Adolf Benš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adolf Benš
Narození 18. května 1894
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. března 1982 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání architekt, pedagog
Vzdělání ČVUT v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze
Hnutí funkcionalismus
Významná díla Budova Elektrických podniků
Ovlivněný Jan Kotěra, Josef Gočár
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adolf Benš (18. května 1894, Pardubice8. března 1982, Praha) byl český funkcionalistický architekt, urbanista a pedagog. Svým dílem se zařadil mezi významné představitele české i evropské moderní architektury ovlivněné francouzskou meziválečnou tvorbou, zejména dílem Le Corbusiera. K jeho nejznámějším projektům v Čechách patří Budova Elektrických podniků v Praze 7 a odbavovací hala mezinárodního letiště Václava Havla v pražské Ruzyni. Na Slovensku bylo podle jeho návrhu postaveno například Moyzesovo státní reálné gymnázium v Ružomberoku nebo vila Ing. Novotného v Bratislavě.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 18. května 1894 v Pardubicích v rodině profesora reálky Adolfa Benše a jeho manželky Růženy, rozené Chržové. V roce 1913 složil maturitu na reálce v Mladé Boleslavi. Téhož roku se zapsal ke studiu pozemního stavitelství na c. a k. České vysoké škole technické v Praze. V roce 1914 byl ale odveden do armády a působil u dělostřelectva a u zvukoměřičského oddělení na ruské a na italské frontě. Během dovolené 1917-1918 se věnoval opět studiu. Od 1. září 1920 byl opět řádným studentem ČVUT. V roce 1921 složil první státní zkoušku a současně byl přijat na mistrovskou školu architektury profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění. V roce 1923 složil druhou státní zkoušku na ČVUT. Po smrti profesora Kotěry pokračoval ve studiu u Otakara Novotného a později u Josefa Gočára. Po ukončení studia v roce 1924 pracoval v ateliéru Josefa Gočára, jehož stavbu československého pavilónu na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži v roce 1925 dozoroval.[2] V témže roce také založil vlastní ateliér, který fungoval do roku 1940. V letech 1940–43 pracoval v Plánovací komisi hl. m. Prahy, v letech 1943–45 opět ve vlastním ateliéru. Po válce působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (do roku 1965), v letech 1947–48 jako její rektor.

Byl činný v redakcích časopisů Stavitel, Československý architekt a Architektura a v SVU Mánes, později ve Spolku přátel výtvarného umění ČFVU.[3]

V roce 1955 byl jmenován dopisujícím členem Akademie architektury v Paříži. Zemřel 8. března 1982 v Praze.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1925 se během pobytu v Paříži seznámil s tehdejší úřednicí československého velvyslanectví Olgou Pivkovou, kterou si 27. března 1928 v Bratislavě vzal za manželku. Měli spolu čtyři děti:

  • Věra (narozena 24. července 1929),
  • Zora (narozena 13. května 1931)
  • Pavel (narozen 15. března 1936),
  • Jiří (narozen 21. května 1937). Oba synové a mladší dcera se rovněž stali architekty.[4]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1929–30 Vila Ing. Novotného, Bratislava
  • 1930 Divišova vila, Praha–Trója
  • 1930 Československý pavilón pro průmyslovou výstavu v Lutychu, Belgie
  • 1935 Budova Elektrických podniků, Praha–Holešovice
  • 1935 architektonický návrh silničního mostu v Lokti (okres Sokolov)
  • 1937 Odbavovací hala mezinárodního letiště, Praha–Ruzyně
  • 1937–38 Vlastní vila Praha 6–Dejvice (v blízkosti Osady Baba)
  • 1938–40 Moyzesovo státní reálné gymnázium, Ružomberok

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

společné
  • 1971 Umění a doba – České umění dvacátých let, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1987 S.V.U. Mánes: Výstava k 100. výročí založení, Mánes, Praha
  • 1993 Umění pro všechny smysly: Meziválečná avantgarda v Československu, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1997 Prague 1900-1938, Musée des Beaux-Arts, Dijon
samostatná
  • 1994 Adolf Benš, – architektonické dílo, Galerie Jaroslava Frágnera, výstava ke 100 letům od narození
  • 2015-16 Adolf Benš – architektonické dílo, Národní technická knihovna, Praha

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Benš na slovenské Wikipedii.

  1. Architekt světového jména – Adolf Benš (Česká beseda)
  2. POTŮČEK, Jakub. Adolf Benš: Mezinárodní výstava dekorativního a průmyslového moderního umění v Paříži 1925 [online]. archiweb.cz, 2007-01-10, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  3. POSLUŠNÁ, Iva. Vladimír Šlapeta: „ADOLF BENŠ 1894-1982 , architektonické dílo“ [online]. Brno: fa.vutbr.cz, 2014-08-26, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  4. AB - Ateliér Benš [online]. Ateliér Benš, [cit. 2017-04-28]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]