Štefan Marko Daxner
| Štefan Marko Daxner | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. prosince 1822 nebo 22. prosince 1823 Tisovec |
| Úmrtí | 11. dubna 1892 nebo 11. dubna 1891 Tisovec |
| Místo pohřbení | Národný cintorín |
| Povolání | politik, básník, spisovatel, advokát, právník a národní buditel |
| Politická strana | Slovenská národná strana |
| Děti | Ivan Daxner |
| Příbuzní | Cyril Daxner a Igor Daxner (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štefan Marko Daxner (22. prosince 1822, Tisovec, Malohont, Gemersko-malohontská župa, Uhersko – 11. dubna 1891, Tisovec, Uhersko) byl slovenský šlechtic, politik, právník, ekonom, publicista a národní buditel. Patřil ke štúrovské generaci. Pochován je na Národním hřbitově v Martině.
Byl iniciátorem celonárodního shromáždění v Liptovském Svätém Mikuláši, které se uskutečnilo v roce 1848. Také byl spolutvůrcem Žiadosti slovenského národa, iniciátorem Slovenského národního shromáždění v Turčianském svätém Martině v roce 1861, hlavním tvůrcem Memoranda národa slovenského a byl členem slovenského spolku Tatrín. Zakládal spolky mírnosti, nedělní školy a také se zasloužil o hospodářský rozvoj regionů.[1]
Životopis
Studoval na latinské škole v Ožďanech, ve Spišské Nové Vsi, na gymnáziu v Rožňavě a v letech 1840-42 na Evangelickém lyceu v Bratislavě. V následujících dvou letech absolvoval právnické lyceum v Prešově a roku 1846 úspěšně složil advokátskou zkoušku v Pešti.
V Pešti pracuje po boku Alexandra Vrchovského jako náměstný notář církve evangelické slovenské a v roce 1846 složí advokátní zkoušku.[1]
27. března 1848 se v Liptovském Sv. Mikuláši se sešel Daxner spolu s Hodžou, Štefanovičem, Franciscim a Hroboněm, aby připravili tzv.. Liptovské žádosti. Součástí dokumentu je žádost o výuku v slovenštine, ale i její používání na úřadech a soudech či účast lidu v zastupitelských orgánech a uherském sněmu. Liptovské žádosti se spolu s Nitranskými žádostmi staly východiskem pro Žádosti slovenského národa, na jejichž koncipování měl velký podíl Štefan Marko Daxner. Lukáš Perný připomíná, že tento dokument obsahuje významné národní, demokratické a pokrokově-liberální, jakož i národně-hospodářské a sociální motivy.[1] Žádosti byly odmítnuty podobně jako požadavky Srbů a Rusínů.
Jako právník a úředník působil ve více župách: advokátní koncipient v Rimavské Sobotě a Tisovci. V roce 1846 jako advokát v Tisovci.
V revolučních letech 1848–1849 byl vůdcem slovenského odporu. Josef Pekař uvádí, že: "Vláda maďarská začala vůdce slovenského odporu (náleželi k nim také Štěpán Daxner a Jan Francisci v Miškovci) stíhat žaláři a rozsudky smrti."[2] Po propuštění bojoval jako dobrovolník proti maďarské revoluční armádě.
V roce 1850 byl zástupcem státního komisaře Gemersko-malohontské župy v Rimavské Sobotě.
V roce 1859 pracoval jako rádce župního soudu v Nagykálló, o dva roky později působil jako druhý podžupan Gemersko-malohontské župy v Rimavské Sobotě.
Z jeho popudu svolali v červnu 1861 národní shromáždění do Turčianského Svatého Martina. Předložil tam memorandový národní program, jehož byl autorem. Jak připomíná Marián Gešper: „Autorem memoranda byl ideolog národního hnutí Štefan Marko Daxner, spoluzakladatel Matice slovenské, ale i Slovenské národní strany. Memorandum žádalo především uznání Slováků za svébytný politický národ, vytvoření Hornouhorského slovenského okolí, které by spravovali Slováci, slovenské jazykové požadavky a založení Matice slovenské. Zanedlouho po Memorandu následovalo ještě konkrétnější Vídeňské memorandum předložené 12. prosince 1861 slovenskou politickou reprezentací přímo císaři Franzi Josefu I."[3] Lukáš Perný uvádi, že podobně jako Žádosti slovenského národa, i Memorandum národa slovenského, patří k nejpokrokovějším slovenským politickým a sociálním dokumentům 19. století, který má jak národní, demokratické, liberální motivy, tak motivy národně-hospodářské, kulturní a sociální. V osvícenském duchu, o který se zasloužil zejména Rousseauem inspirovaný Daxner, končí tento dokument slovy: „…jedna, svobodná, konstitucionální vlast a v ní svoboda, rovnost a bratrstvo národů!“[1]
Roku 1865 se stal přísedícím směnkového soudu v Debrecínu.
Od roku 1874 hospodařil na rodinném majetku v Tisovci.
Tvorba
Na náměty slovenského lidového folkloru psal básně i prózu.
Daxner založil už na bratislavském lyceu humoristický časopis Buben a psal také balady a drobné prózy. V Tisovci spolupracoval v Hospodářském spolku s A. H. Škultétym a J. Čipkem; založili veřejnou čítárnu; a na poli literárním sbírají prostonárodní pověsti a tvoří zábavník pro děti - Zornička. Se Škultétym a Krajkou zdokumentoval lidové pověsti a pohádky v Codexu tisovském.[4]
Sociálně-filosofické a filozoficko-právní postoje
Dalimír Hajko uvádí že „všechny Daxnerovy politické úvahy publikované v tisku byly bezprostředně spojeny především s otázkami praktické etiky a filozofickými otázkami práva, protože právě tyto problémové oblasti se nejaktuálněji spojovaly s národním emancipačním procesem…“[5] Rudolf Dupkala připomíná, že Daxner navazoval – v dílech jako Statoprávní otázky, Slovenský demokratismus, Strany politické, O rovnoprávnosti národní, O národnosti - na štúrovské chápání národa, koncepci společenské smlouvy podle J. J. Rousseaua (společenský kontrakt) a Velkou francouzskou revoluci.[6] Lukáš Perný zdůrazňuje, že Daxner transformoval Rousseuovu myšlenku rovnosti mezi lidmi na myšlenku rovnosti mezi národy a také dodává, že Daxner patřil k nejpokrokovějším sociálním filozofům a filozofům práva ve slovenském 19. století..[1]
Díla
- 1861 – Hlas zo Slovenska
- 1868 – Slovaki i slovenskoje okolie v Ugorščine (In: Žurnal Ministerstva narodnogo prosveščenija, 1868, s. 555-645.)
- 1892 – Po roku 1849 (In: Slovenské pohľady, 12, 1892, s. 305-315, 321-334, 385-398, 449-462.)
- 1899 – Vlastný životopis (In: Slovenské pohľady, 19, 1899, č. 3, s. 129-139, č. 4, s. 185-190.)
- 1958 – V službe národa[7]
Reference
- ↑ a b c d e PERNÝ, Lukáš. Štefan Marko Daxner [online]. Matica slovenská, 2022-04-11 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ PEKAŘ, Josef. Dějiny československé. 2. vyd. Praha: Nakl. Akropolis ISBN 80-900354-2-6, ISBN 978-80-900354-2-3. OCLC 26071406 S. 165.
- ↑ GEŠPER, Marián. Vznik národnej strany [online]. 2021-12-03 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ https://www.osobnosti.sk/osobnost/stefan-marko-daxner-1527
- ↑ HAJKO, D.: Slovenské provokácie. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2018.
- ↑ DUPKALA, R. (jr): Sociálno-politické myslenie Š. M. Daxnera. In: SPOŁECZEŃSTWO I EDUKACJA Międzynarodowe Studia Humanistyczne 1/2012, s. 99-105.
- ↑ Štefan Marko Daxner - knihy zadarmo na stiahnutie. zlatyfond.sme.sk [online]. [cit. 2022-04-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štefan Marko Daxner na Wikimedia Commons
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Marko Daxner na slovenské Wikipedii.
