Robert Anton Pöpl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pater
Robert Anton Pöpl, OFM
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut františkáni
Noviciát 1828-1829
Sliby  
            dočasné 30. října 1829 (obláčka)
            doživotní 4. února 1834
Svěcení
Kněžské svěcení 2. srpna 1835
Osobní údaje
Datum narození 20. února 1812
Místo narození Želina
Datum úmrtí 14. prosince 1866 (ve věku 54 let)
Místo úmrtí Kadaň
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Anton Pöpl, OFM (20. února 1812 Želina14. prosince 1866 Kadaň) byl františkánský kněz a altruista.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

R. A. Pöpl se narodil v Želině u Kadaně. Jeho otec, rovněž Anton Pöpl, zde působil jako venkovský učitel a matka Josefa, pocházející z Vojnína u Radonic, se starala o jejich skromné stavení. Anton byl již od malička velmi bystrý, a právě pro jeho bystrost si jej oblíbil želinský farář Michael Pollak, jenž zároveň působil jako zpovědník v kadaňském alžbětinském klášteře. Pollak Antona začal vyučovat latinský a německý jazyk.

Středoškolská studia a vstup do františkánského řádu[editovat | editovat zdroj]

Tehdy jedenáctiletý Anton se roku 1823 stal studentem kadaňského gymnázia. Při prvních letních prázdninách si Pöpl těžce poranil rameno při pádu skrz otevřené dveře v podlaze. Avšak Anton i přes velké bolesti kvůli naléhání svého strýce o pádu neřekl ani vlastním rodičům. Na konci prázdnin se studenti dozvěděli, že se kadaňské gymnázium zavírá, a proto většina z nich počala dojíždět za studiem do nedalekého Chomutova. Po ukončení studia požádal o vstup do františkánského řádu. V letech 18281829 absolvoval v Praze v kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě noviciát a 30. října 1829 slavnostně přijal řeholní hábit sv. Františka a jméno Robert.

Vysokoškolská studia[editovat | editovat zdroj]

Poté se již jako františkánský klerik vydal na studia filosofie do Plzně. Ve stejné době se začala projevovat prodělaná zranění z otcova domu v Želině. Pravé rameno měl značně zdeformované a trpěl silnými bolestmi, kterých si později všimli i představení. Ti mu ze soucitu nabídli opuštění řádu, což Robert odmítl, když se jej zastal i český provinční ministr františkánů Jan Nepomuk Fritschek. Během plzeňských studií Robert o prázdninách střídavě pobýval v Želině a ve františkánském klášteře Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani.

Po dokončení studia se přesunul zpět do Prahy, kde studoval teologii. Roku 1832 byl Anton imatrikulován na tehdejší Karlo-Ferdinandově císařské univerzitě v Praze. Zde založil a rovněž redigoval studentský časopis, v němž se vyskytovaly vědecké stati, zprávy a různé literární příspěvky. S přáteli františkány založil vokální kvarteto. Jedním z členů byl Hugo Seifert, jenž se později stal kvardiánem františkánského kláštera v Kadani a definitorem české františkánské provincie.

Návrat do rodné krajiny[editovat | editovat zdroj]

Po několika letech značných bolestí se v Praze dostal do péče odborných lékařů. Jejich ortel zněl tak, že se Robert nejspíše nedožije třicátého roku života. Dne 4. února 1834 složil Pöpl věčné řeholní sliby a 2. srpna roku 1835 byl vysvěcen na kněze. Odebral se do Kadaně k františkánské komunitě, kde vzbudil pozornost u kadaňského obyvatelstva díky svým logickým kázáním a přesvědčivým argumentům. Robert byl pověřován povinnostmi v okolních farnostech kvůli nedostatku kaplanů. V roce 1835 působil v kostele Panny Marie v Radonicích, roku 1838 v děkanském kostele sv. Havla v Úhošťanech. V letech 18341843 vykonával duchovní správu v klášteře sv. Rodiny na Špitálském předměstí v Kadani Anton Schmidbach, děkan z Přísečnice. Po jeho smrti hledaly Alžbětinky náhradu a požádaly litoměřického biskupa Augustina Bartoloměje Hilla a františkánského provinčního ministra Gaudentia Tillingera, aby se jejich spirituálem stal právě R. A. Pöpl. Stalo se tak 1. listopadu roku 1843.

Založení sirotčince[editovat | editovat zdroj]

Pöpl se zároveň staral o sirotky a opuštěné děti společně s Kadaňským katolickým spolkem, a tak přišel nápad na založení sirotčince. V roce 1851 se Robert setkal s prof. Josefem W. Löschnerem, kadaňským rodákem, jenž byl ředitelem dětského špitálu sv. Lazara. Své záměry oznámil rovněž biskupu Hillovi, poté o potřebnosti sirotčince přesvědčil představenou kadaňských Alžbětinek a vydal se do Litoměřic. Se zřízením ústavu souhlasil i biskup a měla být rozšířena i klášterní zahrada, aby si děti mohly hrát. Celá záležitost tak postoupila až k městské radě a c.k. okresnímu hejtmanovi Josefu Poulovi, kde byla schválena.

Ústavu prospěla jednak městská sbírka, při které se vybralo bezmála pět tisíc zlatých, jednak také darované cihly z městské cihelny. Náklonnost vznikajícímu sirotčinci projevil i František Josef I., přičemž daroval 3300 zlatých. Péči bohulibému dílu věnovali i kadaňský kaplan Franz Böhm, spisovatel Ferdinand Stamm a profesor Josef Wilhelm Löschner. Dne 1. května 1852 byl položen základní kámen a záhy byla nová budova sirotčince sv. Josefa posvěcena 20. září 1853. Svěcení provedl biskup Hille, jenž ostře kritizoval materialistický komunismus.

Sirotčinec se záhy zaplnil a otec Robert se s ostatními kadaňskými kněžími staral o vzdělávání dětí, mj. děti vodil do přírody, kde mohly objevovat a kde si mohly hrát. Roku 1862 byl Robert nucen rezignovat na řízení ústavu, zdravotní potíže mu nadále nedovolily větší fyzickou zátěž. Přesídlil do kláštera Čtrnácti sv. Pomocníků.

Poslední dny před smrtí[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. září 1866, na svátek sv. Václava, uskutečnil své poslední kázání v kostele sv. Václava v Čachovicích u Kadaně. Před smrtí si ještě splnil poslední přání a navštívil nově postavený kostel sv. Václava v krušnohorském Výsluní.

Robert Anton Pöpl zemřel 14. prosince 1866.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, P. Svědkové minulosti. Osobnosti Kadaňska 19. a 20. století. Kadaň : [s.n.], 2008.
  • HLAVÁČEK, P. Královské město Kadaň. Kadaň, 2008.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]