Řenče
| Řenče | |
|---|---|
 kostel svatých Cyrila a Metoděje | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Přeštice |
| Obec s rozšířenou působností | Přeštice (správní obvod) |
| Okres | Plzeň-jih |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°34′48″ s. š., 13°24′52″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 915 (2023)[1] |
| Rozloha | 26,16 km²[2] |
| Nadmořská výška | 432 m n. m. |
| PSČ | 334 01 |
| Počet domů | 346 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 7 |
| Počet k. ú. | 7 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Řenče 54 334 01 Přeštice ou_rence@volny.cz |
| Starostka | Miloslava Loudová |
| Oficiální web: www | |
  Řenče | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 558303 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Řenče (mn. č., 2. pád Řenčí,[4] německy Rentsch) se nachází 6 km od Přeštic v okrese Plzeň-jih, kraj Plzeňský. Žije zde 915[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V okolí Řenčí se nachází mohylové pohřebiště pastevců ze střední doby bronzové.[5]
Podle pověsti obec založil jistý rytíř Řenek. Ten se pak stal i zakladatelem rodu Řenečských z Řeneč, který se postupně rozvětvil a v obci působil až do třicetileté války.
První písemná zmínka o vsi se nachází v berním rejstříku z roku 1379, kdy zde měli dvory Blahoslav, Havel a Litold. V roce 1412 již pravděpodobně stála zdejší tvrz, neb je připomínán Zdeněk z Řeneč.[6]
V polovině 18. století zde udává tereziánský katastr 15 hospodářů a kováře. Tehdy byl přestavěn hospodářský dvůr a z tvrze udělána sýpka. Řenče patřily k lukavskému panství, které od roku 1794 vlastnil rod Schönbornů, a ves měla poplužní dvůr, pohodnici, ovčárnu, 6 selských gruntů, 8 čtvrtláníků a 16 chalup. V roce 1900 zde bylo 54 čísel popisných, fara, škola, poplužní dvůr, ovčín, myslivna, hájovna „Hadovka“ a rasovna[7].
Vůbec první kronika obce byla založena roku 1925 a zpětně byla dopsána až do roku 1889. Její poslední zápis je z roku 1916.[8] Druhá kronika obce, z roku 1917, se v průběhu let ztratila a byly v ní zápisy až do 1947. Až do roku 1960 byly všechny výše zmíněné obce, v současnosti již části Řenčí, naprosto samostatná, právě tohoto roku ale došlo k jejich spojení pod celek Řenče.[8]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází obecní úřad, základní škola, místní prodejna Konzum, zemědělské družstvo, koupaliště, sportovní hřiště a hospoda U Supa.
Základní škola Řenče je málotřídní škola s pěti ročníky ve dvou třídách, jejíž součástí je školní družina a školní jídelna – výdejna. Výuka všech pěti ročníků probíhá podle školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání "Tvořivá škola" vydaného 1. 9. 2007. Obě třídy školy jsou vybaveny interaktivní tabulí a 15 počítači s připojením na internet.
Fungují zde také spolky jako například Sdružení dobrovolných hasičů Řenče také patří k nejstarším místním spolkům – bylo založeno v roce 1898. Tělovýchovná jednota Řenče byla založena v roce 1920, Myslivecké sdružení Hajsko (od roku 1950) a dále např. občanské sdružení Aktivios.
Ke dni 30. 11. 2015 žilo v samotné obci 312 obyvatel, v přiléhajících obcích, tedy Osek, Knihy, Háje, Plevňov, Libákovice a Vodokrty, trvale žilo dalších 575 obyvatel. Celkem zde tedy mělo trvalé bydliště 887 občanů. Ve Společenské kronice roku 2015 bylo uvedeno, že se narodilo 8 dětí a zemřelo 9 občanů.[8]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Tvrz Řenče
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje
- Pomník padlým v I. světové válce byl postaven 11. července 1920 za přispění vojáků, kteří se navrátili z války. Nápis na pomníku: Padlým vojínům ve světové válce 1914 – 1920. Obsahuje jména 16 padlých z Řenče, Plevňova, Vodokrt a Knih.[7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pomník padlým -
Tvrz -
Socha sv. Jana Nepomuckého
Části obce[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Internetová jazyková příručka – Řenče. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Plzeňsko : příroda, historie, život. Praha: Baset, 2008. 879 s. ISBN 9788073401009, ISBN 8073401002. OCLC 294938617 S. 256.
- ↑ FOUD, Karel; KAREL, Tomáš. Jižní Plzeňsko 1.. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1999. 223 str. s. ISBN 8086125092, ISBN 9788086125091. OCLC 76629497 S. 115.
- ↑ a b ŠIMKOVÁ, Eva. 2. setkání rodáků obcí Řeneč a Plevňova 5. července 2010. www.rence.cz. Červenec 2010, roč. 2010, s. 53. Autorka je uvedena jako kronikářka obce. Dostupné online.
- ↑ a b c OBECNÍ ÚŘAD ŘENČE. Společenská kronika roku 2015. Vánoční zpravodaj. 19. prosince, roč. 2015, s. 15.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řenče na Wikimedia Commons - Řenče v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
