Wikipedistka:Sněhurka5/Pískoviště

Wikipedistka:Sněhurka5/Pískoviště2

Původní interiér kina byl navržen v národním obloučkovém stylu se štukovou a malovanou výzdobou stěn ve stylu art deco. Stěny pod stropem byly vyzdobeny lunetami podle návrhu Karla Svolinského, zobrazující na blankytně modrém podkladě múzy a ornamenty ze zlatých lipových větviček doplněných trikolorou. První necitlivá přestavba kina, která překryla původní výzdobu stěn (ale lunety u ornamenty jsou zachovány pod omítkou), proběhla v 70. letech 20. století, ale styl interiéru zůstal zachován včetně prvků původních dveří, kování nebo ozdobných mřížek od vzduchotechniky.

Česká interpunkční znaménka a vybrané jiné znak Hanspaulka, památník setkání barikádníků s tankisty.jpg

Pokoncilní knihovnu založil v roce 1968 po svém návratu z II. vatikánského koncilu kardinál František Tomášek původně jako Knihovnu liturgické pokoncilní obnovy a sídlila přímo v pražském arcibiskupském paláci na Hradčanech. Fungovala tehdy jako jedinečný zdroj teologické a exilové literatury pro kněží a farníky. Přírůstky získávala prakticky výhradně z darů zahraničních mecenášů.

S nástupem Kardinála Miloslava Vlka přešla knihovna do správy České křesťanské akademie, která zajistila její rozvoj a přeměnu v odbornou, moderní a veřejnosti otevřenou knihovnu. Až do roku 1996 zůstávala stále ještě v budově Arcibiskupského paláce. Teprve v roce 1996 došlo z důvodu jeho rekonstrukce k přestěhování knihovny na dnešní adresu v Dejvicích a téhož roku se také knihovna otevřela širší veřejnosti. V následujícím roce 1997 pak byla na popud Miloslava kardinála Vlka přejmenována na Centrální katolickou knihovnu.

Na základě smlouvy o správě Centrální katolické knihovny (CKK) uzavřené mezi Arcibiskupstvím pražským (AP) a Katolickou teologickou fakultou UK (KTF UK) došlo dne 28. 2. 2005 ke sloučení dvou do té doby samostatných knihoven – Centrální katolické knihovny a fakultní knihovny KTF.

https://www.ktf.cuni.cz/KTF-1711.html

https://www.ktf.cuni.cz/KTF-36.html

Centrální katolická knihovna

Centrální katolická knihovna (celým názvem Centrální katolická knihovna Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) je specializovaná knihovna zaměřená na teologii a související obory. Sídlí v Praze, v budově arcibiskupského semináře. V jejích fondech se nachází přes sto tisíc knihovních jednotek.

Vznikla v roce 2005 sloučením Centrální katolické knihovny, dříve označované jako Pokoncilní knihovna, a fakultní knihovny KTF UK.

Obsah

• 1Pokoncilní knihovna
• 2Odkazy
  • 2.1Reference
  • 2.2Literatura
  • 2.3Externí odkazy

Pokoncilní knihovna[editovat | editovat zdroj]

Pokoncilní knihovna (původně Knihovna liturgické pokoncilní obnovy) byla založena v roce 1968 Františkem Tomáškem v pražském Arcibiskupském paláci jako zdroj teologické a exilové literatury pro kněží a farníky. Přírůstky byly získávány prakticky výhradně z darů díky zahraničním mecenášům, z nichž mezi první velké patřily německé spolky Ackermann-Gemeinde a Kirche in Not.

Prvním knihovníkem se stal František Verner OCr, od roku 1982 ji vedl ThLic. Miloslav Máša a po jeho smrti v roce 1986 Josef Hřebík. V letech 1992 až 2004 byla knihovna ve správě České křesťanské akademie, ač zůstala i nadále ve vlastnictví pražského arcibiskupství. Vzhledem k rekonstrukci arcibiskupského paláce byla v roce 1996 přestěhována do budovy arcibiskupského semináře v Dejvicích a téhož roku otevřena pro veřejnost. V roce 1997 na popud kardinála Miloslava Vlka přejmenována na Centrální katolickou knihovnu. Na základě smlouvy o správě Centrální katolické knihovny (CKK) uzavřené mezi Arcibiskupstvím pražským (AP) a Katolickou teologickou fakultou UK (KTF UK) došlo dne 28. 2. 2005 ke sloučení dvou do té doby samostatných knihoven – Centrální katolické knihovny (dříve známé jako Pokoncilní knihovna) a fakultní knihovny KTF. Vznikla tak Centrální katolická knihovna Katolické teologické fakulty UK (CKK KTF UK), která plní funkci fakultní knihovny KTF. Podle Knihovního a výpůjčního řádu Univerzity Karlovy z roku 2019 a jeho přílohy č. 1 OR č. 36/2019 se název knihovny změnil na Knihovna Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (Knihovna KTF UK).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

1. ↑ KELBL, Jiří. Centrální katolická knihovna Katolické teologické fakulty UK v Praze. Revue církevního práva. 2006, čís. 35, s. 258-259. Dostupné online. ISSN 1211-1635.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

• Centrální katolická knihovna v Adresáři knihoven a informačních institucí v ČR (ADR)
• Knihovna KTF UK

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Portály: Informační věda a knihovnictví | Křesťanství

Autoritní data: ISNI: 0000 0004 0397 1996 | LCCN: n84116306 | VIAF: 125538876 | WorldcatID: lccn-n84116306

Kategorie:

• Knihovny v Praze
• Římskokatolická církev

Pomník trolejbusové dopravy v Šárecké ulici

Adam Zelinka 7.53

Kaukolathi Tuomas 15.89

Ladislav Prášil 20.84

Adam Sebastian Helcelet 6188 bodů

73. ročník udílení Zlatých glóbů

Nejlepší film (drama)	Nejlepší film (muzikál nebo komedie)
Děti moje - producenti Jim Burke, Alexander Payne a Jim Taylor Černobílý svět - producenti Chris Columbus, Brunson Green a Michael Barnathan Hugo a jeho velký objev - producenti Graham King, Johnny Depp, Martin Scorsese a Tim Headington Den zrady - producenti George Clooney, Brian Oliver a Grant Heslov Moneyball - producenti - Brad Pitt, Rachael Horovitz a Michael De Luca Válečný kůň - producenti - Steven Spielberg a Kathleen Kennedy	Umělec - producent Thomas Langmann 50/50 - producenti Seth Rogen, Evan Goldberg a Ben Karlin Ženy sobě - producenti - Barry Mendel, Judd Apatow a Clayton Townsend Půlnoc v Paříži - producenti Stephen Tenenbaum, Jaume Roures a Letty Aronson Můj týden s Marilyn - producenti David Parfitt a Harvey Weinstein
Nejlepší herec (drama)	Nejlepší herečka (drama)
George Clooney – Děti moje Brad Pitt – Moneyball Ryan Gosling – Den zrady Michael Fassbender – Stud Leonardo DiCaprio – J. Edgar	Meryl Streep – Železná lady Glenn Close – Albert Nobbs Viola Davis – Černobílý svět Rooney Mara – Muži, kteří nenávidí ženy Tilda Swinton – Musíme si promluvit o Kevinovi
Nejlepší herec (muzikál nebo komedie)	Nejlepší herečka (muzikál nebo komedie)
Jean Dujardin – Umělec Brendan Gleeson – Pomáhat a chránit Joseph Gordon-Levitt – 50/50 Ryan Gosling – Bláznivá, zatracená láska Owen Wilson – Půlnoc v Paříži	Michelle Williams – Můj týden s Marilyn Jodie Foster – Bůh masakru Charlize Theron – Znovu a jinak Kristen Wiig – Ženy sobě Kate Winslet – Bůh masakru
Nejlepší herec ve vedlejší roli	Nejlepší herečka ve vedlejší roli
Christopher Plummer – Začátky Kenneth Branagh – Můj týden s Marilyn Albert Brooks – Drive Jonah Hill – Moneyball Viggo Mortensen – Nebezpečná metoda	Octavia Spencer – Černobílý svět Bérénice Bejo – Umělec Jessica Chastain – Černobílý svět Janet McTeer – Albert Nobbs Shailene Woodley – Děti moje
Nejlepší režisér	Nejlepší scénář
Martin Scorsese – Hugo a jeho velký objev Woody Allen – Půlnoc v Paříži George Clooney – Den zrady Michael Hazavicius – Umělec Alexander Payne – Děti moje	Woody Allen – Půlnoc v Paříži Michel Hazanavicius – Umělec George Clooney, Grant Heslov, Beau Willimon – Den zrady Alexander Payne, Nat Faxon, Jim Rash – Děti moje Steven Zaillian, Aaron Sorkin, Stan Chervin – Moneyball
Nejlepší skladatel	Nejlepší původní píseň
Ludovic Bource – Umělec Howard Shore – Hugo a jeho velký objev Trent Reznor, Atticus Ross – Děti moje John Williams – Válečný kůň Abel Korzeniowski – W. E.	„Masterpiece“ – W. E.; hudba a text Madonna, Julie Frost & Jimmy Harry „Lay Your Head Down“ – Albert Nobbs; hudba Brian Byrne; text Glenn Close „The Living Proof“ – Černobílý svět; hudba Mary J. Blige, Thomas Newman, Harvey Mason mladší; text Mary J. Blige, Harvey Mason mladší, Damon Thomas „Hello Hello“ – Gnomeo & Julie; hudba Elton John; text Bernie Taupin „The Keeper“ – Kazatel Kalašnikov; hudba a text Chris Cornell
Nejlepší animovaný film	Nejlepší cizojazyčný film
Tintinova dobrodružství - režie Steven Spielberg Velká vánoční jízda - režie Sarah Smith Auta 2 - režie John Lasseter, Brad Lewis Rango - režie Gore Verbinski Kocour v botách - režie Chris Miller	Rozchod Nadera a Simin; Írán – režie Asghar Farhadi V zemi krve a medu; USA – režie Angelina Jolie Květy války; Hongkong / Čína – režie Yimou Zhang Kůže, kterou nosím; Španělsko – režie Pedro Almodóvar Kluk na kole; Belgie / Francie / Itálie – Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne