Řenče (tvrz)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řenče
Tvrz Rence 01.JPG
Základní informace
Výstavba před r. 1412
Přestavba po r. 1571
Stavebník neznámý (podle pověsti rytíř Řenek
Další majitelé Řenečtí z Řeneč, Lukavští z Řeneč, Sudové Řenečtí z Řeneč, páni z Hrádku, Loubští z Lub, Kracové z Šarfenštejna, Valdštejnové, Thunové, královská komora, Loubští z Lub, Harrachové
Poloha
Adresa Řenče, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Řenče (tvrz)
Řenče (tvrz)
Řenče (tvrz), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 44292/4-4569 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tvrz směrem od parku

Tvrz Řenče stojí v obci Řenče v okresu Plzeň-jih. Od roku 1991 je chráněna jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle pověstí tvrz založil, stejně jako obec a rod Řenečských, jistý rytíř Řenek.

Tvrz v Řenčích

První písemná zmínka o vsi pochází z berního rejstříku z roku 1379, kdy jsou zdejší dvory ve vlastnictví Blahoslava, Havla a Litolda.[2] Roku 1412 je pak zmiňován jistý Zdeněk z Řeneč,[3][2] první doložený člen rodu Řenečských z Řeneč. Zda se jednalo o syna některého z předchozích majitelů, není známo, je to ale velmi pravděpodobné. Zdeněk měl čtyři syny, přičemž Petr a Zachař odešli na Plzeňsko. V roce 1444 založil Lvík vlastní větev, když přesídlil do Dolní Lukavice, a pojmenoval ji Lukavští z Řeneč. Obec se tak stala vlastnictvím Sudy, jehož větev nesla název Sudové Řenečtí z Řeneč.[2] Jeho vnuk, Petr Suda, vlastnil také Janovice u Klatov a byl zemským škůdcem. Ve své době byl, díky své schopnosti ze všeho se dostat, v zemi velmi známou osobou. Někdy před rokem 1520 prodal ves Řenče s tvrzí a dvorem a dále vsi Plevňov, Osek, Kníje, Libákovice (část) a pusté Háje a Lhotku Janu Markvartovi z Hrádku.[3] V roce 1545 přikoupil Humprecht z Hrádku Snopoušovy a Krašovice. Jeho syn Jiří však kvůli finančním problémům musel statek odprodat Kryštofu Loubskému z Lub, jenž zde sídlil od roku 1571.

V té době také pravděpodobně došlo k renesanční přestavbě tvrze. Při ní byla využita sgrafitová bosáž.[4] Renesanční stavba měla vstupní průjezdní věž a trojkřídlou dispozici.[3]

Kryštofův syn, Jáchym Ladislav Loubský z Lub, připojil statek k Dolní Lukavici, ovšem v roce 1623 jej opět oddělil a získal jej jeho syn Adam Jaroslav. Ten jej obratem prodal za 64 000 kop míšeňských grošů Janu Filipu Kracovi ze Šarfenštejna.[3] Ten po Bílé hoře skupoval statky – v roce 1622 Rýzmberk, Kout na Šumavě a Zahořany, roku 1623 právě Řenče, roku 1624 Úsilov a Dolní Lukavici (prodává jí roku 1627) a v roce 1630 Žimutice. Během třicetileté války jednal se Švédy o vydání Ingolstadtu a dokonce přeběhl na jejich stranu. V roce 1634 však byl v bitvě u Nördlingenu zajat, odsouzen a v roce 1635 popraven. Statky získal Albrecht z Valdštejna, jenž je postoupil Šimonovi z Thunu. V roce 1634 připadly královské komoře a ta Řenče vrátila Adamovi Jaroslavovi Loubskému z Lub. Jelikož se však zjistilo, že se jeho otec dopustil podvodu a nový majitel, Kryštof Loubský z Lub, nebyl schopný pokutu zaplatit, daroval v roce 1662 císař Leopold I. Řenče a Dolní Lukavici Františku Albrechtovi z Harrachu. To znamenalo definitivní spojení obou Řenče s Lukavicí, opuštění tvrze a na počátku 19. století její přeměnění na sýpku.[5][3]

Kolem roku 1794 se severní křídlo buď zřítilo, nebo bylo zbořeno. Ve 2. polovině 20. století došlo k poškození jižní a západní části tvrze. Po roce 1989 hrozilo opuštěnému objektu zboření, ke kterému ale nedošlo. Z trojkřídlé tvrze se dochovala dvě polozřícená křídla, suterén s klenutými stropy pod jižním křídlem je pozůstatkem gotické tvrze. Ve fasádách je možné najít zazděná renesanční okna.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-11]. Identifikátor záznamu 156651 : tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c FOUD, Karel; KAREL, Tomáš. Jižní Plzeňsko 1.. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1999. 223 str. s. ISBN 8086125092, ISBN 9788086125091. OCLC 76629497 S. 115. 
  3. a b c d e f Plzeňsko : příroda, historie, život. Praha: Baset, 2008. 879 s. s. ISBN 9788073401009, ISBN 8073401002. OCLC 294938617 S. 553. 
  4. Plzeňsko : příroda, historie, život. Praha: Baset, 2008. 879 s. s. ISBN 9788073401009, ISBN 8073401002. OCLC 294938617 S. 494. 
  5. Plzeňsko : příroda, historie, život. Praha: Baset, 2008. 879 s. s. ISBN 9788073401009, ISBN 8073401002. OCLC 294938617 S. 545. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy. Svoboda: Praha 1985

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]