Igarka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Igarka
Ига́рка
Letiště v Igarce
Letiště v Igarce
Igarka – znak
znak
Igarka – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška20 m n. m.
Časové pásmoUTC+7[1]
StátRuskoRusko Rusko
federální okruhSibiřský federální okruh
krajKrasnojarský kraj
Igarka na mapě
Krasnojarský kraj na mapě Ruska
Igarka
Igarka
Město na mapě Krasnojarského kraje
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha20 km²
Počet obyvatel4 975 (2016)[2]
Hustota zalidnění248,8 obyv./km²
Správa
StarostaViktor Sorokin
Vznik1929
Oficiální webigarkacity.info
Telefonní předvolba+7 39172
PSČ663200
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Igarka (rusky Ига́рка) je město okresního významu v Ruské federaci v Turuchanském rajónu v Krasnojarském kraji. Počet obyvatel je 4975 (2016).[3] Město je přístavem na řece Jeniseji a má vlastní letiště.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle jedné z verzí, dostala Igarka svůj název podle kanálu, na kterém se nachází. Kanál je pojmenován po místním rybáři Jegoru Širajevovi - Jegorka, později zkomoleno na Igarka. Existence této osoby ale není zaznamenána v žádných historických pramenech.

Kanál Igarka byl poprvé prozkoumán v roce 1740 během tzv. Velké severní expedice Fjodorem Mininem.

Igarka, založená v roce 1929, se stala jedním z prvních sovětských měst v Arktidě a symbolem sovětské vlády v rozvoji severu. Igarka od počátku fungovala jako ukázkový přístav na Jeniseji, který se po desetiletí specializoval na překládku exportního sibiřského dřeva na námořní plavila, která ho exportovala po Severní mořské cestě do zahraničních přístavů.[4]

Igarka byla nejen exportním přístavem, ale také jedním z hlavních ideologických center sovětské propagace. Igarce byly věnovány propagační knihy a neustále ji navštěvovali zahraniční novináři, kteří diskutovali a psali o zářivé budoucnosti sibiřského Archangelsku.[4] Až do 50. let 20 století do Igarky byly deportování političtí, vojenští a další vězni. Jejich rukama, stejně jako úsilím nadšenců a civilistů, bylo vybudováno město.

Dne 27. července 1962 vypukl ve městě katastrofální požár, tzv. Velký igarský požár, který zničil sklad hotových výrobků místního závodu. Požár se dále rozšířil na město, shořelo 65 bytových a administrativních budov, dva obchody, kancelář rybářského družstva, porodnice, lékárna, jesle, dřevěný most. Po požáru začal velký plán obnovy města.

V letech 1970-1980 se z města každoročně vyexportovalo více jak 1,25 milionu metrů krychlových řeziva. Pro dřevo si do přístavu přijíždělo ročně až sto lodí, kapacita námořního přístavu umožňovala obsloužit až 25 velkotonážních lodí najednou.

V roce 1977 bylo zavedeno přímé letecké spojení s Moskvou.[4]

Po rozpadu SSSR přišel pád Igarky. V 90. letech 20. století byla přeprava dřeva z Igarky pomocí říčních plavidel a následně pomocí ledoborců neekonomická a proto prakticky ustala. Většina dřevařských podniků ve městě zkrachovala. Lidé se stěhovali z města. V rekordním roce 1955 ve městě žilo více jak 20 tisíc lidí, v roce 1979 jich bylo 16 tisíc a v roce 2020 jen 4319 obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Igarka – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 1,2 0,7 7,2 13,3 27,8 33,6 34,0 29,4 24,8 14,6 2,5 0,0 34,0
Průměrné denní maximum [°C] −22,9 −20,5 −11,5 −3,9 3,8 15,8 21,1 17,0 8,9 −2,9 −16,2 −20,7 −2,7
Průměrná teplota [°C] −27,2 −25,1 −17,3 −10,0 −0,7 10,7 16,0 12,6 5,5 −6,0 −20,2 −24,8 −7,2
Průměrné denní minimum [°C] −31,4 −29,6 −23,1 −16,1 −5,2 5,6 10,8 8,1 2,2 −9,1 −24,2 −28,9 −11,7
Nejnižší teplota [°C] −54,1 −54,3 −51,8 −42,8 −29,1 −8,7 0,8 −2,6 −13,6 −34,4 −49,5 −55,5 −55,5
Průměrné srážky [mm] 32,0 28,6 28,9 30,1 30,9 54,4 47,8 69,6 54,4 61,4 44,1 42,4 524,6
Zdroj: Погода Игарка

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Dostupné online.
  3. http://www.gks.ru/bgd/regl/b10_109/Main.htm
  4. a b c Игарка – первый порт Севморпути: взлёт, падение, уроки — Регионы. goarctic.ru [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]