Albánců a z toho 100 tisíc z nich se plánovalo po skončení války zpět vrátit do svého domova.
Během kosovské války v roce 1999 mnoho Albánců odcházelo ze země kvůli agresi Srbů. V tomto roce žilo jen v Berlíně 23 tisíc Albánců. V roce 2015 proběhla další imigrační vlna Albánců, kdy ze západního Balkánu dorazily stovky lidí a žádaly o azyl. V prvních šesti měsících 2015 zde o azyl zažádalo 31 400 lidí z Kosova a 22 209 z Albánie a to i přesto, že šance na získání občanství byly velmi malé. Do konce roku vzrostlo číslo žadatelů z Albánie na 54 762 a z Kosova na 37 095. Kromě vysoké nezaměstnanosti a nedostatečné perspektivě k masové migraci přispěly i dezinformace ze strany převaděčů přes hranice. Federální úřad pro migraci se poté preventivně snažil Albánce přesvědčovat k návratu do svých zemí pomocí mediální kampaně. Mnoho z nich se vrátilo dobrovolně, ale mnoho z nich muselo být ze země vyhoštěno a bylo jim zakázáno vstoupit do Schengenského prostoru.
Demografie[editovat | editovat zdroj]
Podle výsledků německého mikro sčítání v roce 2018 je na území země zhruba 270 tisíc Albánců, z toho 218 150 se hlásí ke kosovskému občanství a 55 495 k albánskému. Přesný počet Albánců je pravděpodobně vyšší, avšak ve statistice se někteří již k etnickému původu nepřihlásili.[5]
V roce 1999 žilo v Berlíně okolo 25 tisíc Albánců, počet se zmenšil kvůli reemigraci a celkového poklesu německého obyvatelstva. Je tedy poměrně těžké určit kolik přesně Albánců zde žilo, když byla většina z nich klasifikována jako Jugoslávci nebo Makedonci. Německo je dodnes populární destinace kosovských Albánců, kteří se chtějí přestěhovat do Západní Evropy.
Statistika[editovat | editovat zdroj]
Spolkové země s největším počtem Albánců jsou Bádensko-Württembersko, Bavorsko a Severní Porýní-Vestfálsko. Menší část z nich poté žije v Braniborsku, Meklenbursku-Předním Pomořansku, Sasko-Anhaltsku a Sársku. Dále se velké komunity vyskytují v metropolitních městech jako je Berlín, Hamburg, Mnichov a Stuttgart.
| Spolková země | Albánská národnost
2018[1] |
Kosovská národnost
2018[1] |
|---|---|---|
 Bádensko-Württembersko
|
7 408 | 58 340 |
 Bavorsko
|
7 520 | 47 850 |
 Berlín
|
1 880 | 4 575 |
 Braniborsko
|
840 | 650 |
 Brémy
|
1 210 | 1 885 |
 Hesensko
|
4 205 | 11 050 |
 Meklenbursko-Přední Pomořansko
|
305 | 185 |
 Dolní Sasko
|
5 310 | 15 795 |
 Severní Porýní-Vestfálsko
|
17 185 | 55 355 |
 Porýní-Falc
|
2 840 | 10 755 |
 Sársko
|
435 | 2 090 |
 Sasko
|
1 360 | 1 620 |
 Sasko-Anhaltsko
|
790 | 1 180 |
 Šlesvicko-Holštýnsko
|
1 550 | 3 065 |
 Durynsko
|
1 080 | 1 330 |
 Německo
|
55 495 | 218 150 |
Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
.png)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albanians in Germany na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Ausländische Bevölkerung, Ergebnisse des Ausländerzentralregisters – Fachserie 1 Reihe 2 – 2018 (destatis.de). www.destatis.de [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-14.
- ↑ REGIERUNGonline - Germany recognises Kosovo. web.archive.org [online]. 2011-10-19 [cit. 2021-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-19.
- ↑ HOWARD, Michael. War in European history. Updated ed. vyd. New York, NY: Oxford University Press xii, 171 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-954619-0, ISBN 0-19-954619-3. OCLC 244417432
- ↑ KING, Russell. Out of Albania : from crisis migration to social inclusion in Italy. New York: Berghahn Books 1 online resource (xii, 281 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-84545-864-5, ISBN 1-84545-864-8. OCLC 647933164 S. 253.
- ↑ National minorities. Federal Ministry of the Interior, Building and Community [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (anglicky)