Přeskočit na obsah

Želnavská hornatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Želnavská hornatina
Knížecí stolec ze svahu Křemenné

Nejvyšší bod1 236 m n. m. (Knížecí stolec)
Rozloha179 km²

Nadřazená jednotkaŠumava
Sousední
jednotky
Vltavická brázda, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina
Podřazené
jednotky
Knížecí hornatina, Křišťanovská vrchovina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Map
Horninygranulit, žula
PovodíVltava
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIB-1E
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želnavská hornatina je geomorfologický podcelek v severovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 179 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 921 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Vltavickou brázdou, na severu s Prachatickou hornatinou a na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je plochá. Jedná se o homogenní vrásno-zlomový horský masív, se zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholových partiích a s příkrými okrajovými svahy (na východě zlomový svah). Vyskytují se zde četné skalní útvary periglaciálního zvětrávání a odnosu žul.

Geologická stavba

[editovat | editovat zdroj]

Želnavská hornatina je v severní části tvořena granulity moldanubika. V jižní části se nacházejí porfyrovité žuly moldanubického plutonu.

Nejvyšší vrcholy

[editovat | editovat zdroj]

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 28 tisícovek[2].

V různých mapách bývají k vrcholům uvedeny pouze geodetické body, ty však nemusí být na skutečně nejvyšším místě vrcholu. Např. tak může být Lysá považována mylně za vyšší než Knížecí stolec.

Geomorfologické okrsky

[editovat | editovat zdroj]

Hornatina se člení na dva geomorfologické okrsky:

Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:

V Želnavské hornatině pramení Blanice a Olšina. Celé území tak patří do povodí Vltavy.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 
  2. FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. 
  3. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.