Kunoniovité

Kunoniovité
	Weinmannia tinctoria
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	šťavelotvaré (Oxalidales);
Čeleď	kunoniovité (Cunoniaceae); R.Br., 1814
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kunoniovité (Cunoniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu šťavelotvaré (Oxalidales). Jsou to dřeviny se vstřícnými a často zpeřenými, zubatými listy a pravidelnými, většinou drobnými květy. Čeleď zahrnuje asi 300 druhů ve 27 rodech a je rozšířena zejména na jižní polokouli. Nejčastěji rostou ve vlhkých tropických horských lesích. Některé druhy jsou těženy pro dřevo nebo se z nich získávají třísloviny. Eukryfie jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Jejich fosilie jsou známé již z období pozdní křídy.^[1]

Popis

Zástupci kunoniovitých jsou stálezelené keře a stromy, v případě rodu Weimannia někdy i škrtiče nebo hemiepifyty. Jediným opadavým druhem je Eucryphia glutinosa, pocházející z Chile. Některé druhy dosahují horních pater tropického pralesa. Kůra je obvykle šedá nebo světle hnědá, s podélnými prasklinami, větévky s lenticelami. Listy jsou vstřícné (výjimečně střídavé – Gumillea), jednolisté, trojlisté, dlanitě složené nebo lichozpeřené. Palisty jsou přítomny a často nápadně vyvinuty. Lístky jsou obvykle zubaté se zuby zakončenými žlázkou. Žilnatina je zpeřená. Řapíky a střední žilka listu jsou často křídlaté. Chlupy na listech jsou jednoduché. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, drobné a vyrůstají v úžlabních nebo vrcholových květenstvích, nejčastěji v latách, thyrsech či chocholících. Květy jsou stopkaté nebo přisedlé, stopky květů jsou pod polovinou často článkované. Kalich je složen z různého počtu (4-5, příp. 3-10) volných nebo na bázi srostlých lístků. Korunní lístky jsou volné nebo bazálně srostlé, ve stejném počtu jako kališní, u některých zástupců koruna chybí. Květy jsou bílé, smetanové, růžové nebo světle oranžové, méně často jasně červené nebo jasně zelené. Tyčinek je obvykle dvakrát tolik co kališních lístků, nejčastěji 8 nebo 10. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý ze 2 až 5 (až 14) plodolistů, u některých zástupců je gyneceum apokarpní. Čnělky jsou volné. Plodem je tobolka se 2 až mnoha semeny, výjimečně měchýřek, oříšek nebo peckovice, případně souplodí pukavých plůdků. Semena jsou lysá nebo chlupatá a obsahují olejnatý endosperm.^[2]^[3]^[4]

List Callicoma serratifolia
Květy Ceratopetalum gummiferum
Květenství Vesselowskya rubifolia
Weinmannia trichosperma s plody
Plody Davidsonia jerseyana

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 27 rodů a asi 300 druhů. Největším rodem je Weinmannia (asi 150 druhů). Čeleď má primárně gondwanské rozšíření. Je rozšířena v tropické Americe, v jihovýchodní Asii a australské oblasti od Malajsie po Austrálii a Nový Zéland, v jižní Africe, na Madagaskaru a na ostrovech jižního Pacifiku. V některých oblastech (Jižní Amerika, jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland) je rozšířena mimo tropické oblasti a přesahuje až do mírného pásu. Centrum druhové diverzity je v Australasii (Nová Guinea, východní Austrálie, Nová Kaledonie), největší počet druhů je na Nové Kaledonii. V Malajsii jsou rozšířeny od nížin po nadm. výšky okolo 3500 metrů. Největší počet druhů je v horských lesích v nadm. výškách mezi 1000 a 2500 metry. V Americe se vyskytuje v počtu asi 80 druhů ve 4 rodech a je rozšířena od Mexika po mírné oblasti jihu Jižní Ameriky.^[2]^[4]

Většina druhů kunoniovitých roste ve vlhkých horských lesích. V některých typech horského mlžného lesa na Madagaskaru a v Jižní Americe jsou charakteristickou a převládající složkou.^[2] V Austrálii rostou některé druhy jako složka řídké keřové vegetace na písčitých půdách, na Nové Kaledonii na hadcích.^[4]

Ekologické interakce

Květy produkují nektar a lákají různý hmyz, ptáky, netopýry a gekony. Květy některých druhů sladce voní, jiné zapáchají nebo jsou bez vůně. Pukavé plody většiny rodů zůstávají po dozrání na větvích, semena opatřená křídlovitými přívěsky nebo dlouhými chlupy z nich vypadávají a jsou šířena větrem. Několik rodů má nepukavé plody, které opadávají vcelku a jsou šířeny vzduchem nebo vodou. Dužnaté peckovice některých druhů (např. rod Schizomeria) jsou šířeny kasuáry či jinými ptáky, netopýry nebo stromovými savci. Nafouklé plody jihoafrického rodu Platylophus jsou šířeny vodou.^[2]^[4]

U australského rodu Davidonia jsou na rostlinách přítomny tuhé žahavé chlupy.^[4]

Taxonomie

V Cronquistově systému byla čeleď Cunoniaceae řazena do řádu růžotvaré (Rosales). Systém APG sloučil v řádu šťavelotvaré (Oxalidales) několik čeledí řazených do té doby do různých řádů. Rod Aphanopetalum byl přeřazen do samostatné čeledi Aphanopetalaceae v řádu lomikamenotvaré (Saxifragales). Do čeledi Cunoniaceae byly vřazeny rody Eucryphia, Davidsonia a Bauera, zařazované dříve do samostatných čeledí.^[5]^[6]

Zástupci

bauera (Bauera)
eukryfie (Eucryphia)
kunonie (Cunnonia)
lachatka (Ceratopetalum)^[7]

Význam

Dřevo stromovitých zástupců je především v Malajsii a Austrálii využíváno ve stavebnictví. Mnohé druhy mají velký obsah taninů a v minulosti byly jejich populace často vyhledávány a drancovány pro účely koželužství. Na Madagaskaru a Novém Zélandu jsou dřeviny rodu Weinmannia významným zdrojem medu podobně jako eukryfiové lesy na Tasmánii a v Chile.^[2] Druhy Spiraeopsis celebica a Weinmannia fraxinea se mohou stát na sekundárních travnatých stanovištích invazivními rostlinami.^[4]

Druhy rodu eukryfie (Eucryphia) jsou v klimaticky příhodných oblastech Evropy při atlantském pobřeží využívány jako atraktivní zahradní dřeviny.

Dřevo Cunonia austrocaledonica
Kmen Schizomeria ovata
Eukryfie Eucryphia × nymansensis

Seznam rodů

Ackama, Acrophyllum, Aistopetalum, Anodopetalum, Bauera, Caldcluvia, Callicoma, Ceratopetalum, Codia, Cunonia, Davidsonia, Eucryphia, Geissois, Gillbeea, Hooglandia, Karrabina, Lamanonia, Opocunonia, Pancheria, Platylophus, Pseudoweinmannia, Pullea, Schizomeria, Spiraeanthemum, Spiraeopsis, Vesselowskya, Weinmannia^[8]

Odkazy

Reference

↑ Keana K. Tang, Selena Y. Smith & Brian A. Atkinson (2022). Extending beyond Gondwana: Cretaceous Cunoniaceae from western North America Archivováno 18. 2. 2022 na Wayback Machine.. New Phytologist. doi: https://doi.org/10.1111/nph.17976
↑ ^a ^b ^c ^d ^e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)
↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Flora Malesiana: [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ BREMER, B. et al. Botanical Journal of the Linnean Society: An Update of the APG Classification .... [s.l.]: [s.n.], 2009. (anglicky)
↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6
Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Cunoniaceae na Wikimedia Commons
Angiosperm Phylogeny Website
The Families of Flowering Plants: Cunoniaceae Archivováno 14. 7. 2015 na Wayback Machine.
The Families of Flowering Plants: Baueraceae Archivováno 14. 7. 2015 na Wayback Machine.
The Families of Flowering Plants: Eucryphiaceae Archivováno 14. 7. 2015 na Wayback Machine.
The Families of Flowering Plants: Davidsoniaceae Archivováno 14. 7. 2015 na Wayback Machine.

[1] Keana K. Tang, Selena Y. Smith & Brian A. Atkinson (2022). Extending beyond Gondwana: Cretaceous Cunoniaceae from western North America Archivováno 18. 2. 2022 na Wayback Machine.. New Phytologist. doi: https://doi.org/10.1111/nph.17976

[neoflo-2] SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)

[vengua_4-3] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky)

[mame-4] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Flora Malesiana: [online]. Dostupné online. (anglicky)

[apgiii-5] BREMER, B. et al. Botanical Journal of the Linnean Society: An Update of the APG Classification .... [s.l.]: [s.n.], 2009. (anglicky)

[apg-6] STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)

[botsl-7] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[catlif-8] HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]