Štětinec laločnatý

Štětinec laločnatý
	Kvetoucí štětinec laločnatý (Echinocystis lobata)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	tykvotvaré (Cucurbitales);
Čeleď	tykvovité (Cucurbitaceae);
Rod	štětinec (Echinocystis); Torr. et A.Gray
Binomické jméno
	Echinocystis lobata; (Michx.) Torr. et A.Gray, 1840
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štětinec laločnatý (Echinocystis lobata) je jednoletá popínavá rostlina s ježatými, vejčitými plody, jediný druh rodu štětinec, jednoho z téměř sta rodů čeledě tykvovitých.

Výskyt

Rostlina pochází se Severní Ameriky, kde vyrůstá v Kanadě a ve Spojených státech. Zhruba okolo roku 1900 byla rozšířena i do Evropy, prvá zmínka je z roku 1906 z Rumunska, na našem území byl její výskyt poprvé doložen o pět let později.

V Americe jsou jeho přirozeným biotopem listnaté lesy v říčních aluviích, dlouhodobě vlhké břehy okolo jezer, křoviny i stepí. U nás to jsou lužní lesy, keře okolo vodních toků a nádrží, zanedbaná vlhká pole i rumiště, nejčastěji roste na říčních náplavách. Dává přednost prosluněným vlhkým místům, ve stínu nebo suchu roste minimálně. Pro svůj rychlý růst, atraktivní listy a hlavně plody bývá účelově vysazován na pokrytí plotů, pergol, zdí nebo nevzhledných míst, za příznivých podmínek vytváří v krátké době mohutné porosty. Tehdy často zplaňuje a hbitě se pak šíří, hlavně podél řek a potoků, do volné přírody.

V České republice je evidován výskyt štětince laločnatého v jihozápadních Čechách, Polabí, okolí Berounky a na jihovýchodní Moravě. Všechna místa výskytu však nejsou přesně známa, příčinou je rychlé šíření a dosud malá odborná pozornost tomuto druhu věnována.

Nejčastěji se vyskytuje ve společenstvech svazů Arction lappae a Senecion fluviatilis, o něco řidčeji vyrůstá v porostech křovinatých vrb a ve společenstvech svazů Salicion albae, Salicion cinereae a Salicion triandrae.^[1]^[2]

Popis

Jedná se o jednoletou, jednodomou popínavou rostlinu s dutou, na průřezu pětihrannou, větvenou lodyhou dorůstající do délky 5 až 12 m. Lodyha vyrůstá z poměrně mělce kořenícího, tenkého, růžicovitě se rozrůstajícího kořene s jednotlivými paprsky dlouhými až 15 cm a tlustými jen 1 mm. Ve středoevropských podmínkách klíčí v květnu, kvete od července do září a říjnu již usychá.

Listy

Listy vyrůstající střídavě v průměrné vzdálenosti 12 cm, bývají 3 až 21 cm velké a mívají řapíky 2 až 15 cm dlouhé. Dlanitě žilnaté čepele světle zelené barvy jsou v obrysu okrouhlé, dlanité, s pěti trojúhelníkovými až kopinatými laloky, celokrajné nebo mělce zubaté, podél okrajů krátce chlupaté, s měkkým trnem na koncích laloků.

Úponky

Naproti listových řapíků vyrůstají světlezelené kroutivé úponky rozvětvené do tří ramen s odklonem 90°. Zajišťují přichycení lodyhy při plazení po zemi nebo u šplhání po podpěře do výšky. Bývají dlouhé do 15 cm, pro přichycení vytvářejí okolo opory závity. Jsou citlivé na dotek, stažením buněk na straně podpory a roztažením na opačné straně se stáčejí a konec úponku se okolo opěry obtáčí několika závity.

Květy

Jednopohlavné voňavé květy, samčí i samičí, jsou šestičetné, a mají nitkovité světlezelené kališní lístky dlouhé od 1,5 do 3 mm.

Samčí květy hvězdicového tvaru, mající v průměru 1,2 až 1,8 cm, vyrůstají z paždí listů v mnohokvětých latách nebo hroznech dlouhých 5 až 20 cm. Korunu mají kolovitou s krátkou trubkou s čárkovitými, na koncích špičatými lístky které jsou žláznatě chlupaté a mají bílou barvu. Mají tři tyčinky se srostlými krátkými nitkami nesoucími bledě zelené prašníky 1 mm dlouhé a 0,8 mm široké ve tvaru písmene S.

Samičí květy, 15 až 24 mm široké, rostou po jednom nebo až po třech v paždí listů u stonku samčího květenství a rozvíjejí se asi za týden po samčích květech. Mají nící zvonkovitou korunu s lístky 7 až 12 mm dlouhými a 1 až 2 mm širokými které jsou barvy bílé až nažloutlé. Obsahují dále zelený dvoudílný semeník s krátkou a tlustou zelenou čnělkou zakončenou plochou oválnou bliznou. Květy rozkvétají od července do září, opylovány jsou hmyzem.

Plody

Plody vypadají jako drobné podlouhlé melouny zelené barvy porostlé měkkými štětinami, které připomínají ostny. Visí z lodyh na stopkách, dozrávají za 4 až 6 týdnů po opylení. Mají tvar eliptické duté bobule, jsou průměrně velké 4 až 6 × 2,5 až 4 cm a jsou po obvodu dlouze štětinatě chlupaté. Uvnitř jsou rozděleny do 4 komůrek obsahující po jednom oválném, tmavě hnědém semeni dlouhém 12 až 20 mm a širokém 7 až 10 mm.

Plody po dozrání vysychají a hnědnou, ve spodní části se otevírají a semena jsou do okolí vypuzována hydrostatickým tlakem rychlostí 11,5 m/s (cca 40 km/h). Rozptýlená semena požírají ptáci a hlodavci kteří také zajišťují jejich roznesení do vzdálenějšího okolí. Pravděpodobně tím podstatným elementem sloužícím k dálkovému rozšiřování semen je vodní hladina, po které dokáže semeno plout dokud nenabobtná a neklesne ke dnu.^[1]^[2]^[3]^[4]

Invazivní druh

Štětinec laločnatý je v ČR i Evropě považován za invazivní rostlinu, která využívá téměř úplné neexistence přirozených nepřátel. Vyskytuje se na přirozených stanovištích i v místech pozměněných lidskou činností. Tento neofyt byl na území současné České republiky prvně zaregistrován v roce 1911. V současnosti ještě není nepřítelem č. 1, ale je považován za potenciálně nebezpečný druh. Je zařazen mezi 100 nejnebezpečnějších invazních druhů v Evropě.^[5]^[6]

List a úponky
Nezralý plod
Semena
vyzrálý, vyschlý plod s puklinou
Řez nezralým plodem štětince

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b HOLEČKOVÁ, Veronika. DP: Rozšíření štětince laločnatého, Echinocystis lobata ... [online]. Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, Katedra biologických disciplín, České Budějovice, rev. 20.04.2011 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online.
↑ ^a ^b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Štětinec laločnatý [online]. BOTANY.cz, rev. 05.07.2007 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online.
↑ The Web Envirinment: Echinocystis lobata [online]. University of Michigan, East Lansing, MI, USA [cit. 2012-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-02. (anglicky)
↑ Wild Plants of Winnipeg: Wild Cucumber [online]. Nature Manitoba, Winnipeg, MB, CA [cit. 2012-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-26. (anglicky)
↑ PYŠEK, Petr; SÁDLO, Jiří; MANDÁK, Bohumil. Preslia, 74/2 – 2002, Catalogue of alien plants of the Czech Republic [online]. Botanický ústav AV ČR, Praha – Průhonice, rev. 2002 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DAISIE - 100 of The Worst: Echinocystis lobata [online]. GISIN - Global Invasive Species Information Network, Reston, VA, USA, rev. 2008 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu štětinec laločnatý na Wikimedia Commons
(anglicky) Fotografie štetince laločnatého

[theses-1] HOLEČKOVÁ, Veronika. DP: Rozšíření štětince laločnatého, Echinocystis lobata ... [online]. Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, Katedra biologických disciplín, České Budějovice, rev. 20.04.2011 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online.

[botany-2] HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Štětinec laločnatý [online]. BOTANY.cz, rev. 05.07.2007 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online.

[umich-3] The Web Envirinment: Echinocystis lobata [online]. University of Michigan, East Lansing, MI, USA [cit. 2012-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-02. (anglicky)

[4] Wild Plants of Winnipeg: Wild Cucumber [online]. Nature Manitoba, Winnipeg, MB, CA [cit. 2012-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-26. (anglicky)

[5] PYŠEK, Petr; SÁDLO, Jiří; MANDÁK, Bohumil. Preslia, 74/2 – 2002, Catalogue of alien plants of the Czech Republic [online]. Botanický ústav AV ČR, Praha – Průhonice, rev. 2002 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky)

[6] DAISIE - 100 of The Worst: Echinocystis lobata [online]. GISIN - Global Invasive Species Information Network, Reston, VA, USA, rev. 2008 [cit. 2012-11-16]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]