Vojtěch Živný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vojtěch Živný
Portrét Živného od Mieroszewského (1829)
Portrét Živného od Mieroszewského (1829)
Základní informace
Narození 2. srpna 1757
Mšeno
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 21. února 1842 (ve věku 84 let)
Varšava
PruskoPrusko Prusko
Žánry klasická hudba
Povolání klavírista, hudební skladatel a hudební pedagog
Nástroje housle a klavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Živný (polsky Wojciech Żywny) (2. srpna 1757 Mšeno[1][2]21. února 1842, Varšava) byl český klavírista, houslista, varhaník,[3] učitel hudby a skladatel působící většinu života v Polsku. Byl prvním profesionálním učitelem Fryderyka Chopina.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vojtěch Živný byl žákem Jana Křtitele Kuchaře [4]. Pravděpodobně strávil nějaký čas v angažmá ve Stuttgartu a Zweibrückenu. Okolo roku 1790 odcestoval do Polska na dvůr knížete Kazimierza Nestora Sapieha. Později odešel do Varšavy, kde se věnoval hudebnímu vzdělávání dětí předních polských rodin.[5]

Živný byl prvním profesionálním učitelem hry na klavír Fryderyka Chopina, kterého vyučoval v letech 1816–1822[6][7] a kterého Chopin svou klavírní hrou brzy překonal. Roku 1821 mu jedenáctiletý Chopin dedikoval polonézu As dur (Polonaise pour le PIano forte composée et dedié á Monsieur A. Żywny par son Eléve Fryderyk Chopin á Varsovie ce 23 Avril 1821).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Živný napsal mnoho skladeb pro klavír, housle a také orchestrální díla, z nichž většina není obecně známa a nedochovala se. Skládal v klasicistním stylu s vlivy romantismu. Dalšími vlivem byla středoevropská lidová hudba.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených města Mšena uvádí datum narození Vojtěcha Živného 5.srpna 1757
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. SÁDLO, Karel Pravoslav. Škola etud pro violoncello. 3.. vyd. Svazek 2. Praha : Editio Supraphon, 1982. Kapitola úvod, s. 4. (čeština)   uvádí, že byl Živný také kontrabasistou.
  4. [1]
  5. WIERZYŃSKI, Kazimierz. Białystok : Krajowa Agencja wydawnicza, 1990. ISBN 83-03-03117-1. (polština)  
  6. Warakomska U., Chopin jako pedagog. Ogólna charakterystyka rozwoju pedagogiki fortepianowej…
  7. Nauczyciele Chopina

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]