Bogoljub Jevtić
| Bogoljub Jevtić Богољуб Јевтић | |
|---|---|
 | |
| předseda vlády Království Jugoslávie | |
| Ve funkci: 20. prosinec 1934 – 24. červen 1935 | |
| Předchůdce | Nikola Uzunović |
| Nástupce | Milan Stojadinović |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Jugoslávská lidová strana (do 1935) Jugoslávské radikální společenství |
| Narození | 24. prosinec 1886 Kragujevac, Srbsko |
| Úmrtí | 1960 Paříž, Francie |
| Alma mater | Právnická fakulta Bělehradské univerzity |
| Profese | diplomat a politik |
| Commons | Bogoljub Jevtić |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bogoljub Jevtić, cyrilicí Богољуб Јевтић (24. prosince 1886[1] – 1960[1]), byl srbský diplomat, politik a jugoslávský premiér.
Život a související politická činnost
Jevtić se narodil v Kragujevaci. Vystudoval práva v Bělehradě a vyšší obchodní školu v Berlíně.[1] V letech 1912–1917 působil v armádě a od roku 1917 působil v diplomatických službách.[1] V letech 1929–1932 byl ministrem dvora a mimo to byl v letech 1929 až 1930 zastupujícím náměstkem ministra zahraničních věcí.[1] Od 2. července 1932 do 20. prosince 1934 byl ministrem zahraničních věcí.[1] V rukou Jevtiće naposledy vydechl jugoslávský král Alexandr, který se stal obětí marseillského atentátu.[2] Jevtić, vnímaný jako zastánce pevné linie, se 20. prosince 1934 stal premiérem a nechal se slyšet, že bude chránit a dodržovat ústavu.[2] Celkové zlepšení poměrů naznačovala i amnestie regenta Petra, která se vztahovala na politické vězně, a proto také na chorvatského předáka Vladka Mačeka.[3] Jevtić do vlády přivedl finančníka Milana Stojadinoviće.[2] V únoru vláda rozpustila parlament a vyhlásila volby, od čehož si slibovala upevnění svých pozic.[2] Zvláštní způsob přepočtu získaných hlasů na mandáty a také účelová manipulace výsledků – vyhlášených nadvakrát a pokaždé jinak – způsobila, že Jevtićova vládní kandidátka získala 303 mandátů, zatímco opozice pouze 67.[3] Opozice reagovala svoláním vlastního zasedání do Záhřebu v den, kdy se v Bělehradu sešla skupština. Jevtićovi šlo v té době také k tíži, že připustil veřejné útoky proti Chorvatům kvůli smrti krále Alexandra.[2] Ve prospěch zklidnění situace vybízeli ministři Petar Živković a Stojadinović. 20. června 1935 podalo pět ministrů – včetně Živkoviće a Stojadinoviće – demisi, čímž přivodili pád vlády.[2] Jevtić skončil ve funkci premiéra a ministra zahraničí 24. června 1935.[1][4] Za druhé světové války působil v exilové vládě jako ministr dopravy (1941–1942), ministr bez portfeje (do 1943) a ministr lesnictví a těžby (červenec – srpen 1943).[1] Po válce zůstal v cizině. Zemřel v Paříži.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Ministarstvo spoljnih poslova. The List of the Ministers for Foreign Affairs since the Forming of the First Government in 1811 to This Day [online]. C2006-2009 [cit. 2009-10-07]. [online] pořízeném dne 2007-07-21. (anglicky)
- ↑ a b c d e f ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 406.
- ↑ a b RYCHLÍK, Jan; PERENĆEVIĆ, Milan. Dějiny Chorvatska. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 576 s. ISBN 978-80-7106-885-3. S. 268–269.
- ↑ a b Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-10-08]. [online]. (srbsky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bogoljub Jevtić na Wikimedia Commons - (srbsky) Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-10-08]. [online]. (srbsky)
- (anglicky) Ministarstvo spoljnih poslova. The List of the Ministers for Foreign Affairs since the Forming of the First Government in 1811 to This Day [online]. C2006-2009 [cit. 2009-10-07]. [online] pořízeném dne 2007-07-21. (anglicky)
