Vladimír Alexandrovič Romanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Alexandrovič
velkokníže ruský
Vladimir Alexandrovich 1890s.jpg
Doba vlády nevládl
Úplné jméno Vladimir Alexandrovič Romanov
Tituly Jeho Imperátorská Výsost
Narození 22. duben 1847
Carské Selo, Rusko
Úmrtí 17. únor 1909
Petrohrad, Rusko
Potomci Alexandr Vladimirovič
Kirill Vladimirovič
Boris Vladimírovič
Andrej Vladimirovič
Jelena Vladimírovna
Dynastie Romanov-Holstein-Gottorp
Otec Alexandr II.
Matka Marie Alexandrovna

Vladimír Alexandrovič Romanov (22.dubna 1847, Carské Selo - 17. února 1909) byl ruský velkokníže, třetí syn cara Alexandra II. pocházející z dynastie Romanov-Holstein-Gottorp.

Během svého života zastával velkokníže Vladimír řadu vysokých vojenských, státních i čestných funkcí. Jak bylo v carské rodině zvykem nastoupil v mládí vojenskou kariéru. Ještě za života Alexandra II. byl povýšen do hodnosti generál-adjutanta a jmenován členem Senátu a členem Státní rady. V době vlády svého bratra Alexandra III. byl jmenován velitelem petrohradského vojenského okruhu a velitelem všech imperátorských osobních gard. K jeho zájmům patřilo také umění a věda. Působil jako prezident ruské Akademie krásných umění a jako sponsor baletu.

Rodina a osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vladimír se narodil jako třetí syn budoucího ruského cara Alexandra II. a jeho manželky Marie Alexandrovny (Marie Hessensko-Darmstadtské). Po smrti nejstaršího bratra Nikolaje, se stal druhým v pořadí následnictví. Jako všichni mužští členové dynastie byl Vladimír předurčen pro vojenskou kariéru, ale vedle toho se mu dostalo dobrého vzdělání. V roce 1874 se oženil s vévodkyní Marii Alexandrinou Meckenbursko-Schwerinskou, které jeho otec Alexandra II. udělil možnost nekonvertovat na pravoslaví. Po sňatku přijala jméno Marie Pavlovna a nakonec konvertovala na pravoslaví až po smrti svého manžela. Oba manželé byli vzdělaní a abmiciózní a jejich petrohradský palác se záhy stal významným společenským místem.[1] Z manželství vzešlo celkem pět potomků:

  • velkokníže Alexandr Vladimirovič (1875-1877)
  • velkokníže Kirill Vladimirovič (1876-1938)
  • velkokníže Boris Vladimirovič (1877-1943)
  • velkokníže Andrej Vladimirovič (1879-1956)
  • velkokněžna Jelena Vladimirovna (1882-1957)

Vojenská a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1877-1878 se Vladimír účastnil vojenského tažení rusko-turecké války jako velící důstojník. Přes poměrně dobrý vojenský postup Vladimíra daleko více než vojenská kariéra zajímalo umění a literatura. V roce 1880 ho jeho otec jmenoval prezidentem Akademie krásných umění. Velkokníže se také věnoval podpoře baletu, malování a proslul svým bonvivánstvím.[2] Působil také jako člen Akademie věd a po smrti svého otce zdědil otcovu rozsáhlou knihovnu.[2] Za vlády svého bratra Alexandra III. byl velkokníže jmenován vojenským velitelem petrohradského vojenského okruhu. Tuto funkci zastával i v roce 1905 za vlády svého synovce Mikuláše II. Jeho reputaci velmi poškodily tehdejší události kolem masakru Krvavé neděle v době revoluce v roce 1905, i přestože velkokníže přímou odpovědnost odmítal. Jeho pozici také nepřidalo uzavření nepovoleného manželství jeho nejstaršího syna Kirilla Vladimiroviče v roce 1905, což vedlo ke Kirillově dočasnému vyloučení z romanovského domu a roztržce Vladimíra s carem Mikulášem II.[3] V říjnu 1905 byl ve funkci velitele petrohradského vojenského okruhu nahrazen velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York : Basic Books, 1999. 427 s. ISBN 0465024637. S. 36-38. (anglicky) Dále The Flight of the Romanovs.
  2. a b The Flight of the Romanovs, s. 35.
  3. The Flight of the Romanovs, s. 101.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York : Basic Books, 1999. 427 s. ISBN 0465024637. (anglicky)