Adolf Benš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adolf Benš
Narození 18. května 1894
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. března 1982 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Vzdělání ČVUT v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Povolání architekt, pedagog
Hnutí funkcionalismus
Významná díla Budova Elektrických podniků
Ovlivněný Jan Kotěra, Josef Gočár
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adolf Benš (18. května 1894, Pardubice8. března 1982, Praha) byl český funkcionalistický architekt, urbanista a pedagog. Svým dílem se zařadil mezi významné představitele české i evropské moderní architektury ovlivněné francouzskou meziválečnou tvorbou, zejména dílem Le Corbusiera. K jeho nejznámějším projektům v Čechách patří Budova Elektrických podniků v Praze 7 a odbavovací hala mezinárodního letiště Václava Havla v pražské Ruzyni. Na Slovensku bylo podle jeho návrhu postaveno například Moyzesovo státní reálné gymnázium v Ružomberoku nebo vila Ing. Novotného v Bratislavě.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 18. května 1894 v Pardubicích v rodině profesora reálky Adolfa Benše a jeho manželky Růženy, rozené Chržové. V roce 1913 složil maturitu na reálce v Mladé Boleslavi. Téhož roku se zapsal ke studiu pozemního stavitelství na c. a k. České vysoké škole technické v Praze. V roce 1914 byl ale odveden do armády a působil u dělostřelectva a u zvukoměřičského oddělení na ruské a na italské frontě. Během dovolené 1917-1918 se věnoval opět studiu. Od 1. září 1920 byl opět řádným studentem ČVUT. V roce 1921 složil první státní zkoušku a současně byl přijat na mistrovskou školu architektury profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění. V roce 1923 složil druhou státní zkoušku na ČVUT. Po smrti profesora Kotěry pokračoval ve studiu u Otakara Novotného a později u Josefa Gočára. Po ukončení studia v roce 1924 pracoval v ateliéru Josefa Gočára, jehož stavbu československého pavilónu na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži v roce 1925 dozoroval.[2] V témže roce také založil vlastní ateliér, který fungoval do roku 1940. V letech 1940–43 pracoval v Plánovací komisi hl. m. Prahy, v letech 1943–45 opět ve vlastním ateliéru. Po válce působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (do roku 1965), v letech 1947–48 jako její rektor.

Byl činný v redakcích časopisů Stavitel, Československý architekt a Architektura a v SVU Mánes, později ve Spolku přátel výtvarného umění ČFVU.[3]

V roce 1955 byl jmenován dopisujícím členem Akademie architektury v Paříži. Zemřel 8. března 1982 v Praze.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1925 se během pobytu v Paříži seznámil s tehdejší úřednicí československého velvyslanectví Olgou Pivkovou, kterou si 27. března 1928 v Bratislavě vzal za manželku. Měli spolu čtyři děti:

  • Věra (narozena 24. července 1929),
  • Zora (narozena 13. května 1931)
  • Pavel (narozen 15. března 1936),
  • Jiří (narozen 21. května 1937). Oba synové a mladší dcera se rovněž stali architekty.[4]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1929–30 Vila Ing. Novotného, Bratislava
  • 1930 Divišova vila, Praha–Trója
  • 1930 Československý pavilón pro průmyslovou výstavu v Lutychu, Belgie
  • 1935 Budova Elektrických podniků, Praha–Holešovice
  • 1935 architektonický návrh silničního mostu v Lokti (okres Sokolov)
  • 1937 Odbavovací hala mezinárodního letiště, Praha–Ruzyně
  • 1937–38 Vlastní vila Praha 6–Dejvice (v blízkosti Osady Baba)
  • 1938–40 Moyzesovo státní reálné gymnázium, Ružomberok

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

společné
  • 1971 Umění a doba – České umění dvacátých let, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1987 S.V.U. Mánes: Výstava k 100. výročí založení, Mánes, Praha
  • 1993 Umění pro všechny smysly: Meziválečná avantgarda v Československu, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1997 Prague 1900-1938, Musée des Beaux-Arts, Dijon
samostatná
  • 1994 Adolf Benš, – architektonické dílo, Galerie Jaroslava Frágnera, výstava ke 100 letům od narození
  • 2015-16 Adolf Benš – architektonické dílo, Národní technická knihovna, Praha

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Benš na slovenské Wikipedii.

  1. Architekt světového jména – Adolf Benš (Česká beseda)
  2. POTŮČEK, Jakub. Adolf Benš: Mezinárodní výstava dekorativního a průmyslového moderního umění v Paříži 1925 [online]. archiweb.cz, 2007-01-10, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  3. POSLUŠNÁ, Iva. Vladimír Šlapeta: „ADOLF BENŠ 1894-1982 , architektonické dílo“ [online]. Brno: fa.vutbr.cz, 2014-08-26, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  4. AB - Ateliér Benš [online]. Ateliér Benš, [cit. 2017-04-28]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]