Železnorudská hornatina
| Železnorudská hornatina | |
|---|---|
 |
|
| Hřeben Královského hvozdu mezi Ostrým a Jezerní horou z Velkého Javoru | |
| Nejvyšší bod | Jezerní hora (1 343 m n. m.) |
| Délka | km |
| Šířka | {{{šířka}}} km |
| Rozloha | 200 km² |
| Střední výška | {{{středvýška}}} m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Sousední jednotky | Jezvinecká vrchovina, Klatovská kotlina, Strážovská vrchovina, Svatoborská vrchovina, Šumavské pláně |
| Podřazené jednotky | Debrnická hornatina, Královský hvozd, Pancířský hřbet |
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Česko,  Německo |
| Horniny | rula, svor, granodiorit |
| Poznámka | |
| Povodí | Vltava, Dunaj |
Železnorudská hornatina je geomorfologický podcelek v severozápadní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 200 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 893 m. Ze všech podcelků Šumavy má nejstrmější svahy - střední sklon dosahuje téměř 12°.[1] Na západě sousedí s Jezvineckou vrchovinou, na severu s Klatovskou kotlinou, Strážovskou a Svatoborskou vrchovinou, na východě s Šumavskými pláněmi. Hornatina je na šumavské poměry značně členitá, rozdělená širokým podélným údolím Úhlavy na dva zhruba rovnoběžné hřbety, které se na jihovýchodě spojují. Je vrásno-zlomového původu, ve vrcholových partiích jsou menší zbytky zarovnaného povrchu a četné skalní útvary glaciální a periglaciální modelace (Černé a Čertovo jezero, Ostrý, Špičák).
Obsah |
[editovat] Geologická stavba
Železnorudská hornatina je tvořena z biotitických a svorových rul a svorů moldanubika. V jihozápadní části je moldanubikum prostoupeno menšími útržky granodioritového masívu moldanubického plutonu.
[editovat] Nejvyšší vrcholy
Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 27 tisícovek[2]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:
- Jezerní hora (1343 m)
- Debrník (1337 m)
- Můstek (1234 m)
[editovat] Geomorfologické okrsky
Pláně se člení na tři geomorfologické okrsky:
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
[editovat] Vodstvo
V Železnorudské hornatině pramení Úhlava a Křemelná (zdrojnice Otavy) a Řezná (Regen, přítok Dunaje). Pozůstatkem ledovců jsou Černé a Čertovo jezero.
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.] : Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
