Přeskočit na obsah

Wikipedista:David.Mirth/Pískoviště: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Stránka Wikipedista:Mirth/Překlad přemístěna na stránku Wikipedista:Mirth/Pískoviště
bábovičky
Řádek 1: Řádek 1:
== Hudba ==
{|class="collapsible collapsed" style="margin:0 auto; background:#EEEEEE; solid #DDDDDD; border:1px" align=center width=100%
{{Citát|Chopin měl vzácný dar citu pro melodii, která chytne za srdce, a jeho hudba je prostoupena poetickou náladou s všeobecným účinkem.... Dnešní hodnocení ho řadí mezi nesmrtelné pro jeho proniknutí do nejzazších koutů lidských srdcí a pro jeho uvědomění si kouzelného zvuku, který dokázal vyčarovat z klavíru.“|Arthur Hedley, [[Encyclopedia Britannica]]<ref name="ReferenceA"/>}}
! style="background:#CCCCCC" align="center" width="100%" colspan=5| '''[[Překlad]]'''<br />

|-
Je velmi obtížné stručně Chopina zhodnotit. [[Robert Schumann]], mluvě o Chopinově klavírní sonátě b moll č. 2, napsal: „on sám začíná a končí dílo jako toto: disonancí, pomocí disonance a v disonanci“ a v Chopinově hudbě rozeznává „dělo mezi květy“{{zdroj?}}. [[Franz Liszt]] ve své chopinovské biografii (''Life of Chopin'') charakterizuje Chopina jako „milého, harmonického génia“. První systematickou, ač neúplnou studii o Chopinově stylu napsal F. P. Laurencin roku 1861 v díle ''Die Harmonik der Neuzeit''. Laurencin shrnuje: „Chopin je jedním z nejbrilatnějších výtvorů přírody, které se kdy rozkročily na scéně historie a života, je jedním z těch, kteří nikdy nebudou vyčerpaní. Chopin je hudebním progonem <ref group = "p">Progon je v tomto smyslu protiklad k [[epigon]]</ref> nade všechny.“<ref name = "mdmjwf">[[Zdzisław Jachimecki|Jachimecki]], s. 425.</ref>
|parametry šablony

|-
Chopinova klavírní hudba kombinuje unikátní smysl pro rytmus (částečně využívá [[rubato]]), časté užití [[chromatika|chromatiky]] a [[kontrapunkt]]u. Tato směs dává křehký zvuk v melodii a harmonii, které jsou nicméně podepřeny harmonickou technikou.
|}

=== Hudební formy ===
Chopin proslavil a dovedl k dokonalosti nový salónní žánr, [[nokturno]], vymyšlené irským skladatelem [[John Field|Johnem Fieldem]]. Obohatil také populární tance, polskou [[mazurka|mazurku]] a vídeňský [[valčík]].

Jeho mazurky vycházející z tradičního polského tance byly odlišné od tradičního pojetí v tom, že byly použitelné jak v koncertních síních, tak v tanečních sálech. Se svými mazurkami vytvořil Chopin nové pojetí nacionalismu, které bylo inspirací pro další skladatele píšící ve stejné době nebo po něm, především pro skladatele z východní Evropy a byl jedním z prvních skladatelů, kteří vyjadřovali svůj nacionalismus prostřednictvím hudby. Mimoto byl také prvním skladatelem, který použil národní hudbu své vlasti a proměnil jí v nový žánr.

Chopin nechal znovu ožít [[etuda|etudu]]<ref>[[Tad Szulc]], ''Chopin in Paris'', s. 112–13.</ref>, rozšířením její myšlenky a přetvořením do oslnivé, výmluvné a emocionální skladby. Také používal své etudy jako prostředek výuky svého revolučního stylu<ref name="rjsfih"/>, např. pro hru slabšími prsty (3., 4. a 5.), v rychlých figurách (Op. 10, č. 2), hru v oktávách (Op 25, č.10) a hru palcem na černých klávesách (Op. 10, č. 5).

Byl také prvním, který psal [[balada|balady]] <ref name=scholesballade>Scholes, Percy (1938), ''The Oxford Companion to Music'', „Ballade“.</ref> a [[scherzo|scherza]] jako samostatné skladby.

=== Vlivy ===
[[Soubor:Epitaph for heart of Frédéric Chopin in Holy Cross Church in Warsaw.PNG|thumb|Sloup ve varšavském kostele Svatého kříže. Obsahuje urnu s Chopinovým srdcem. Nad ní je epitaf s citátem z [[Matouš (evangelista)|Matoušova evangelia]] VI:21: ''Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce'']]

Mnoho Chopinových skladeb se stalo velmi známými, např.: ''Etuda č. 12 Op. 10 Revoluční'', ''Minutový valčík'' (Op.&nbsp;64,&nbsp;č.&nbsp;1) či třetí věta ze klavírní sonáty č. 2 Op. 35 ''Pohřební pochod''. Chopin však nikdy nepojmenovával svá instrumentální díla jinak než pomocí žánru a čísla, ponechávaje všechny mimohudební asociace na posluchači. Jména, pod kterými jsou jeho díla známa, jim dali jiní. <ref name = "pocsct" /> <ref name = "ReferenceA" /> ''Revoluční etuda'' nebyla napsána jako inspirace poraženým polským povstáním proti Rusku, pouze vznikla v této době. ''Pohřební pochod'' byl napsán dříve než zbytek sonáty jejíž je součástí, ale skutečná inspiraci není známa. Ale je pravděpodobné, že nebyla inspirována úmrtím nikoho konkrétního.<ref>Kornel Michałowski, Grove</ref> Témata z některých Chopinových skladeb byla použita v populárních skladbách, např. pomalá část z ''Fantaisie-Impromptu'' (Opp.&nbsp;66) nebo první část z Etudy č. 3 Op.&nbsp;10. Některé ze skladeb odkazují na opery Chopinovy doby, např. díla [[Gioacchino Rossini|Rossiniho]], [[Gaetano Donizetti|Donizettiho]] a hlavně [[Vincenzo Bellini|Belliniho]].<ref group="p">[[Arthur Hedley|Hedley]] píše: „Od velkých italských pěvců té doby se naučil „zpívat“ na klavír a jeho [[nokturno|nokturna]] odhalují kvalitu jeho [[cantabile]] a jemné kouzlo ornamentace.“ [[Arthur Hedley|Hedley]], ''[[Encyclopaedia Britannica]]'', s. 264.</ref>

Chopinův styl ovlivnil mnoho skladatelů. [[Robert Schumann]] byl velkým obdivovatelem Chopinovy hudby. Např. používal Chopinovy melodie a pojmenoval část své suity ''Carnaval'' po Chopinovi. Tento obdiv nebyl obecně vždy vzájemný, přesto Chopin dedikoval svou Baladu č. 2 F dur Schumannovi.

[[Franz Liszt]] byl dalším z obdivovatelů a blízkých přátel. Vytvořil transkripce šesti Chopinových polských písní. Liszt však popíral, že by jeho ''Funérailles'' (s podtitulem Říjen 1849, sedmá věta jeho klavírní suity ''Harmonies poétiques et religieuses'' z roku 1853) byla napsána na Chopinovu památku. Její střední část se zdá být založena na famózní oktávové sekci Chopinovy Polonézy As dur Op. 53, ale Liszt tvrdil, že byl inspirován smrtí svých tří maďarských přátel.

[[Johannes Brahms]] a mladí ruští skladatelé také nalézali inspiraci v Chopinových dílech.<ref name = "mdmjwf"/> Jeho Preludia (Op. 28) a Etudy (Opp. 10 a 25) se rychle staly standardy a inspirovaly jak Liszta ve skladbě [[Transcendentální etudy|''Transcendental Études'']], tak Schumanna v ''Symphonic Studies''. [[Alexander Skrjabin]] byl také silně ovlivněn Chopinem, např. v jeho 24 preludiích Op. 11 byl inspirován Chopinovým Op. 28.

Jeremy Siepmann ve své biografii předkládá výčet pianistů, jejichž nahrávky Chopinových děl se staly všeobecně známými a platí za nejzdařilejší: [[Vladimir de Pachmann]], [[Raoul Pugno]], [[Ignacy Jan Paderewski]], [[Moriz Rosenthal]], [[Sergej Rachmaninov]], [[Alfred Cortot]], [[Ignaz Friedman]], [[Raoul Koczalski]], [[Arthur Rubinstein]], [[Mieczysław Horszowski]], [[Claudio Arrau]], [[Vlado Perlemuter]], [[Vladimir Horowitz]], [[Dinu Lipatti]], [[Vladimir Ashkenazy]], [[Martha Argerich]], [[Maurizio Pollini]], [[Murray Perahia]], [[Krystian Zimerman]], [[Evgeny Kissin]]. Z nejmladší generace lze dodat ještě [[Rafał Blechacz|Rafała Blechacze]]<ref name="Harmonie201002"/>

Z českých interpretů lze zmínit následující: [[Ivan Moravec]], [[Ivo Kahánek]], [[Martin Kasík]].<ref name="Harmonie201002">{{Citace periodika|
| příjmení = Kopáčová Hradecká
| jméno = Dita
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Chopin – věčná hádanka
| periodikum = Harmonie
| odkaz na periodikum = Harmonie (časopis)
| rok = 2010
| měsíc = únor
| ročník =
| číslo = 2
| strany = 24–29
| url = http://www.muzikus.cz
| issn = 12108081
}}</ref>

[[Arthur Rubinstein]] o jeho hudbě říká::
{{Citát|Chopin byl génius universálního ražení. Jeho hudba zasahuje publikum všeho druhu. Když se koncertním sálem rozezní první noty Chopinových skladeb, sálem se šíří vlna sounáležitosti a radosti z poznání. Všichni na světě znají jeho hudbu. Milují ji. Hýbe jimi. Přestože to není romantismus ve smyslu [[George Gordon Byron|Byronově]]. Nevypráví příběhy a nemaluje. Je expresívní a osobní, ale vždy čistý. I v dnešním atomovém věku, kdy emoce nejsou příliš módní. Jeho hudba je universálním jazykem lidské komunikace. Když hraji Chopina, vím, že hovořím přímo k lidským srdcím!||200}}

=== Styl ===
Přestože Chopin žil v 19. století, jeho hudební vzdělání je založeno na tradicích [[Ludwig van Beethoven|Beethovenových]], [[Joseph Haydn|Haydnových]], [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartových]] a [[Muzio Clementi|Clementiho]]; používal Clementiho klavírní metody při výuce svých vlastních studentů. Byl ovlivněn také technikou [[Johann Nepomuk Hummel|Johanna Nepomuka Hummela]]. Chopin uváděl Bacha a Mozarta jako dva nejdůležitější skladatele utvářející jeho hudbní cítění.{{Doplňte zdroj}}

Série sedmi polonéz publikovaných za jeho života (dalších devět bylo publikováno posmrtně), počínajíc opusovým číslem 26 nastavila nový standard pro hudbu tohoto žánru. Série oslavuje polskou kulturu poté, kdy země upadla do ruského područí.<ref>[[Tad Szulc]], ''Chopin in Paris'', s. 115.</ref> Polonéza č. 1 A dur Op.&nbsp;40 „Vojenská“ a Polonéza As dur Op. 53 „Heroická“ patří mezi Chopinova nejoblíbenější a nejhranější díla.

Také použil Bachových preludií a fug a transformoval je do svých vlastních Preludií.

=== Rubato ===
Chopin ve svých skladbách často používal ''[[rubato]]''<ref>
{{cite book
| last = Eigeldinger
| first = Jean-Jacques
| title = Chopin: Pianist and Teacher as Seen by His Pupils
| publisher = [[Cambridge University Press]]
| year = 1986
| page = 52
| isbn = 0-521-36709-3}}</ref>
jako protipól ke striktní hře v tempu.

{{Citát|Jeho hra byla vždy ušlechtilá a nádherná, jeho tóny zněly, ať již ve forte nebo v pianu. Jeho snahou bylo naučit své žáky tento styl hry (''[[legato]]'' a ''[[cantabile]]''). Jeho nejčastější výtkou bylo: „On nebo ona neumí spojit dvě noty dohromady.“ Také striktně vyžadoval dodržování rytmu. Nenáviděl vleklost a plouživost, nepatřičná ''[[rubata]]'' stejně jako přehnaná ''[[ritardando|ritardanda]]''|Friederike Müller – „From the Diary of a Viennese Chopin Pupil“<ref>{{cite journal | last = Müller-Streicher | first = Friederike | title = Aus dem Tagebuch einer Wiener Chopin-Schülerin [1839–1841, 1844–1845] | journal = Wiener Chopin-Blätter | publisher = International Chopin Society |year=1994 | url = http://www.nifc.pl/chopin/bibliography/detail/id/11807 | accessdate = 2007-10-09}}</ref>|200}}

Cituje-li někdo Chopina v otázce rubata, často se omezí na: „''doprovod vždy hraje v striktním tempu''“ ačkoliv je třeba tento citát uvést v kontextu<ref name="thank_you_Paderewski">{{cite web|url=http://www.usc.edu/dept/polish_music/PMJ/issue/4.1.01/paderewskirubato.html|title=Tempo Rubato|publisher= by Ignacy Jan Paderewski; Polish Music Journal, Vol. 4; No. 1; Summer 2001. ISSN 1521 - 6039}}</ref> okamžiku a situace, ve které byl vyřčen. Constantin von Sternberg (1852–1924) napsal:
{{Citát|Je zábavné slyšet, když nějaká vážená osobnost vyjadřuje myšlenku tempa rubata jako „Pravá ruka má určitou svobodu, zatímco levá musí striktně dodržovat tempo“. (viz Niecks ''Life of Chopin'', II, str. 101.) Dost hudby by mohlo těžit z takového způsobu hry! Představte si zpěv dobré vokalistky doprovázené tupým klavíristou, jehož úder je vždy striktně v tempu, bez ohledu na zpěváka, který v čirém zoufalství musí rezignovat na veškerý umělecký výraz. Tak si to vykládají některé dámy, kterým prý Chopin sám poskytl toto vysvětlení, ale pravděpodobně mu nerozuměly...|Constantin von Sternberg (1852–1924)|''Tempo rubato, and other essays''<ref name="Sternberg">{{cite web|url=http://www.archive.org/details/temporubatoother00sterrich|title=''Tempo rubato, and other essays''|author=Constantin von Sternberg (1852–1924)|year=c. 1920}}</ref>|200}}

K dispozici je také názor Chopinova současníka [[Hector Berlioz|Hectora Berlioze]].<ref name="thank_you_Paderewski" /><ref>{{cite journal|author=John F. Strauss|title=The puzzle of Chopin's Tempo Rubato|publisher=Clavier 22, no. 5 (May–June 1983)}}</ref>

Chopin nebyl nakloněn obvykle tradovaným extrémům jako jsou např.:
* Chopin vyžadoval metronomicky přesný rytmus levé ruky
* nepřesný přednes Chopinových skladeb může být ospravedlněn odkazem na rubato
* přednes s odchylkami, které vycházejí z technických omezení a nejistoty hráče, spíše než z jeho invence, mohou být ospravedněny odkazem na rubato.

Tento jednostranný pohled některých interpretů (a klavírních škol) na Chopinův způsob užití rubata může dospět až k nevyhovující interpretaci jeho hudby.

=== Romantismus ===
Chopin pohlížel na mnoho ze svých současníků s nezájmem, přesto měl hodně známých spojených s [[romantismus|romantismem]], ať již v hudbě, literatuře nebo výtvarném umění, mnoho z nich prostřednictvím George Sandové. Chopinova hudba je považována za ztělesnění romantismu.<ref>viz také [[Charles Rosen]], ''The Romantic Generation'', kap. 5–7, Harvard University Press 1995. ISBN 978-0-674-77933-4</ref>

=== Nacionalismus ===
[[Soubor:Chopin zelazowa wola.JPG|thumb|Chopinův památník v obci [[Żelazowa Wola]], autor [[Józef Gosławski]]]]
[[Zdzisław Jachimecki]] napsal: „Chopin na každém svém kroku demonstroval svůj polský původ – ve stovkách dopisů, které psal v polštině, v postoji k polským emigrantům v Paříži, ve svém negativním postoji k okupaci Polska.“ Rovněž skládal hudbu na polské texty<ref>[[Zdzisław Jachimecki|Jachimecki]], pp. 425–26.</ref>, nikdy nezhudebňoval německé nebo francouzské, ač měl mezi francouzskými a německými básníky mnoho přátel.<ref name = "mdmjwf"/>

[[Arthur Hedley]] uvádí: „našel v sobě a v tragickém osudu Polska svou hlavní inspiraci. Téma polské slávy a utrpení před ním bylo neustále a on přetvářel jednoduché rytmy a melodie svého dětství a mládí do trvalých uměleckých forem.“<ref name="ReferenceA"/>

Svým vlastenectvím, dle Jachimeckého: „ovlivnil množství skladatelů a děl, z nichž někteří to např. [[Bedřich Smetana|Smetana]] a [[Edvard Grieg|Grieg]] osobně potvrzovali...“<ref name = "mdmjwf"/>

== Dílo ==
{{Podrobně|Seznam skladeb Frédérica Chopina}}
Zachovalo se přes 230 Chopinových děl, některé rukopisy a skladby z dětství a mládí se ztratily. Všechny skladby jsou určeny pro klavír, většina z nich pro sólový klavír, výjimkou jsou např. dva klavírní koncerty nebo komorní hudba.

Skladby:
[[Soubor:Chopin at Singapore Botanical Gardens.jpg|thumb|Chopinova socha v Singapurské botanické zahradě.]]
* 3 [[sonáta|klavírní sonáty]]
* 5 [[rondo|rond]]
* 4 [[scherzo|scherza]]
* 4 [[balada|balady]]
* 17 [[polonéza|polonéz]], včetně jedné s orchestrálním doprovodem a jedné pro violoncello s klavírním doprovodem
* 58 [[mazurka|mazurek]]
* 20 [[valčík|valčíků]]
* 3 [[écossaise]]
* 26 [[preludium|preludií]]
* 4 sady [[variace (hudba)|variací]] včetně ''Souvenir de [[Niccolo Paganini|Paganini]]''
* 4 [[impromptu|imprompta]]
* 21 [[nokturno|nocturn]]
* 27 [[etuda|etud]] (12 v Op. 10, 12 v Op. 25 a 3 ve sbírce bez opusového čísla)
* 2 [[koncert]]y pro klavír a orchestr Opp. [[Klavírní koncert č. 1 (Chopin)|11]] a [[Klavírní koncert č. 2 (Chopin)|21]]

Také složil Fantasii f moll, ''Allegro de concert'' (které je pravděpodobně součástí nedokončeného koncertu), [[barkarola|barkarolu]], [[ukolébavka|ukolébavku]], [[bolero]], [[tarantella|tarantellu]], [[contredanse]], [[fuga|fugu]], [[cantabile]], [[lento]], ''Pohřební pochod'' a ''Lístek do památníku'' (''Feuille d'album'').

Mezi další díla patří [[krakovjak]] pro klavír a orchestr, fantasie na téma polských písní s doprovodem orchestru, klavírní trio pro housle, violoncello a klavír, sonáta pro violoncello a klavír, Grand Duo E dur pro violoncello a klavír na téma z [[Giacomo Meyerbeer|Meyerbeerovy]] opery ''[[Robert ďábel]]'' a 19 polských písní pro zpěv a klavír.<ref name = "mdmjwf">[[Zdzisław Jachimecki|Jachimecki]], s. 425.</ref>. Rané dílo pro violoncello, ''Introdukce a polonéza C dur pro violoncello a klavír, Op. 3'', vzniklo pravděpodobně díky vlivu [[Vojtěch Živný|Živného]], pozdní, jako např. ''Sonáta g moll pro violoncello a klavír'' nebo ''Grand Duo E dur pro violoncello a klavír'', pod vlivem nebo v druhém případě spoluprací s přítelem a violoncellovým virtuosem [[Auguste Franchomme|Augustem Franchommem]].<ref name="sadlo">{{Citace monografie
| příjmení = Sádlo
| jméno = Karel Pravoslav
| odkaz na autora = Karel Pravoslav Sádlo
| titul = Škola etud pro violoncello
| vydavatel = Editio Supraphon
| vydání = 3.
| místo = Praha
| rok = 1982
| isbn =
| svazek = 2
| kapitola = úvod
| strany = 4
| jazyk = čeština
}}</ref>

Vydáváním souborných děl se zabývá např. [[Krakov|krakovské]] vydavatelství [[Polskie Wydawnictwo Muzycne]], aktuálně např. v tzv. Národní edici pod vedením [[Jan Ekier|Jana Ekiera]] nebo v dřívější edici pod vedením [[Ignacy Jan Paderewski|Paderewského]].[http://www.pwm.com.pl]
=== Opusová čísla ===
Poslední opusové číslo použité Chopinem je 65, přidělené sonátě g moll pro violoncello a klavír.

Chopin si na smrtelném loži přál, aby byly všechny jeho nepublikované rukopisy zničeny. Přesto, na žádost jeho matky a sestry, vydal [[Julian Fontana]] výběr 23 dosud nevydaných skladeb a seskupil je pod opusová čísla 66–73. Tato díla byla vydána roku 1855.<ref>{{cite web|url=http://www.pianosociety.com/cms/index.php?section=636 |title=Piano Society |publisher=Piano Society |date= |accessdate=2010-02-14}}</ref>

Roku 1857 bylo vydáno 17 polských písní pod číslem Op. 74.<ref>{{cite web|url=http://www.classicalarchives.com/work/7303.html#about |title=Classical Archives |publisher=Classical Archives |date= |accessdate=2010-02-14}}</ref> Další písně objevené později nejsou součástí tohoto opusového čísla.

Díla vydaná po roce 1857 nenesou opusová čísla.

* klavírní rondo c moll Op. 1
* variace na [[Don Giovanni|Dona Giovanniho]] Op.2
* 2 klavírní [[koncert]]y (Op. 11 e-moll a Op. 21 f-moll)
* 3 klavírní sonáty (č. 1 c-moll Op. 4; č. 2 b-moll Op. 35 - obsahuje slavný smuteční pochod, č.3 h-moll Op. 58)
* [[violoncello]]vá sonáta, [[klavír]]ní trio, několik [[Píseň|písní]] (polské texty)
* mazurky, polonézy, valčíky, nokturna, [[scherzo|scherza]], balady, [[impromptu]]; fantazie f moll Op. 49
* etudy (2 řady po 12 - Op. 10 a Op. 25 a 3 „nouvelles“ études)
* 24 preludií Op. 28 (inspirace Bachovým [[Dobře temperovaný klavír|Dobře temperovaným klavírem]])


<references/>

<references group="p"/>

Verze z 23. 1. 2012, 23:37

Hudba

„ Chopin měl vzácný dar citu pro melodii, která chytne za srdce, a jeho hudba je prostoupena poetickou náladou s všeobecným účinkem.... Dnešní hodnocení ho řadí mezi nesmrtelné pro jeho proniknutí do nejzazších koutů lidských srdcí a pro jeho uvědomění si kouzelného zvuku, který dokázal vyčarovat z klavíru.“ “
— Arthur Hedley, Encyclopedia Britannica[1]

Je velmi obtížné stručně Chopina zhodnotit. Robert Schumann, mluvě o Chopinově klavírní sonátě b moll č. 2, napsal: „on sám začíná a končí dílo jako toto: disonancí, pomocí disonance a v disonanci“ a v Chopinově hudbě rozeznává „dělo mezi květy“[zdroj?]. Franz Liszt ve své chopinovské biografii (Life of Chopin) charakterizuje Chopina jako „milého, harmonického génia“. První systematickou, ač neúplnou studii o Chopinově stylu napsal F. P. Laurencin roku 1861 v díle Die Harmonik der Neuzeit. Laurencin shrnuje: „Chopin je jedním z nejbrilatnějších výtvorů přírody, které se kdy rozkročily na scéně historie a života, je jedním z těch, kteří nikdy nebudou vyčerpaní. Chopin je hudebním progonem [p 1] nade všechny.“[2]

Chopinova klavírní hudba kombinuje unikátní smysl pro rytmus (částečně využívá rubato), časté užití chromatiky a kontrapunktu. Tato směs dává křehký zvuk v melodii a harmonii, které jsou nicméně podepřeny harmonickou technikou.

Hudební formy

Chopin proslavil a dovedl k dokonalosti nový salónní žánr, nokturno, vymyšlené irským skladatelem Johnem Fieldem. Obohatil také populární tance, polskou mazurku a vídeňský valčík.

Jeho mazurky vycházející z tradičního polského tance byly odlišné od tradičního pojetí v tom, že byly použitelné jak v koncertních síních, tak v tanečních sálech. Se svými mazurkami vytvořil Chopin nové pojetí nacionalismu, které bylo inspirací pro další skladatele píšící ve stejné době nebo po něm, především pro skladatele z východní Evropy a byl jedním z prvních skladatelů, kteří vyjadřovali svůj nacionalismus prostřednictvím hudby. Mimoto byl také prvním skladatelem, který použil národní hudbu své vlasti a proměnil jí v nový žánr.

Chopin nechal znovu ožít etudu[3], rozšířením její myšlenky a přetvořením do oslnivé, výmluvné a emocionální skladby. Také používal své etudy jako prostředek výuky svého revolučního stylu[4], např. pro hru slabšími prsty (3., 4. a 5.), v rychlých figurách (Op. 10, č. 2), hru v oktávách (Op 25, č.10) a hru palcem na černých klávesách (Op. 10, č. 5).

Byl také prvním, který psal balady [5] a scherza jako samostatné skladby.

Vlivy

Sloup ve varšavském kostele Svatého kříže. Obsahuje urnu s Chopinovým srdcem. Nad ní je epitaf s citátem z Matoušova evangelia VI:21: Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce

Mnoho Chopinových skladeb se stalo velmi známými, např.: Etuda č. 12 Op. 10 Revoluční, Minutový valčík (Op. 64, č. 1) či třetí věta ze klavírní sonáty č. 2 Op. 35 Pohřební pochod. Chopin však nikdy nepojmenovával svá instrumentální díla jinak než pomocí žánru a čísla, ponechávaje všechny mimohudební asociace na posluchači. Jména, pod kterými jsou jeho díla známa, jim dali jiní. [6] [1] Revoluční etuda nebyla napsána jako inspirace poraženým polským povstáním proti Rusku, pouze vznikla v této době. Pohřební pochod byl napsán dříve než zbytek sonáty jejíž je součástí, ale skutečná inspiraci není známa. Ale je pravděpodobné, že nebyla inspirována úmrtím nikoho konkrétního.[7] Témata z některých Chopinových skladeb byla použita v populárních skladbách, např. pomalá část z Fantaisie-Impromptu (Opp. 66) nebo první část z Etudy č. 3 Op. 10. Některé ze skladeb odkazují na opery Chopinovy doby, např. díla Rossiniho, Donizettiho a hlavně Belliniho.[p 2]

Chopinův styl ovlivnil mnoho skladatelů. Robert Schumann byl velkým obdivovatelem Chopinovy hudby. Např. používal Chopinovy melodie a pojmenoval část své suity Carnaval po Chopinovi. Tento obdiv nebyl obecně vždy vzájemný, přesto Chopin dedikoval svou Baladu č. 2 F dur Schumannovi.

Franz Liszt byl dalším z obdivovatelů a blízkých přátel. Vytvořil transkripce šesti Chopinových polských písní. Liszt však popíral, že by jeho Funérailles (s podtitulem Říjen 1849, sedmá věta jeho klavírní suity Harmonies poétiques et religieuses z roku 1853) byla napsána na Chopinovu památku. Její střední část se zdá být založena na famózní oktávové sekci Chopinovy Polonézy As dur Op. 53, ale Liszt tvrdil, že byl inspirován smrtí svých tří maďarských přátel.

Johannes Brahms a mladí ruští skladatelé také nalézali inspiraci v Chopinových dílech.[2] Jeho Preludia (Op. 28) a Etudy (Opp. 10 a 25) se rychle staly standardy a inspirovaly jak Liszta ve skladbě Transcendental Études, tak Schumanna v Symphonic Studies. Alexander Skrjabin byl také silně ovlivněn Chopinem, např. v jeho 24 preludiích Op. 11 byl inspirován Chopinovým Op. 28.

Jeremy Siepmann ve své biografii předkládá výčet pianistů, jejichž nahrávky Chopinových děl se staly všeobecně známými a platí za nejzdařilejší: Vladimir de Pachmann, Raoul Pugno, Ignacy Jan Paderewski, Moriz Rosenthal, Sergej Rachmaninov, Alfred Cortot, Ignaz Friedman, Raoul Koczalski, Arthur Rubinstein, Mieczysław Horszowski, Claudio Arrau, Vlado Perlemuter, Vladimir Horowitz, Dinu Lipatti, Vladimir Ashkenazy, Martha Argerich, Maurizio Pollini, Murray Perahia, Krystian Zimerman, Evgeny Kissin. Z nejmladší generace lze dodat ještě Rafała Blechacze[8]

Z českých interpretů lze zmínit následující: Ivan Moravec, Ivo Kahánek, Martin Kasík.[8]

Arthur Rubinstein o jeho hudbě říká::

„ Chopin byl génius universálního ražení. Jeho hudba zasahuje publikum všeho druhu. Když se koncertním sálem rozezní první noty Chopinových skladeb, sálem se šíří vlna sounáležitosti a radosti z poznání. Všichni na světě znají jeho hudbu. Milují ji. Hýbe jimi. Přestože to není romantismus ve smyslu Byronově. Nevypráví příběhy a nemaluje. Je expresívní a osobní, ale vždy čistý. I v dnešním atomovém věku, kdy emoce nejsou příliš módní. Jeho hudba je universálním jazykem lidské komunikace. Když hraji Chopina, vím, že hovořím přímo k lidským srdcím! “

Styl

Přestože Chopin žil v 19. století, jeho hudební vzdělání je založeno na tradicích Beethovenových, Haydnových, Mozartových a Clementiho; používal Clementiho klavírní metody při výuce svých vlastních studentů. Byl ovlivněn také technikou Johanna Nepomuka Hummela. Chopin uváděl Bacha a Mozarta jako dva nejdůležitější skladatele utvářející jeho hudbní cítění.[zdroj?]

Série sedmi polonéz publikovaných za jeho života (dalších devět bylo publikováno posmrtně), počínajíc opusovým číslem 26 nastavila nový standard pro hudbu tohoto žánru. Série oslavuje polskou kulturu poté, kdy země upadla do ruského područí.[9] Polonéza č. 1 A dur Op. 40 „Vojenská“ a Polonéza As dur Op. 53 „Heroická“ patří mezi Chopinova nejoblíbenější a nejhranější díla.

Také použil Bachových preludií a fug a transformoval je do svých vlastních Preludií.

Rubato

Chopin ve svých skladbách často používal rubato[10] jako protipól ke striktní hře v tempu.

„ Jeho hra byla vždy ušlechtilá a nádherná, jeho tóny zněly, ať již ve forte nebo v pianu. Jeho snahou bylo naučit své žáky tento styl hry (legato a cantabile). Jeho nejčastější výtkou bylo: „On nebo ona neumí spojit dvě noty dohromady.“ Také striktně vyžadoval dodržování rytmu. Nenáviděl vleklost a plouživost, nepatřičná rubata stejně jako přehnaná ritardanda “
— Friederike Müller – „From the Diary of a Viennese Chopin Pupil“[11]

Cituje-li někdo Chopina v otázce rubata, často se omezí na: „doprovod vždy hraje v striktním tempu“ ačkoliv je třeba tento citát uvést v kontextu[12] okamžiku a situace, ve které byl vyřčen. Constantin von Sternberg (1852–1924) napsal:

„ Je zábavné slyšet, když nějaká vážená osobnost vyjadřuje myšlenku tempa rubata jako „Pravá ruka má určitou svobodu, zatímco levá musí striktně dodržovat tempo“. (viz Niecks Life of Chopin, II, str. 101.) Dost hudby by mohlo těžit z takového způsobu hry! Představte si zpěv dobré vokalistky doprovázené tupým klavíristou, jehož úder je vždy striktně v tempu, bez ohledu na zpěváka, který v čirém zoufalství musí rezignovat na veškerý umělecký výraz. Tak si to vykládají některé dámy, kterým prý Chopin sám poskytl toto vysvětlení, ale pravděpodobně mu nerozuměly... “
— Constantin von Sternberg (1852–1924)

K dispozici je také názor Chopinova současníka Hectora Berlioze.[12][14]

Chopin nebyl nakloněn obvykle tradovaným extrémům jako jsou např.:

  • Chopin vyžadoval metronomicky přesný rytmus levé ruky
  • nepřesný přednes Chopinových skladeb může být ospravedlněn odkazem na rubato
  • přednes s odchylkami, které vycházejí z technických omezení a nejistoty hráče, spíše než z jeho invence, mohou být ospravedněny odkazem na rubato.

Tento jednostranný pohled některých interpretů (a klavírních škol) na Chopinův způsob užití rubata může dospět až k nevyhovující interpretaci jeho hudby.

Romantismus

Chopin pohlížel na mnoho ze svých současníků s nezájmem, přesto měl hodně známých spojených s romantismem, ať již v hudbě, literatuře nebo výtvarném umění, mnoho z nich prostřednictvím George Sandové. Chopinova hudba je považována za ztělesnění romantismu.[15]

Nacionalismus

Chopinův památník v obci Żelazowa Wola, autor Józef Gosławski

Zdzisław Jachimecki napsal: „Chopin na každém svém kroku demonstroval svůj polský původ – ve stovkách dopisů, které psal v polštině, v postoji k polským emigrantům v Paříži, ve svém negativním postoji k okupaci Polska.“ Rovněž skládal hudbu na polské texty[16], nikdy nezhudebňoval německé nebo francouzské, ač měl mezi francouzskými a německými básníky mnoho přátel.[2]

Arthur Hedley uvádí: „našel v sobě a v tragickém osudu Polska svou hlavní inspiraci. Téma polské slávy a utrpení před ním bylo neustále a on přetvářel jednoduché rytmy a melodie svého dětství a mládí do trvalých uměleckých forem.“[1]

Svým vlastenectvím, dle Jachimeckého: „ovlivnil množství skladatelů a děl, z nichž někteří to např. Smetana a Grieg osobně potvrzovali...“[2]

Dílo

Podrobnější informace naleznete na stránce Seznam skladeb Frédérica Chopina.

Zachovalo se přes 230 Chopinových děl, některé rukopisy a skladby z dětství a mládí se ztratily. Všechny skladby jsou určeny pro klavír, většina z nich pro sólový klavír, výjimkou jsou např. dva klavírní koncerty nebo komorní hudba.

Skladby:

Chopinova socha v Singapurské botanické zahradě.

Také složil Fantasii f moll, Allegro de concert (které je pravděpodobně součástí nedokončeného koncertu), barkarolu, ukolébavku, bolero, tarantellu, contredanse, fugu, cantabile, lento, Pohřební pochod a Lístek do památníku (Feuille d'album).

Mezi další díla patří krakovjak pro klavír a orchestr, fantasie na téma polských písní s doprovodem orchestru, klavírní trio pro housle, violoncello a klavír, sonáta pro violoncello a klavír, Grand Duo E dur pro violoncello a klavír na téma z Meyerbeerovy opery Robert ďábel a 19 polských písní pro zpěv a klavír.[2]. Rané dílo pro violoncello, Introdukce a polonéza C dur pro violoncello a klavír, Op. 3, vzniklo pravděpodobně díky vlivu Živného, pozdní, jako např. Sonáta g moll pro violoncello a klavír nebo Grand Duo E dur pro violoncello a klavír, pod vlivem nebo v druhém případě spoluprací s přítelem a violoncellovým virtuosem Augustem Franchommem.[17]

Vydáváním souborných děl se zabývá např. krakovské vydavatelství Polskie Wydawnictwo Muzycne, aktuálně např. v tzv. Národní edici pod vedením Jana Ekiera nebo v dřívější edici pod vedením Paderewského.[1]

Opusová čísla

Poslední opusové číslo použité Chopinem je 65, přidělené sonátě g moll pro violoncello a klavír.

Chopin si na smrtelném loži přál, aby byly všechny jeho nepublikované rukopisy zničeny. Přesto, na žádost jeho matky a sestry, vydal Julian Fontana výběr 23 dosud nevydaných skladeb a seskupil je pod opusová čísla 66–73. Tato díla byla vydána roku 1855.[18]

Roku 1857 bylo vydáno 17 polských písní pod číslem Op. 74.[19] Další písně objevené později nejsou součástí tohoto opusového čísla.

Díla vydaná po roce 1857 nenesou opusová čísla.

  • klavírní rondo c moll Op. 1
  • variace na Dona Giovanniho Op.2
  • 2 klavírní koncerty (Op. 11 e-moll a Op. 21 f-moll)
  • 3 klavírní sonáty (č. 1 c-moll Op. 4; č. 2 b-moll Op. 35 - obsahuje slavný smuteční pochod, č.3 h-moll Op. 58)
  • violoncellová sonáta, klavírní trio, několik písní (polské texty)
  • mazurky, polonézy, valčíky, nokturna, scherza, balady, impromptu; fantazie f moll Op. 49
  • etudy (2 řady po 12 - Op. 10 a Op. 25 a 3 „nouvelles“ études)
  • 24 preludií Op. 28 (inspirace Bachovým Dobře temperovaným klavírem)


  1. ↑ a b c Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené ReferenceA není určen žádný text
  2. ↑ a b c d e Jachimecki, s. 425.
  3. ↑ Tad Szulc, Chopin in Paris, s. 112–13.
  4. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené rjsfih není určen žádný text
  5. ↑ Scholes, Percy (1938), The Oxford Companion to Music, „Ballade“.
  6. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené pocsct není určen žádný text
  7. ↑ Kornel Michałowski, Grove
  8. ↑ a b KOPÁČOVÁ HRADECKÁ, Dita. Chopin – věčná hádanka. Harmonie. Únor 2010, čís. 2, s. 24–29. Dostupné online. ISSN 12108081. 
  9. ↑ Tad Szulc, Chopin in Paris, s. 115.
  10. ↑ EIGELDINGER, Jean-Jacques. Chopin: Pianist and Teacher as Seen by His Pupils. [s.l.]: Cambridge University Press, 1986. ISBN 0-521-36709-3. S. 52. 
  11. ↑ MÜLLER-STREICHER, Friederike. Aus dem Tagebuch einer Wiener Chopin-Schülerin [1839–1841, 1844–1845]. Wiener Chopin-Blätter. International Chopin Society, 1994. Dostupné online [cit. 2007-10-09]. 
  12. ↑ a b Tempo Rubato [online]. by Ignacy Jan Paderewski; Polish Music Journal, Vol. 4; No. 1; Summer 2001. ISSN 1521 - 6039. Dostupné online. 
  13. ↑ Constantin von Sternberg (1852–1924). Tempo rubato, and other essays [online]. C. 1920. Dostupné online. 
  14. ↑ John F. Strauss. The puzzle of Chopin's Tempo Rubato.Chybí název periodika! Clavier 22, no. 5 (May–June 1983). 
  15. ↑ viz také Charles Rosen, The Romantic Generation, kap. 5–7, Harvard University Press 1995. ISBN 978-0-674-77933-4
  16. ↑ Jachimecki, pp. 425–26.
  17. ↑ SÁDLO, Karel Pravoslav. Škola etud pro violoncello. 3.. vyd. Svazek 2. Praha: Editio Supraphon, 1982. Kapitola úvod, s. 4. 
  18. ↑ Piano Society [online]. Piano Society [cit. 2010-02-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Classical Archives [online]. Classical Archives [cit. 2010-02-14]. Dostupné online. 
  1. ↑ Progon je v tomto smyslu protiklad k epigon
  2. ↑ Hedley píše: „Od velkých italských pěvců té doby se naučil „zpívat“ na klavír a jeho nokturna odhalují kvalitu jeho cantabile a jemné kouzlo ornamentace.“ Hedley, Encyclopaedia Britannica, s. 264.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:David.Mirth/Pískoviště&oldid=7948812“