Zábavní park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrad Popelky v Disney Worldu na Floridě

Zábavní park (lunapark, lidově též pouť) je ohraničené území, na kterém se nacházejí různé zábavní pouťové atrakce. Vyšším stupněm zábavního parku jsou parky tematické, které jsou laděné do jednoho tématu (např. Disneyland, Gardaland nebo Legoland). Mimo pevné lunaparky existují i pojízdné, stěhující se neustále od města k městu na vyhrazená místa. Někdy využívají městských slavností, tradičních svátků. Stěhování se provádí na nákladních autech (i upravených), přívěsech traktorů a dnes i s auty osobními.

Nejpopulárnějšími atrakcemi zábavních parků jsou horské dráhy, dále nejrůznější kolotoče, vodní dráhy, střelnice, nafukovací skluzavky a hopsadla, autodromy, strašidelné domy apod.

Historie lunaparků a trolejparků

České označení lunapark pochází z anglického názvu Luna Park, které jako první dostal zábavní park na poloostrově Coney Island v New Yorku v roce 1903, založený Charlesem I. D. Looffem. Název pocházel ze zábavní atrakce „A Trip to the Moon“ (výlet na Měsíc), scénické jízdy, která byla, vedle horské dráhy Cyclone, jednou ze zdejších hlavních atrakcí. Původně ji zkonstruoval Frederic Thompson pro Panamerickou výstavu v Buffalu v roce 1901. Frederick Ingersoll v roce 1904 s pomocí investorů založil společnost Luna Park Amusement Company a v roce 1905 otevřel Lunaparky v Pittsburghu a Clevelandu. Byly to první dva lunaparky vybavené elektrickým osvětlením. Následně vytvořil celosvětovou síť 44 Lunaparků, pro které jeho společnost též navrhovala a vyráběla atrakce. Celkem jeho společnost vyrobila 277 horských drah a zasloužila se o popularitu takzvaných Trolley Parků, zábavních parků vznikajících v první třetině dvacátého století obvykle poblíž konečných stanic tramvají ve větších městech. Intersoll zemřel v roce 1927 a mnohé z jeho Lunaparků zanikly, ale slovo lunapark se stalo v mnoha zemích a jazycích obecným označením pro zábavní parky.

Horská dráha v pražském lunaparku

Zábavní parky v Česku

V českém prostředí bývalo kočovné provozování zábavních atrakcí tradičně spojeno s výročními poutními slavnostmi posvěcení kostelů (posvícení). Proto se pro ně vžilo označení pouť, pod nímž si, s postupující sekularizací společnosti a osamostatnění zábavních parků, běžný obyvatel představí spíše zábavní park než náboženskou slavnost či dokonce putování na ni. Českým prototypem takového vývoje se stala jarní Matějská pouť, jejíž atrakce se od kostela svatého Matěje v dejvických kopcích nejprve přesouvaly do nižších poloh poutní cesty, která už od barokní doby začínala poblíž Bruské brány. Po mnoho let bývaly atrakce v prostoru dnešního Vítězného náměstí a po těkání začátkem 60. let (v roce 1960 Letná, pak i Břevnov či Modřany) se v roce 1963 či 1964 usídlila na výstavišti v Bubenči. Její rozšíření i na podzimní sezónu se nazývalo nejprve Podzimní pouť, pak Václavská pouť. Historicky nejznámější zdejší atrakcí je zřejmě horská dráha Cyklon, podle některých informací pocházející z roku 1973.

V České republice funguje mnoho takových pojízdných (kočovných) podniků. Některé jsou členy Sdružení provozovatelů technické zábavy LITEZA. Toto sdružení je členem evropské asociace lunaparků.

Pevné zábavní parky

Zábavní parky ve světě

Europa-Park, Německo

K Česku nejbližším zábavním parkům patří vídeňský Prater, polské lunaparky Energylandia (město Zator v okrese Osvětim), Rabkoland a Chorzow a Německý Europa-Park v Ortenau. Ten je druhým nejnavštěvovanějším parkem v Evropě po Disneylandu v Paříži.[1] Další nejnavštěvovanější parky v Evropě jsou: Efteling v Nizozemí, Zábavní park Tivoli v Dánsku, PortAventura ve Španělsku, Liseberg ve Švédsku, Gardaland v Itálii, Alton Towers v Anglii a Legolandy v Dánsku a Anglii.

Mnoho zábavních parků bylo vybudováno zejména v USA a v Japonsku, kde jsou také nejproslulejší horské dráhy. Nejnavštěvovanější parky na světě jsou Walt Disney World Resort na Floridě, Disneyland v Anaheimu a Tokijský disneyland.[1] Kromě Disneylandů také Universal Studios Parky, Ocean Park Hong Kong a Everland v Jižní Koreji.

Odkazy

Reference

Externí odkazy