Želina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Želina
Celkový pohled z vyhlídky na levém břehu nad jezem
Celkový pohled z vyhlídky na levém
břehu nad jezem
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 22 (2011)
Domů 15 (2009)
Nadmořská výška 280 m
Lokalita
PSČ 432 01
Obec Rokle
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Rokle (13,57 km²)
Zeměpisné souřadnice
Želina
Želina
Další údaje
Kód části obce 140686
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želina (německy Seelau, Sehlau ale i Sechlau) je malá vesnice, část obce Rokle v okrese Chomutov. Nachází se asi 1,5 km severozápadně od Rokle. Na začátku roku 2015 zde bylo evidováno 18 adres.[1] Želina leží v katastrálním území Rokle o výměře 13,57 km².[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice může být odvozen od osobního jména Žela[3] nebo ze slovanského slova želj s významem kopec nebo chlum.[4] V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Zelyna (1352), Zelina (1363), Selen (1499), Sela (1509), Seela a Seehla (1646), Sehlau (1676), Selau (1720), Selau, Zhlaw nebo Zehlawia (1787 a 1846), Želina a Seelau (1848) a Želina, Seelau, Sehlau (1854).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemnou zmínku o Želině z roku 1337[5] nacházíme v inkvizičních protokolech a k roku 1352 je doložena existence zdejšího kostela svatého Vavřince, ke kterému měli patronátní právo čeští panovníci. Někdy v 80. letech 13. století tu měl být založen klášter magdalenitek, ale jeho existence nebyla nikdy doložena věrohodnými prameny ani archeologicky.[5]

Původně románský kostel svatého Vavřince
Barokní fara

Ve druhé polovině 15. století osada patřila rodině kadaňských měšťanů Rurentwarcků, kteří ji roku 1479 prodali Gabrielu Leymerovi a od něj ji na přelomu 15. a 16. století získal jiný měšťan Baltazar z Jeseně. Za 137 kop grošů ji od něj roku 1509 Wolfgang Nürmperger.[4]

Po třicetileté válce měli patronátní právo ke kostelu majitelé vintířovského panství, kterými byla hrabata Losy z Losinthalu, jejichž erb je umístěn nad vchodem želinské fary. Vesnice pravděpodobně během války zanikla, protože není uvedena v berní rule ani v tereziánském katastru, který zde zmiňuje pouze dvůr s poli o výměře 205 strychů. Jedenáct domů zde zmiňuje až Topographie des Königreiches Böhmen Jaroslava Schallera z roku 1787. Ze starších záznamů však plyne, že kadaňská městská rada rozprodala část pozemků dvora jednotlivým rolníkům.[4]

Po roce 1850 se Želina stala nejprve místní částí Kadaňské Jeseně a před rokem 1880 byla převedena k Rokli.[6]

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Želina leží v údolí přímo na břehu Ohře v nadmořské výšce 280 m n. m., ale kostel s farou stojí asi o 0,5 km západněji výše nad řekou (300 m n. m.). Samotná vesnice stojí na prekambrických granulitech, ale do podloží kostela už zasahují třetihorní vulkanické horniny. Geomorfologicky spadá okolí do Podkrušnohorské oblasti, celku Mostecká pánev, podcelku Žatecká pánev a okrsku Čeradická plošina, ale železniční trať přibližně vymezuje hranici celku Doupovské hory. Z půdních typů převažují regozeměkambizemě.[7] Jediným vodním tokem v okolí je řeka Ohře, která tvoří severní hranici katastrálního území.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V minulosti žilo v obci výhradně německé obyvatelstvo, roku 1900 zde bylo v 11 domech napočítáno 67 obyvatel německé národnosti.[8] V roce 1921 měla Želina 77 obyvatel, z nichž bylo 39 mužů. 71 obyvatel se hlásilo k německé národnosti a zbylých šest k československé. Všichni byly římskými katolíky.[9] Při sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 67 obyvatel, z toho třináct československé národnosti a 56 německé. Všichni byly římskými katolíky.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[11][12]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 37 45 63 67 72 77 67 43 59 36 25 26 18 22
Domy 9 9 10 11 13 13 14 10 . 11 9 11 13 14
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Rokle.

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

V Želině končí krátká silnice silnice III. třídy č. 22428, která odbočuje ze silnice II/224.[13] U odbočky je autobusvá zastávka, autobusy do samotné vesnice nezajíždějí.

Jižně od vesnice vede železniční trať Kadaň – Vilémov u Kadaně – Kaštice/Kadaňský Rohozec zvaná Doupovská dráha. Pravidelná osobní doprava v tomoto úseku, mezi Kadaní a Kašticemi, není objednávána. Společnost Severočeské dráhy na ní provozuje občasné nostalgické jízdy.[14]

Prochází tudy zeleně značená turistická trasa z Kadaně na vrch Kolina a boční větev cyklotrasy č. 6.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2014-12-31 [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 2014-12-11 [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. 
  3. a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 828–829. 
  4. a b c RAK, Petr. Rokle, Pokutice, Zásada u Rašovic. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 40 s. Kapitola Želina, s. 28–31. 
  5. a b PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Želina, s. 77. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. ISBN 80-250-1311-1. S. 618. 
  7. CENIA. Geologická, geomorfologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-12-30]. Dostupné online. 
  8. Encyklopedické heslo Želina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  10. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133. 
  11. Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  12. Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  13. Ředitelství silnic a dálnic. Silniční a dálniční síť ČR [online]. 2014-07-01 [cit. 2015-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  14. Kdy jezdí naše vlaky? [online]. Severočeské dráhy [cit. 2016-01-07]. Dostupné online. 
  15. My tři a pes z Pětipes [online]. Filmová místa.cz [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]