Éric Zemmour
| Éric Zemmour | |
|---|---|
 Éric Zemmour (2022) | |
| Rodné jméno | Éric Justin Léon Zemmour |
| Narození | 31. srpna 1958 (65 let) Montreuil (Seine-Saint-Denis) |
| Povolání | spisovatel, editorial columnist, novinář, sloupkař, komentátor, aktivista a politik |
| Stát |  Francie |
| Alma mater | Pařížský institut politických věd (do 1979) École Yabné |
| Témata | žurnalistika, politika a literatura |
| Významná díla | Balladur, immobile à grands pas; Petit frère (román); Le suicide français (neoficiálně Francouzská sebevražda) |
| Ocenění | Prix du livre incorrect (2010) Prix Richelieu (2011) Prix Combourg-Chateaubriand (2015) |
| Politická příslušnost | Reconquête |
| Manžel(ka) | Mylène Chichportich (od Desetiletí od 1980) |
| Partner(ka) | Sarah Knafo |
| Děti | Hugo Zemmour |
| Rodiče | Roger Zemmour a Lucette Lévy |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Éric Zemmour ([eʁik zemuʁ]; * 31. srpen 1958, Montreuil) je francouzský novinář a spisovatel. Je znám pro své krajně pravicové názory[1] i ostrou kritiku islámu.[2][3]
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do rodiny berberských židů, kteří se přistěhovali do Francie z Alžírska.[4]
Média o něm spekulovala jako o možném kandidátovi francouzských prezidentských voleb v roce 2022;[5] v některých průzkumech veřejného mínění předběhl šéfku Národního sdružení (RN) Marine Le Penovou. Dne 30. listopadu 2021 oznámil, že bude kandidovat na prezidenta Francie.[6] Po opadající podpoře v průzkumech na přelomu roku 2021 a 2022 začínal v únoru opět posilovat. Tento trend se zlomil po ruské invazi na Ukrajinu 24. února. Zemmoura, podobně jako Le Penovou, poškodil jejich předchozí pozitivní vztah k Vladimiru Putinovi a současnému prezidentu Macronovi naopak pomohl jeho státnický postoj.[7][8]
Profesor marketingu David Dubois se domnívá, že se Zemmour zaměřuje na atraktivní témata (migrace a kriminalita) a pojímá je tak, aby virálně (s razancí laviny, na internetu i sociálních sítích) šířila jeho názory; sám sebe pak Zemmour prezentuje jako »obránce tradiční Francie«. Velkou popularitu si získal mezi mladými; na setkáních s veřejností (oficiálně jde o »turné k prezentaci nové knihy«) stojí u pódia mladí lidé v tričkách s nápisem »Génération Z«, takto názvem skupiny mladých dobrovolníků, podporujících Zemmoura.[1]
Islám ve Francii[editovat | editovat zdroj]
Jeho jméno bylo dáváno např. britským deníkem The Daily Telegraph do souvislosti s literáty Michelem Houellebecqem a jeho románem Soumission [sumisjɔ̃], či kritikem Renaudem Camusem, kteří taktéž tvrdí, že francouzská národní identita byla nevratně zničena masovým přistěhovalectvím a zdejším nárůstem islámu.[9]
Ve své knize Le suicide français (Francouzská sebevražda) hovoří o tom, že za problémy Francouzů mohou převážně imigranti.[10]
Citát[editovat | editovat zdroj]
O boji s islámem sarkasticky uvedl:[11][12]
„Chceme-li prý teroristy zasáhnout, je nutno bombardovat bruselský Molenbeek a ne Rakku v daleké Sýrii.“
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ava; čtk. Volba prezidenta ve Francii. Nečekané překvapení. Ze zahraničí. Haló noviny. Futura, 25. říjen 2021, roč. 31, čís. 217, s. 8. ISSN 1210-1494.
- ↑ SONDAGE. Zemmour meilleur candidat que Le Pen en 2022 pour la droite nationaliste ?. L'Internaute [online]. CCM Benchmark, 17. únor 2021 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ MÉDIA, Prisma. Eric Zemmour - La biographie de Eric Zemmour avec Gala.fr. Gala.fr [online]. [cit. 2017-07-22]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Francie se posunula v multi-kulti silně doprava. Placený obsah. (česky)
- ↑ DOBIÁŠ, Daniel. Zemmour – francouzské překvapení voleb, které mění krajní pravici. Info.cz [online]. CMI News, 21. říjen 2021 [cit. 2021-11-11]. Placený obsah. Dostupné online.
- ↑ Nostalgie po ‚sladké, bezstarostné Francii‘. Někdejší novinář Zemmour kandiduje na prezidenta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-12-03 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online.
- ↑ MORTIMER, Gavin. Putin’s invasion has collapsed the French right. The Spectator [online]. 2022-03-03. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Francie hledá prezidenta: do souboje o Elysejský palác jde 12 kandidátů, největší šance má Macron. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-07. Dostupné online.
- ↑ Enfant terrible's literary vision of an Islamic France. Telegraph.co.uk. Dostupné online [cit. 2017-07-22]. (anglicky)
- ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš; čtk. Týdeník Charlie Hebdo vyšel s karikaturou autora kontroverzní knihy o islámu. Kultura. iDNES.cz / Zpravodajství [online]. MAFRA, 7. leden 2015 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online.
- ↑ WYSLING, Andres. Frankreich: Intellektuelle im Krieg. Neue Zürcher Zeitung. 2016-01-07. Dostupné online [cit. 2017-07-24]. ISSN 0376-6829. (německy)
- ↑ FELLMANN, Fabian. Anschläge in Paris: Molenbeek, ein trübes Gewässer. Neue Zürcher Zeitung. 2015-11-21. Dostupné online [cit. 2017-07-24]. ISSN 0376-6829. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Éric Zemmour na Wikimedia Commons 
Osoba Éric Zemmour ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Éric Zemmour
