Želnavská hornatina
| Želnavská hornatina | |
|---|---|
 |
|
| Knížecí stolec ze svahu Křemenné | |
| Nejvyšší bod | Knížecí stolec (1 236 m n. m.) |
| Délka | km |
| Šířka | {{{šířka}}} km |
| Rozloha | 179 km² |
| Střední výška | {{{středvýška}}} m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Sousední jednotky | Vltavická brázda, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina |
| Podřazené jednotky | Knížecí hornatina, Křišťanovská vrchovina |
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Česko |
| Horniny | granulit, žula |
| Poznámka | |
| Povodí | Vltava |
Želnavská hornatina je geomorfologický podcelek v severovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 179 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 921 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Vltavickou brázdou, na severu s Prachatickou hornatinou a na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je plochá. Jedná se o homogenní vrásno-zlomový horský masív, se zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholových partiích a s příkrými okrajovými svahy (na východě zlomový svah). Vyskytují se zde četné skalní útvary periglaciálního zvětrávání a odnosu žul.
Obsah |
[editovat] Geologická stavba
Želnavská hornatina je v severní části tvořena granulity moldanubika. V jižní části se nacházejí porfyrovité žuly moldanubického plutonu.
[editovat] Nejvyšší vrcholy
Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 28 tisícovek[2].
|
|
|
V různých mapách bývají k vrcholům uvedeny pouze geodetické body, ty však nemusí být na skutečně nejvyšším místě vrcholu. Např. tak může být Lysá považována mylně za vyšší než Knížecí stolec.
[editovat] Geomorfologické okrsky
Hornatina se člení na dva geomorfologické okrsky:
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
[editovat] Vodstvo
V Želnavské hornatině pramení Blanice a Olšina. Celé území tak patří do povodí Vltavy.
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.] : Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
