Přeskočit na obsah

Ťiang Ce-min

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ťiang Ce-min
generální tajemník KS Číny
Ve funkci:
24. června 1989 – 15. listopadu 2002
PředchůdceČao C'-jang
NástupceChu Ťin-tchao
5. prezident ČLR
Ve funkci:
27. března 1993 – 15. března 2003
PředchůdceJang Šang-kchun
NástupceChu Ťin-tchao
Stranická příslušnost
ČlenstvíKS Číny
Narození17. srpna 1926 (98 let)
Jang-čou, Ťiang-su
Úmrtí30. listopadu 2022 (ve věku 96 let)
Šanghaj
Příčina úmrtíleukemie a syndrom multiorgánové dysfunkce
Místo pohřbeníYangtze Estuary
RodičeŤiang Š’-ťün a Wang Zhelan
DětiŤiang Mien-cheng
Ťiang Mien-kchang
PříbuzníŤiang Ce-chuej (sourozenec)
Ťiang Šang-čching (adoptivní otec)
Ťiang Šang-čching (strýc)
Jiang Zhicheng (vnuk)
SídloJiangdu County (1926–1943), Nan-ching (1943–1945), Šanghaj (1946–1954), Čchang-čchun (1954–1955), Šanghaj (1962–1965), Wu-chan (1965–1970), Peking (1970–1976), Šanghaj (1976–1977), Peking (1977–1985), Šanghaj (1985–1989), Čung-nan-chaj (1989–2003), Šanghaj (2003–2022), Moskva (1955–1956) a Čchang-čchun (1956–1962)
Profesepolitik a elektroinženýr
Náboženstvíateismus
Oceněnívelkokříž Řádu dobré naděje (1999)
Order of Bethlehem (2000)
Grand Cross of the Order of Tahiti Nui (2001)
Congolese Order of Merit
Order of Tahiti Nui
… více na Wikidatech
Commons江泽民
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťiang Ce-min (zjednodušená čínština: 江泽民; hanyu pinyin: Jiāng Zémín; * 17. srpna 1926) je bývalý generální tajemník Komunistické strany Číny a bývalý prezident Čínské lidové republiky. Během své vlády se soustředil především na ekonomické reformy a hospodářský rozvoj. Za jeho působení v čele státu byla Čína v roce 2001 přijata do Světové obchodní organizace (WTO).[1]

Ťiang Ce-min patřil ke stoupencům tvrdého zásahu na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a realizace právě jeho nekompromisního řešení[2] mu později vynesla post prezidenta. Jako prezident je zodpovědný také za persekuci příslušníků spirituální praxe Fa-lun-kung, za kterou byl obviněn před španělským soudem[3] a argentinský soud na něj vydal (byť spíše symbolický) zatykač.[4]

Ťiang Ce-minova Frakce

Ťiang Ce-min vytvořil v Komunistické straně Číny vlastní mocenskou strukturu, vládní frakci jejíž moc opřel o kontrolu nad Výborem pro politické a legislativní záležitosti, do jehož čela dosadil člena svojí frakce bývalého naftaře Čou Jung-kchanga.[5][6]

Dalším členem jeho skupiny byl člen Komunistické strany Číny Po Si-laj, který letech 2003–2004 zastával post guvernéra provincie Liao-ning. Od roku 2004 do listopadu 2007 byl ministrem obchodu Čínské lidové republiky. Následně se stal tajemníkem výboru v Čchung-čchingu a členem politbyra Komunistické strany Číny.[6] Jako Svého pobočníka si zvolil Po Si-laj straníka Wang Li-tüna.

Dalšími známými členy Ťiangovy frakce jsou členové stálého výboru politbyra Ťia Čching-lin a Li Čchang-čchun.[6]

Kampaň proti Fa-lun-kungu

Podrobnější informace naleznete v článku Pronásledování hnutí Fa-lun-kung v Číně.

1999 – počátek pronásledování Fa-lun-kungu

Komunistická strana publikovala v dubnu roku 1999 článek v časopise Věda a technologie pro mládež, v němž označila Fa-lun-kung za pověru a hrozbu pro zdraví, protože praktikující mohou u vážných nemocí odmítat běžné lékařské ošetření.[7] Velké množství stoupenců Fa-lun-kungu následně proti obsahu článku demonstrovalo před redakcí časopisu v Tianjinu. Výsledkem bylo zatýkaní a bití účastníků demonstrace ze strany čínské policie.[7] O incidentu později hovořil novinář a spisovatel Ethan Gutmann na tiskové konferenci v Evropském parlamentu, jako o připravené provokaci čínské vlády, která měla záměrně vyvolat protesty na straně Fa-lun-kungu.[8] Kvůli těmto zatčením přišlo 25. dubna 1999 k vládnímu Úřadu pro odvolání 10 až 15 tisíc praktikujících Falun Gongu, tito lidé se odpoledne shromáždili u sídla Čínské komunistické strany v Zhongnanhai[9][10] vedle Zakázaného města v Pekingu a zůstali tam do pozdního večera. Shromáždění bylo poklidné, účastníci nedrželi žádné transparenty ani plakáty.[11][7] Prezident Ťiang Ce-min byl přítomností těchto apelujících znepokojen. Ideologická nadvláda komunistické strany byla podle jeho názoru ohrožena.[11][7]

Generální tajemník komunistické strany Číny Ťiang Ce-min zakládá takzvaný Úřad 610,[12] který má za úkol pronásledovat a zdiskreditovat Fa-lun-kung a jeho příznivce.[13][14] Podle Amnesty International přijala čínská vláda tři strategie na rozdrcení Fa-lun-kungu: násilí proti praktikujícím, kteří se odmítnou vzdát své víry, „vymývání mozků”, kdy jsou lidé nuceni, aby se Falun Gongu vzdali a odmítli ho, a efektivnější mediální kampaň na obrácení veřejného mínění proti Falun Gongu.[15][16]

Soudní procesy proti Ťiang Ce-minovi

11. listopadu 2009 přijal po dvou letech vyšetřování španělský soudce Ismael Moreno žalobu za genocidu a mučení. Mezi obviněnými figuruje pět vysokých představitelů Komunistické strany Číny, kteří se mají zodpovídat za svou roli při pronásledování duchovní praxe Fa-lun-kung. Poprvé soud uznal kampaň proti Fa-lun-kungu za odpovídající definici genocidy z hlediska právního. Mezi obviněnými je i bývalý vůdce Číny, Ťiang Ce-min, Luo Kan – bývalý ředitel Úřadu 610, Po Si-laj – bývalý ministr obchodu, Ťia Čching-lin – čtvrtý nejvýše postavený člen Strany a Wu Kuan-čeng – předseda interního disciplinárního výboru Strany.[17][18][19][20]

21. prosince 2009 vynesl Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 rozsudek v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři. Bývalý předseda komunistické strany Číny Ťiang Ce-min a šéf Úřadu 610 Luo Kan byli souzeni za jejich zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Fa-lun-kung ze strany čínského komunistického režimu. Součástí rozsudku je i nařízení k zadržení obou funkcionářů, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Pokud obvinění vycestují do země, která má s Argentinou smlouvu o vydávání zločinců, musí být zadrženi a převezeni do Argentiny, aby byli postaveni před soud a poskytli prohlášení na svou obhajobu. Rozhodnutí soudu představuje historický precedent. [21][22]

Wang Li-ťünův incident

Podrobnější informace naleznete v článku Wang Li-ťünův incident.

Před 18. sjezdem Komunistické strany Číny, který se má konat na podzim roku 2012, vypukly uvnitř strany mocné boje o kontrolu nad vedením země.[23]

Zprávy světových médií naznačují, že boj probíhá mezi dvěma frakcemi komunistické strany.[24] První frakce je údajně vedena současným prezidentem a generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny v jedné osobě Chu Ťin-tchaem a premiérem Wen Ťia-paem. Druhou řídí člen devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany a šéf policie a bezpečnostních složek Čou Jung-kchang spolu se stranickým tajemníkem komunistické strany ve městě Čchung-čchingu Po Si-lajem, podle čínského novináře Wu Pao-čanga, který pracuje pro Radio France International v Paříži oba patří do mocenské skupiny bývalého prezidenta Ťiang Ce-mina.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SCHÖNWIESNER, Roman. Čína aj Taiwan vstúpili do WTO [online]. eTrend, 2001-11-14 [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ aktualne.cz : Cenzoři nechtějí, abyste si přečetli: Vůdce Číny zemřel
  3. ↑ Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al.
  4. ↑ Reuters – Argentine judge asks China arrests over Falun Gong. www.reuters.com [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-03. 
  5. ↑ Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. [Epocha] [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-06. 
  6. ↑ a b c d Mocenské struktury v Číně - Rozhovor s čínským novinářem Wu Baozhangem [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ a b c d KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-02-04]. Kapitola oddíl C Aspekty vztahující se k Falun Gongu, kapitola 19. Předpokládaná hrozba, strana 16.. (Vyšetřovací zpráva, shrnutí událostí 90. let v Číně týkajících se pronásledování Fa-lun-kungu čínským komunistickým režimem). Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Velká Epocha. Past Komunistické strany Číny na Falun Gong [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-04. 
  9. ↑ Velká Epocha. Jak Falun Gong začal 25. dubna 1999 měnit Čínu [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-15. 
  10. ↑ [Zdeněk]. Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno: Husitská teologická fakulta University Karlovy v Praze, 2009. 460 s. ISBN 978-80-87127-21-6. 
  11. ↑ a b [Peter]. Beyond the Red Wall - The Persecution of Falun Gong („Za rudou zdí – pronásledování Fa-lun-kungu“) [online]. Kanada: CBC, Canadian Broadcasting Company, 2007 [cit. 2009-02-04]. (Hovoří David Ownby, ředitel Centra asijských studií na Montrealské univerzitě a odborník na moderní čínské dějiny, psal o Fa-lun-kungu v dokumentu, který připravil pro Kanadský institut mezinárodních záležitostí.). Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ KOVÁČ, Patrik. "Čínske gestapo": Prisudzujú mu vraždy, mučenie, vymývanie mozgov aj odoberanie orgánov [online]. Aktuality.sk [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-01-16]. Kapitola F. Prvky potvrzující a vyvracející obvinění c) Aspekty vztahující se k Falun Gongu. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China [cit. 2009-01-16]. S. 87. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20. (anglicky) 
  15. ↑ Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China [cit. 2009-04-16]. S. 91. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20. (anglicky) 
  16. ↑ China: Human rights in China in 2001- a new step backwards [online]. Amnesty International [cit. 2009-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-20. (anglicky) 
  17. ↑ Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al. [online]. Human Rights Law Foundation [cit. 2012-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Spanish Judge Calls Top Chinese Officials to Account for Genocide [online]. canadafreepress.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Spanish court indicts Chinese officials for genocide [online]. secretchina.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  20. ↑ Španělsko bude soudit vysoké čínské představitele za genocidu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-26. 
  21. ↑ Argentine judge asks China arrests over Falun Gong [online]. reuters.com [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Argentinský soudce vydal příkaz k zadržení bývalých čínských pohlavárů za genocidu Falun Gongu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-02. 
  23. ↑ Hrozí v Číně převrat? [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ Čína: Souboj komunistických frakcí [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-29. 

Externí odkazy

Prezidenti Čínské lidové republiky (seznam)
Mao Ce-tung (1954–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • Li Sien-nien (1983–1988) • Jang Šang-kchun (1988–1993) • Ťiang Ce-min (1993–2003) • Chu Ťin-tchao (2003–2013) • Si Ťin-pching (od 2013)
Předsedové, generální tajemníci a další osoby stojící v čele Komunistické strany Číny
Čchen Tu-siou (1921–1927) • Čchü Čchiou-paj (1927–1928) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Čchin Pang-sien (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1938) • Mao Ce-tung (1938–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012)
V čele KS Číny stál postupně tajemník prozatímního výboru (1921–1922) • předseda ústředního výkonného výboru (1922–1925) • generální tajemník ústředního výboru (1925–1927) • předseda prozatímního politbyra (1927–1928) • generální tajemník ústředního výboru (1928–1931) • člen politbyra pověřený řízením ústředního výboru (1931–1937) • člen politbyra řídící jeho práci (1937–1943) • předseda politbyra a sekretariátu (1943–1945) • předseda ústředního výboru (1945–1982) • generální tajemník ústředního výboru (od 1982)

‎

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ťiang_Ce-min&oldid=20997915“