Škumpa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŠkumpa
alternativní popis obrázku chybí
Škumpa orobincová (Rhus typhina)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rod škumpa (Rhus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škumpa (Rhus) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené keře a stromy se střídavými, složenými nebo řidčeji jen jednolistými listy. Květy jsou drobné, pětičetné, v úžlabních nebo vrcholových květenstvích. Plodem je chlupatá peckovice. Rod zahrnuje asi 35 druhů a je rozšířen v Severní i Jižní Americe, Asii a Středomoří. Jediným původním evropským druhem je škumpa koželužská. V České republice není žádný druh původní, občas zplaňuje pěstovaná severoamerická škumpa orobincová.

Rod Rhus prošel velkými taxonomickými změnami a byly z něj vyčleněny rody Searsia (searsie, 111 druhů především v Africe a omezeně v Arábii a Asii, 2 druhy na Sicílii) a Toxicodendron (jedovatec, 29 druhů v Americe a Asii). Nejblíže příbuzným rodem je Pistacia (řečík). Škumpa orobincová je často vysazována v České republice jako okrasná dřevina. Řidčeji jsou zejména v botanických zahradách a arboretech pěstovány jiné druhy.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Škumpy jsou opadavé nebo stálezelené, polygamní nebo řidčeji oboupohlavné keře a stromy. Asijský druh Rhus taitensis dorůstá výšky až 30 metrů. Některé druhy mají vidličnatě větvené stonky. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, trojčetné nebo jednolisté, řapíkaté, složené z řapíčkatých až skoro přisedlých, téměř nebo zcela vstřícných lístků. Hlavní vřeteno listu je u některých druhů křídlaté. Květy jsou přisedlé nebo krátce stopkaté, pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových thyrsoidech nebo složených klasech. Tyčinek je pět a mají šídlovité nitky. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů, z nichž pouze jeden je fertilní. Čnělky jsou tři, na bázi srostlé. Plodem je červená nebo hnědá, kulovitá, jednosemenná peckovice. Plody bývají pokryté jednoduchými a žláznatými chlupy.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod škumpa zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 35[1] až 53[3] druhů. Většina druhů roste v Americe, kde je rod rozšířen od jižní Kanady po Panamu a Kubu.[1] V Evropě roste jediný druh, škumpa koželužská, který je rozšířený od Kanárských ostrovů přes Středomoří po Afghánistán.[3][4] Severoamerická škumpa orobincová je v Evropě často pěstována jako okrasná dřevina a místy zplaňuje. Z Číny je uváděno 6 druhů, z toho 4 endemické, z jihovýchodní Asie 2 druhy, z Nové Guineje 4 endemické druhy. Druh Rhus taitensis je rozšířen v oblasti od Filipín po Tichomoří. Největší areál má v Asii škumpa čínská, rozšířená od Himálaje po Japonsko a Indonésii.[5][2] Ze Severní Ameriky je uváděno 12 druhů škump. V téměř celé Severní Americe mimo subarktických oblastí roste škumpa lysá, v západní polovině kontinentu škumpa trojlaločná, ve východní škumpa orobincová, škumpa vonná a škumpa lesklá. Dalších 7 druhů se vyskytuje v jižních oblastech USA.[6]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Drobné květy škump jsou opylovány hmyzem, zejména včelami.[7][8] Semena jsou šířena ptáky i jinými zvířaty, vyhledávajícími plody jako potravu. Na různých druzích škump tvoří hálky mšice z rodů Floraphis, Kaburagia, Meitanaphis, Melaphis a Schlechtendalia. Např. na škumpě orobincové je to Melaphis rhois, na škumpě čínské druh Melaphis chinensis.[9] Škumpy jsou živnými rostlinami housenek celé řady denních i nočních motýlů z různých čeledí. Z martináčů jsou to např. v Americe druhy Actias luna, Citheronia regalis, Citheronia splendens, Eacles imperialis a Hyalophora cecropia, v Asii Argema maenas a Samia cynthia, v Africe Holocerina smilax, Imbrasia cytherea a "mopanový červ" Gonimbrasia belina. Z afrických baboček se na nich živí Euphaedra uganda a Charaxes varanes.[10]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Přinejmenším některé druhy škump obsahují toxické látky způsobující senzibilaci, alergické reakce a dermatitidy, i když stojí ve stínu mnohem jedovatějších jedovatců. Vznik dermatitid po kontaktu se šťávou z rostlin byl zjištěn u škumpy orobincové, škumpy lysé, škumpy trojlaločné a druhů Rhus punjabensis a R. taitensis.[11][12] Listy škump obsahují třísloviny, kyselinu galovou, flavonoidy, biflavonoidy, cukry, vosky a silice.[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Rhus je dělen do dvou podrodů. U podrodu Rhus jsou květy stopkaté a uspořádané v thyrsoidních květenstvích, zatímco u zástupců podrodu Lobadium jsou téměř nebo zcela přisedlé a skládají klasovitá květenství.[1] Rod Rhus patří do skupiny morfologicky podobných a částečně blízce příbuzných rodů, označované jako Rhus komplex. Skupina dále zahrnuje dále rody Cotinus, Metopium, Searsia, Toxicodendron a monotypické rody Actinocheita, Melanococca a Malosma. Historicky byl rod Rhus pojímán mnohem šířeji než dnes a byly do něj řazeny i druhy stávajících rodů Searsia a Toxicodendron. V takovém pojetí ale byl podle výsledků fylogenetických molekulárních studií parafyletický. Aby byla celá skupina monofyletická, musela by zahrnovat i takové rody, jako je Schinus nebo Pistacia.[13] Rod Searsia se od rodu Rhus odlišuje zejména převážně trojčetnými listy a dužninou plodů i za zralosti pevně připojenou k pecce. Rovněž u něj chybějí alergenní fenolické látky.[14] Rod Toxicodendron má naproti tomu převážně úžlabní květenství, bílé nebo pískově žluté plody bez žláznatého odění a šťáva obsahuje toxické katecholy.[15]

Kladogram příbuzenských vztahů rodu Rhus[editovat | editovat zdroj]



 Actinocheita




 Toxicodendron





 Malosma




 Searsia



 Schinus






 Rhus



 Pistacia






[13]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Škumpy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. V České republice je nejčastěji pěstována škumpa orobincová. Existují i různé zlatolisté či stříhanolisté (zejména 'Dissecta' a 'Laciniata') kultivary. Řidčeji se jako okrasné dřeviny pěstují škumpa Potaninova, škumpa vonná nebo škumpa lesklá. Nejlépe rostou na plném výsluní. Některé druhy snášejí i polostín, avšak nejsou v něm tak pěkné. Škumpa orobincová a škumpa lysá se spokojí i s velmi chudou, písčitou půdou. Nápadné je u nich zejména červené podzimní olistění a červená plodenství, která zůstávají na keřích dlouho do zimy. Oba druhy dobře snášejí i městské znečištěné prostředí. Botanické druhy škump se nejlépe množí výsevem semen, kultivary lze množit kořenovými řízky.[17][18]

Řada druhů škump je využívána v domorodé medicíně k léčení celé řady různých nemocí a neduhů. Škumpa orobincová je používána při léčení revmatismu, pohlavních chorob, průjmů, kašle a bolení v krku, proti střevním parazitům aj., používá se také k čištění krve, jako emetikum, analgetikum a tonikum. Z dalších druhů je v Severní Americe používána zejména škumpa vonná, škumpa lesklá, škumpa trojlaločná, škumpa lysá a Rhus ovata, v Asii především škumpa čínská, škumpa koželužská a Rhus taitensis.[11][19][20] Ze sušených listů a větévek škumpy koželužské a některých dalších druhů se rozemletím získává práškové léčivo, které je známo jako sumah.[21] Hálky na škumpě čínské a Rhus punjabensis jsou využívány v čínské i indické medicíně jako adstringens a expektorans. Vnitřně slouží k léčení chronických onemocnění trávicího traktu a krve ve stolici, zevně na krvácející rány, otoky a kožní infekce. Vyrábějí se z nich též masti a čípky na hemeroidy. Sušené obsahují 50 až 80 % tříslovin. Kůra obsahuje asi 10 % tříslovin.[22][23] Některé druhy škump mají jedlé plody povětšině kyselé chuti. Patří mezi ně škumpa vonná, škumpa lysá, škumpa lesklá aj.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky) 
  2. a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 8, part 3. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1978. (anglicky) 
  3. a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MIN, Tianlu; BARFOD, Anders. Flora of China: Rhus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Plants Database: Rhus [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b ZAITOUN, S. et al. Bee pollination and fruit set of Sumac (Rhus coriaria, Anacardiaceae) as a native herbal plant grown under semiarid Mediterranean conditions in Jordan. Advances in Horticultural Science. Jan. 2007, čís. 21(3). Dostupné online. 
  8. YOUNG, David A. The Reproductive Biology of Rhus integrifolia and Rhus ovata (Anacardiaceae). Evolution. Sep. 1972, čís. 26(3). 
  9. YANG, Zi-xiang et al. Phylogeny of Rhus gall aphids (Hemiptera : Pemphigidae) based on combined molecular analysis of nuclear EF1a and mitochondrial COII genes. Entomological Science. 2010, čís. 13. 
  10. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  12. KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky) 
  13. a b TINGSHUANG, Yi; MILLER, Allison J.; WEN, Jun. Phylogeny of Rhus (Anacardiaceae) based on sequences of nuclear Nia-i3 intron and chloroplast trnC-trnD. Systematic Botany. 2007, čís. 32(2). 
  14. MOFFETT, R.O. Name changes in the Old World Rhus and recognition of Searsia (Anacardiaceae).. Bothalia. 2007, čís. 37(2). 
  15. NIE, Z.L. et al. Phylogenetic analysis of Toxicodendron (Anacardiaceae) and its biogeographic implications on the evolution of north temperate and tropical intercontinental disjunctions.. Journal of Systematics and Evolution. 2009, čís. 47(5). 
  16. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  17. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha: SZN, 1978. ISBN 07-105-78. 
  18. BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  19. a b HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  20. HANDA, S. S. et al. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. II: Asia. Trieste: ICS Unido, 2006. (anglicky) 
  21. SINGH, Har Bhajan; BHARATI, Kumar Avinash. Handbook of natural dyes and pigments. New Delhi: Woodhead Publishing, 2014. ISBN 978-93-80308-913. (anglicky) 
  22. KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  23. HUANG, Kee Chang. The Pharmacology of Chinese Herbs. Boca Raton, Florida, USA: CRC Press, 1999. ISBN 0-8493-1665-0. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vědecké pojmenování Rhus vzniklo z řeckého rhein ('téci', kůra roní pryskyřičnou šťávu).

Související články[editovat | editovat zdroj]