Vila Tereza (Žižkov)
| Vila Tereza | |
|---|---|
 Vila Tereza, 2013 | |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesance |
| Výstavba | 1873 |
| Přestavba | 1886 |
| Stavebník | Jan Holejšovský |
| Další majitelé | Jindřiška Maternová, Rudolf Wierzing, Pavel Stadler, Jakub Stein, Jan Troníček, Daniel Märky |
| Poloha | |
| Adresa | Italská 438/36, Praha - Žižkov,  Česko |
| Ulice | Vozová |
| Souřadnice | 50°4′56,03″ s. š., 14°26′24,47″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40964/1-1795 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Tereza je novorenesanční stavba, která byla postavena ve 40. letech 19. století, na rohu ulic Italské a Vozové, na pražském Žižkově. Představuje hodnotný doklad historické zástavby na rozhraní Žižkova, v bývalé Rajské zahradě.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jednopodlažní budovu s nárožní věží, stojící uprostřed zahrady, nechal postavit v tehdy ještě samostatné obci Královské Vinohrady civilní geometr Jan Holejšovský v roce 1873. Samotnou stavbu provedl pražský stavitel Josef Vevera. Již v roce 1874 Holejšovský nemovitost prodal, a poté budova často měnila majitele.
V roce 1885 vilu koupil Ing. Daniel Märky,[2] (spolumajitel firmy „Märky, Bromovský & Schulz“)[3] a pojmenoval jí po své druhé manželce (Therese Appolonia).[4] Podle plánů předchozího majitele, stavitele Troníčka, provedl přestavbu v pseudorenesančním slohu, dále nechal přistavět domek vrátného, starší hospodářskou budovu rozšířil o skleník a prádelnu, a o zahradní domek (který se nedochoval). V zahradě zřídil také fontánu s kovovou alegorickou plastikou (Bohyně Tyché),[5] další u hlavního vchodu. Přestavba byla dokončena v srpnu 1886.
Poté, co v roce 1897 zřídilo Švýcarsko v Praze konzulát, byl Märky jmenován prvním konzulem, a až do své smrti (v roce 1903)[6] ve vile úřadoval. Märky ještě během svého života převedl nemovitost na své dvě děti.[7]
Další švýcarský konzul v Praze, Emanuel Hess, přestěhoval v roce 1904 konzulát na Královské Vinohrady, do Škrétovy ulice.[8]
Od roku 1922 ve vile sídlilo sovětské obchodní zastoupení, které bylo v té době nejvyšším oficiálním úřadem sovětského Ruska v Československu. V období první republiky byl jeho obchodním přidělencem např. diplomat Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko, později (v roce 1938) na příkaz Stalina popraven.[9] V době, když v ní sídlilo vyslanectví, navštěvovali vilu především levicově zaměření avantgardní umělci a sympatizanti sovětského režimu, např. Vítězslav Nezval, Marie Pujmanová, František Kubka, Jiří Weil, Julius Fučík, Vladislav Vančura a jiní.[7]
| „ | Na rozhraní Vinohrad a Žižkova stojí empírová vila Tereza, pohostinné sovětské vyslanectví. | “ |
| — Marie Pujmanová: Hra s ohněm | ||
Laco Novomeský věnoval Vile Tereze sbírku básní.[10]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Na domě, který má značnou historickou a uměleckou hodnotu, je umístěna pamětní deska s dvojjazyčným textem: "Zde ve vile Tereze sídlilo od roku 1922 první sovětské oficiální zastupitelství v Československu".[11]
Vila byla před rokem 1988 prohlášena národní kulturní památkou, v roce 1991 byla ochrana změněna a budova, spolu s vrátnicí, ohradní zdí a plastikou, je chráněna jako kulturní památka České republiky.[12]
Budova dnes náleží Diplomatické službě ČR,[13] ta nemovitost pronajímá zejména zastupitelským úřadům, případně i zastoupením mezinárodních organizací a integračních seskupení a slouží k reprezentaci jednotlivých států, k zajištění významných mezinárodních návštěv a k dalším aktivitám, spojeným s jejich činností.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Památkový katalog.cz [online]. [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Geni.com. www.geni.com [online]. [cit. 2020/03/28]. Dostupné online.
- ↑ Euro.cz. www.euro.cz [online]. [cit. 2020/03/28]. Dostupné online.
- ↑ Geni.com. www.geni.com [online]. [cit. 2020/03/28]. Dostupné online.
- ↑ Národní památkový ústav.cz [online]. [cit. 2020-03-28]. [NPÚ ÚOP v hlavním městě Praze, restaurátorská dokumentace, RZ 310, Houska, Ivan, Restaurátorský průzkum a záměr. Bohyně Tyché - vila Tereza, 2014 Dostupné online].
- ↑ Cizí konzuláty v Čechách, na Moravě a v Bratislavě 1869-1918 [online]. [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Praha 3 křížem krážem. [s.l.]: Milpo media, 2008. ISBN 9788087040126. Kapitola Tři vily, s. 118.
- ↑ Databáze známých míst.cz. databazeznamychmist.cz [online]. [cit. 2020/03/28]. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz. www.idnes.cz [online]. [cit. 2020/03/28]. Dostupné online.
- ↑ REDAKCIA. Ohne nad riekou a Vila Tereza, básnické zbierky Poničana a Novomeského. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-12-06 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Pamětní desky v Praze.cz [online]. [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-12-28]. Identifikátor záznamu 153054 : Vila Tereza. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Diplomatická služba.cz. www.ds.cz [online]. [cit. 2020/03/28]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOLEC, František; MIKOTA, Miloslav. Pražský sborník vlastivědný. Praha: Pražská informační služba, 1962. 125 s. Kapitola Vila Tereza na Žižkově, s. 35–37.
- JANDA, Václav. Vila Tereza. Praha: Rudé právo, 1988. 41 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Tereza na Wikimedia Commons
