Valné shromáždění OSN

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Valné shromáždění OSN
Vznik1945
SídloBudova Organizace spojených národů, Spojené státy americké
Úřední jazykarabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština
LídrCsaba Kőrösi (2022–2023)
Mateřská organizaceOrganizace spojených národů
Oficiální webun.org/ga
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zasedání Valného shromáždění OSN

Valné shromáždění je nejvyšší orgán OSN. Jsou v něm zastoupeny všechny členské státy. V čele Valného shromáždění stojí předseda. Nejvyšším úředníkem celé OSN je generální tajemník OSN[1], tento předkládá na valném shromáždění OSN témata k projednání. Valné shromáždění OSN také jmenuje Generálního tajemníka na základě doporučení rady bezpečnosti.

Valné shromáždění projednává všechny otázky, které jsou spojené s Chartou OSN, správy dalších hlavních orgánů a volí jejich členy.

První Valné shromáždění OSN se uskutečnilo v lednu 1946 v Londýně, kde byla zároveň rozpuštěna i Společnost národů.

Postavení Valného shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Oproti původním návrhům z amerického Dumbarton Oaks přiznala Charta OSN Valnému shromáždění právo jednat „o všech otázkách nebo věcech, které patří do rámce této Charty nebo se týkají pravomocí a funkcí orgánů touto Chartou stanovených“ [2], tj. o jakýchkoliv záležitostech ve sféře mezinárodních vztahů za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. V praktické rovině se tato pravomoc uplatnila například při zřízení Pohotovostní jednotky OSN za účelem řešení konfliktů na Blízkém východě.

Význam Valného shromáždění je dán i jeho úzkou a stálou vazbou k Radě bezpečnosti, nejdůležitějšímu orgánu OSN v otázkách zajištění mezinárodní bezpečností, míru a stability ve světě. Valné shromáždění volí nestálé členy Rady bezpečnosti a má právo ji upozorňovat „na situace, které by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost“. [3] Valné shromáždění navíc dostává k projednání od Rady bezpečnosti výroční i zvláštní zprávy o přijatých opatřeních na zachování bezpečnosti a míru ve světe [4] a v tomto smyslu kontroluje činnost Rady bezpečnosti. Generální tajemník OSN rovněž „zpraví za souhlasu Rady bezpečnosti Valné shromáždění na každém zasedání o všech věcech týkajících se udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, kterými se Rada bezpečnosti zabývá a podobně ihned zpraví Valné shromáždění nebo, jestliže nezasedá, členy Organizace spojených národů, jakmile se Rada bezpečnosti přestane takovou věcí zabývat“. [5]

Valné shromáždění posuzuje a schvaluje každoroční rozpočet OSN, svěřenecké dohody a dohlíží na mezinárodní spolupráci v hospodářské, sociální, kulturní, vzdělávací a zdravotní oblasti. K jeho dalším funkcím patří mimo jiné prosazování a naplňování lidských práv a základních svobod pro všechny.

Rezoluce a rozhodnutí Valného shromáždění jsou zpravidla přijímána hlasováním většiny zástupců členských států. Ačkoliv se jedná o hlavní jednací orgán OSN, není Valné shromáždění zákonodárným sborem. Jeho usnesení nejsou pro členské státy závazná, nesou však jisté morální poselství a autoritu, neboť vyjadřují většinový názor světové veřejnosti na otázky mezinárodního míru a bezpečnosti. Jádro činnosti Valného shromáždění spočívá v poradenství a kontrole všech orgánů OSN. [6]

Premiér Malajsie Mahathir Mohamad hovoří na Valné shromáždění OSN v New Yorku dne 25. září 2003

Šest hlavních výborů[editovat | editovat zdroj]

Jako pomocné orgány si Valné shromáždění tvoří výbory a komise. Hlavních výborů je šest:

  • první výbor – Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost (DISEC),
  • druhý výbor – Hospodářský a finanční výbor (ECOFIN),
  • třetí výbor – Sociální, kulturní a humanitární výbor (SOCHUM),
  • čtvrtý výbor – Zvláštní politický a dekolonizační výbor (SPECPOL),
  • pátý výbor – Administrativní a rozpočtový výbor,
  • šestý výbor – Právní výbor.

Předseda, místopředsedové Valného shromáždění a předsedové těchto výborů tvoří tzv. všeobecný výbor.

Hlasování ve Valném shromáždění[editovat | editovat zdroj]

  • při běžných otázkách (např. program) je potřebná nadpoloviční většina přítomných hlasujících,
  • při podstatných věcech, např. přijímání nových členů, je potřebná dvoutřetinová většina z přítomných a hlasujících,
  • při volbě soudců Mezinárodního soudního dvora je potřebná nadpoloviční většina ze všech členů,
  • při revizi Charty je potřebná dvoutřetinová většina ze všech členů,
  • v politických otázkách se rozhodnutí přijímají konsenzem všech členských států (konsenzus znamená všeobecný souhlas). Pokud někdo vznáší připomínku, dále se rokuje, když ji nevznáší, považuje se věc za schválenou a dále se o ní nerokuje.

Při hlasováních má každý členský stát jeden hlas. Přítomní hlasující jsou ti, kteří jsou fyzicky přítomni.

Volby ve Valném shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Ve Valném shromáždění probíhají tyto volby[7]

  • Členů soudního dvora
  • Svého předsedy
  • Členů hospodářské a sociální rady
  • Volby nestálých členů rady bezpečnosti
  • Volby členů Poručenské rady
  • Přijímání nových členů do OSN
  • Pozastavení práv a výsad členů
  • Vylučování členů
  • Účinnost soustavy poručenské a rozpočtové

Předseda Valného shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Zasedání Valného shromáždění začíná každoročně v září. Valné shromáždění však může na žádost Rady bezpečnosti, většiny členských států nebo jednoho člena se souhlasem většiny ostatních členů OSN svolat i své mimořádné zasedání.

Nejméně 3 měsíce před řádným zasedáním se koná volba nového předsedy, 21 místopředsedů a předsedů šesti hlavních výborů. Předsednictví každý rok rotuje mezi 5 geografickými regiony: Afrika, Asie, Východní Evropa, Latinská Amerika a Karibik, Západní Evropa a jiní.

Zástupci největších a nejmocnějších států, jako jsou USA, Čína, Rusko, Spojené království, Francie (stálí členové Rady bezpečnosti) a Japonsko, nikdy nepředsedali Valnému shromáždění.

Jan Kavan byl předsedou Valného shromáždění během jeho 57. zasedání (2002/03).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Organizační struktura. OSN Česká Republika [online]. [cit. 2023-05-05]. Dostupné online. 
  2. kap. IV, článek 10 Charty Organizace spojených národů a Statutu Mezinárodního soudního dvora [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  3. kap. IV, článek 11, odst. 3 Charty Organizace spojených národů a Statutu Mezinárodního soudního dvora [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  4. kap. IV, článek 15, odst. 1 Charty Organizace spojených národů a Statutu Mezinárodního soudního dvora [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  5. kap. IV, článek 12, odst. 2 Charty Organizace spojených národů a Statutu Mezinárodního soudního dvora [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  6. Fakta a čísla OSN: základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze, 2005. ISBN 80-86348-02-4, s. 7
  7. INFO@AION.CZ, AION CS-. 30/1947 Sb. Charta Spojených národů a Statutu Mezinárodního soudního dvora. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2023-05-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fakta a čísla OSN: základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze, 2005. ISBN 80-86348-02-4
  • Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora. Praha : Informační centrum OSN, 1998, ISBN 80-238-5263-9
  • KENNEDY, Paul M. Parlament světa: OSN a hledání světové vlády. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-423-7.
  • Michálek, Slavomír. San Francisco, Vznik Organizace spojených národů. Bratislava: VEDA, 2015. ISBN 978-80-224-1437-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]