Jenisej
| Jenisej Енисей | |
|---|---|
 Břeh řeky poblíž Krasnojarsku | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 5 539 km |
| Plocha povodí | 2 580 000 km² |
| Průměrný průtok | 19 800 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Zdrojnice | |
| Velký Jenisej, Malý Jenisej, Angara 51°43′43″ s. š., 94°27′17″ v. d. 630 m n. m. | |
| Ústí | |
| Jenisejský záliv 71°50′0″ s. š., 82°40′0″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Rusko (Krasnojarský kraj, Chakasko, Tuva) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní ledový oceán, Karské moře, povodí Jeniseje (Rusko 87,17%, Mongolsko 12,82%)[1] | |
 mapa povodí řeky | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jenisej (rusky Енисей, evencky Иоанеси znamená "Velká voda, řeka") je řeka na střední Sibiři v Rusku (Tuva, Chakasko, Krasnojarský kraj). Délka řeky od soutoku Velkého a Malého Jeniseje činí 3487 km.
- včetně Malého Jeniseje – 4102 km
- včetně Velkého Jeniseje – 4092 km
- včetně Angary, Bajkalu a Selengy — 5539 km (pátá nejdelší řeka světa)
Povodí má rozlohu 2 580 000 km² a je sedmé největší na světě.
Průběh toku
Vzniká soutokem Malého a Velkého Jeniseje u města Kyzyl na 51°43′43″ s. š., 94°27′17″ v. d.. Od soutoku se řeka nazývá Horní Jenisej (rusky Верхний Енисей) až k Sajansko-sušenské přehradě a pod ní už nese název Jenisej. Teče převážně na sever po hranici Západní a Východní Sibiře. Ústí do Jenisejského zálivu Karského moře. Podle tvaru údolí a koryta, charakteru toku a hydrologického režimu se řeka dělí na tři části.
Horní Jenisej
Horní tok řeky začíná u soutoku Malého a Velkého Jeniseje a končí v místě, kde odtéká ze Západních Sajan do Minusinské kotliny u vesnice Označennoje. Je dlouhý 474 km. Prvních 188 km teče pod názvem Horní Jenisej (rusky Верхний Енисей, tuvinsky Улуг-Хем) severní částí Tuvinské kotliny na západ. Řeka se větví na ramena, ve kterých se vyskytují říční prahy. Šířka koryta dosahuje 100 až 600 m, hloubka v klidných úsecích 4 až 12 m a na prazích ne více než 1 m. Pod levým přítokem Chemčik se řeka obrací na sever a v délce 290 km protéká mezi hřbety Západních Sajan. Úzká dolina, místy kaňon, široký přibližně 100 m je od roku 1975 zatopen vodami Sajansko-šušenské přehrady. Nacházelo se zde mnoho prahů (např. Děduškin, Džojský) a především největší Velký práh u ústí řeky Kazyrsuk. Ten byl 320 m dlouhý, měl spád 2 až 6 m a rychlost toku na něm dosahovala 6 až 8 m/s. Pod ním se nacházely tůně hluboké až 20 m.
Střední Jenisej
Střední tok začíná u vesnice Označennoje a končí u soutoku s Angarou. Je dlouhý 876 km. Řeka nejprve protéká Minusinskou kotlinou, v níž se říční údolí postupně rozšiřuje a v korytě se objevuje mnoho ostrovů. Pod levým přítokem Abakan šířka doliny dosahuje 5 km, šířka koryta více než 500 m a rychlost toku 2 m/s. Zde začíná vzdutí Krasnojarské přehrady, jež je dlouhá 360 km a vytváří ji hráz s vodní elektrárnou u Divnogorska, kde řeka protíná výběžky Východních Sajan. Hloubka u hráze dosahuje 100 m. Nad hrází do přehrady ústí zprava Tuba a Syda a pod hrází Mana. U Krasnojarsku se výběžky Východních Sajan přibližují až k řece a vytvářejí zde malebné skály, tzv. Stolby. Pod Krasnojarskem se dolina opět rozšiřuje a řeka ztrácí horský charakter, i když se v korytě ještě vyskytují podvodní prahy, jež jsou výběžky Jenisejského krjaže. Na jednom z nich řeka tvoří Kazančinský práh, který je dlouhý 4 km a má spád 3,8 m při šířce koryta 550 až 600 m.
Dolní Jenisej
Dolní tok začíná u soutoku s Angarou a končí v ústí. Teče bažinatou Západosibiřskou rovinou z jihu na sever. Je dlouhý 2137 km. Charakter doliny se oproti střednímu toku prudce mění. Zatímco pravý břeh zůstává hornatý, levý je nízký. Šířka koryta je větší než 2 km, hloubka se pohybuje od 10 do 17 m a rychlost toku klesá na 0,8 až 1,1 m/s. Šířka doliny u ústí Dolní Tunguzky je přibližně 40 km a u Dudinky a Usť-Portu až 150 km při šířce koryta 2,5 až 5 km. Minimální hloubka na dolním toku kolísá mezi 5 až 8,5 m. Nad ústím Podkamenné Tunguzky řeka opět protíná výběžky Jenisejského krjaže a vytváří Osinovský práh, kde hloubka klesá na 2,5 m a rychlost vzrůstá na 2 až 3 m/s. Pod prahem řeka protéká skalnatou soutěskou, která je široká 740 m a hloubka zde dosahuje až 60 m. Pod ústím Dolní Tunguzky převažují hloubky 14 až 20 m a u Dudinky 20 až 25 m. Koryto se zde rozděluje na ramena a ostrovy mezi nimi dosahují délky až 20 km. Od ústí řeky Kurejka je už patrný vliv mořského přílivu. Pod vesnicí Usť-Port začíná delta. Brechovské ostrovy rozdělují koryto na množství průtoků, z nichž hlavní jsou čtyři (Ochotský, Kamenný, Velký a Malý Jenisej). Celková šířka koryta dosahuje 50 km. Pod ostrovy pokračuje řeka v jednom korytě, hrdle. Za ústí byl stanoven mys Sopočnaja Karga.
Přítoky
- zleva — Chemčik, Kantegir, Abakan, Kem, Kas, Sym, Dubčes, Jeloguj, Turuchan, Malá Cheta, Velká Cheta, Tanama, Grjaznucha
- zprava — Us, Kebež, Tuba, Syda, Sisim, Mana, Kan, Angara, Velký Pit, Podkamenná Tunguska, Bachta, Dolní Tunguzka, Kurejka, Chantajka, Dudinka
Povodí
Pro povodí Jeniseje je charakteristická velká nesouměrnost. Pravobřežní část je 5,6krát větší než levobřežní. Povodí je tvořeno horami jižní Sibiře a převážnou částí Středosibiřské pahorkatiny, kterou pokrývá tajga. Půda v povodí je z převážné části věčně zmrzlá. Povodí řeky na území Ruska zahrnuje 198 620 řek o celkové délce 884 754 km a 126 364 jezer o celkové rozloze 51 835 km².
Vodní režim
Zdrojem vody jsou téměř z poloviny sněhové srážky. Podíl dešťových srážek se pohybuje mezi 36 až 38 % a podzemní vody do 16 % a směrem k dolnímu toku klesá. Pro převážnou část toku je charakteristický jarní vzestup hladiny a letní povodně. V zimě průtok prudce klesá, ale dochází k náhlým vzestupům hladiny při uvolnění ledových zátarasů. Na horním toku je charakteristické protáhlé období vzestupu hladiny od jara do léta. Hladina začíná stoupat v květnu, někdy však už v dubnu a na středním toku o něco dříve než na horním. Na dolním toku u Dudinky pak vzestup začíná mezi polovinou května a začátkem června. Rozsah kolísání hladiny činí na horním toku 5 až 7 m, na středním toku 15 až 16 m a na dolním toku až 28 m u Kurejky. Směrem k ústí pak klesá na 11,7 m u Usť-Porta. Celkový roční odtok 624 km³ ho řadí na první místo v Rusku. Maximální průtok u Igarky činí 154 000 m³/s. Průměrný průtok v ústí činí 19 800 m³/s. Nárůst průtoku směrem k ústí zachycuje tabulka:
| místo | vzdálenost od ústí | velikost povodí | průměrný roční průtok |
|---|---|---|---|
| Kyzyl | 3487 km | 115 000 km² | 1010 m³/s |
| Nikitino | 3020 km | 182 000 km² | 1480 m³/s |
| Bazaicha | 2468 km | 300 000 km² | 2920 m³/s |
| Jenisejsk | 2054 km | 1 400 000 km² | 7750 m³/s |
| Podkamenná Tunguzka | 1568 km | 1 760 000 km² | 10 900 m³/s |
| Igarka | 697 km | 2 440 000 km² | 17 800 m³/s |
Zamrzat začíná řeka na dolním toku na začátku října a je pro ní charakteristické podzimní putování ledu po řece. Na dolním toku zamrzání končí na konci října, na středním toku a u Krasnojarsku v polovině listopadu a na horním toku na konci listopadu až v prosinci. Na některých úsecích vzniká náledí. Řeka začíná rozmrzat na horním toku na konci dubna, na středním toku v první polovině května a na dolním toku na začátku června. Jarní putování ledu po řece je doprovázené vznikem ledových zátaras.
Využití
Doprava
Jenisej je důležitou dopravní tepnou Krasnojarského kraje. Pravidelná vodní doprava je provozována v délce 3 013 km od vesnice Označnnoje k ústí, avšak po dobu osmi měsíců je řeka zamrzlá. Hlavní trasa nákladní dopravy vede mezi Krasnojarskem do Dudinkou. Hlavní přístavy jsou Abakan, Krasnojarsk, Strelka, Lesosibirsk, Jenisejsk, Turuchansk, Igarka, Usť-Port. Do Igarky je možná doprava námořních lodí. Na horním toku je rozvinutá místní vodní doprava okolo hlavního přístavu v Kyzylu. V létě jsou mezi Krasnojarskem, Dudinkou a Diksonem organizovány turistické jízdy na parnících. Řeka se také využívá k plavení dřeva.
Přehrady
Na řece byly, stejně jako na dalších sibiřských tocích, vybudovány přehradní nádrže s vodními elektrárnami. Jsou to Krasnojarská (1971) a Sajansko-šušenská přehrada (1975).
Průmysl
V povodí řeky se nacházejí významná naleziště barevných kovů, např. mědi, niklu a chromu.
Fauna
V řece žije mnoho druhů ryb (síh omul, sleď obecný, nelma obecná, síh muksun, sterleď, jeseter, vyza velká).
Poznámky
Související články
Literatura
- (česky) Hrabal_Kondak, F. R., Cesta na Tajmyr. Bratislava: Cadpress 2020. Aktuální cestopis z první ruky.
- (rusky) Davydov L. K., Hydrografie SSSR, 2. část, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, ч. 2, Л., 1955)
- (rusky) Sokolov A. A., Hydrografie SSSR, Leningrad 1964, (Соколов А. А., Гидрография СССР, Л., 1964)
- (rusky) Bachtin N. P., Řeka Jenisej, Leningrad 1961, (Бахтин Н. П., Река Енисей, Л., 1961)
- (rusky) Kolesov A. N., Po Jeniseji, Krasnojarsk 1971, (По Енисею. Путеводитель, сост. А, Н. Колесов, [Красноярск], 1971)
- (rusky) Domanickij A. P., Dubrovina R. G., Isajeva A. I., Řeky a jezera Sovětského svazu, Leningrad 1971, Доманицкий А.П., Дубровина Р. Г., Исаева А. И., Реки н озера Советского Союза, Л., 1971
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Енисей“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jenisej na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Jenisej ve Wikislovníku
