Viktor Gorbatko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Vasiljevič Gorbatko
Viktor Gorbatko
Kosmonaut CPK
St. příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 3. prosince 1934 (79 let)
Vency – Zarja, Krasnodarský kraj RSFSR
Předchozí
zaměstnání
Pilot
Hodnost Generálmajor
Čas ve vesmíru 30 dní, 12 hodin a 47 minut
Kosmonaut od 1960
Mise Sojuz 7, Sojuz 24, Sojuz 37
Znaky
misí
Soyuz-7-patch.png Soyuz37 patch.png

Viktor Vasiljevič Gorbatko, rusky Горбатко, Виктор Васильевич (* 3. prosince 1934 obec Vency – Zarja[1], Krasnodarský kraj RSFSR) je bývalý sovětský vojenský letec a kosmonaut ruské[2] národnosti. Do kosmu letěl třikrát.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Měl sestry Lenu a Valju, bratra zraněného ve druhé světové válce od Stalingradu. U odvodu se přihlásil k letectví i proto, že sestra se za letce také vdala. Byl poslán na přípravnou leteckou školu, pak následovalo batajské vojenské letecké učiliště (tady studoval společně s budoucím kosmonautem Chrunovem), po škole následovala služba u bojového útvaru. Přihlásil se k výcviku kosmonautů a dostal se do Hvězdného městečka. Tady byl od roku 1960 součástí první skupiny kosmonautů s Gagarinem a Titovem. Byl jmenován náhradníkem lodi Voschod 2, pak Sojuzu 5. Díky tvrdému výcviku a schopnostem se stal sportovní pýchou Hvězdného městečka, byl například místním mistrem v tenise. Až na podzim roku 1969 se dočkal své první jízdy v Bajkonuru známým autobusem k raketě s kosmickou lodí.[3].

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Let Sojuzu 24 na sovětské poštovní známce. Viktor Gorbatko je vlevo

Svůj první let do kosmu absolvoval v kosmické lodi Sojuz 7. Spolu s ním letěli kosmonauti Anatolij Filipčenko a Vladislav Volkov. Byl to první skupinový let tří kosmických lodí, on sám na palubě Sojuzu strávil 5 dní. Po návratu pokračoval v trénincích, čekal ho opět nový konkurz, lékařské prohlídky, studium. Létal na různých letadlech i ve vrtulnících.

Po několika letech se dostal do vesmíru podruhé se Sojuzem 24, jeho partnerem byl Jurij Glazkov. Úspěšně se připojili k orbitální stanici Saljut 5, kde plnili mnoho úkolů. Úspěšný let trvající 17 dní a 17 hodin byl zakončen přistáním na území Kazachstánu.

Po dalších třech letech letěl potřetí Sojuzem 37. Start proběhl v Bajkonuru, jednalo se o let v rámci programu Interkosmos. Partnerem mu byl kosmonaut Pham Tuan z Vietnamu. Připojili se k vesmírné stanici Saljut 6, kde pracovali společně s Leonidem Popovem a Valerijem Rjuminem. V lodi Sojuz 36 se pak koncem července 1980 vrátil na Zemi. Byl to jeho třetí a poslední let.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

Dosáhl hodnosti generálmajora. Byl velký fanda hokeje, národního týmu Sborné. Byl ženatý a měl dvě dcery, dcera Marina se narodila na jaře 1960. V roce 2003 zavítal do slovenské Nitry, kde byla velká filatelistická výstava. On sám byl známý vášnivý sběratel známek. Byl zde velice ochotný konverzovat i rozdávat autogramy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.  
  2. Životopisy kosmonautů na stránkách Centra přípravy kosmonautů
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Viktor Vasiljevič Gorbatko, s. 79-80.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]