Vítězslava Kaprálová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vítězslava Kaprálová
Vítězslava Kaprálová v roce 1935.
Vítězslava Kaprálová v roce 1935.
Narození 24. ledna 1915
Brno
Úmrtí 16. června 1940 (ve věku 25 let)
Montpellier
Národnost česká
Povolání hudební skladatelka
Některá data se získávají z datové položky.

Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno16. června 1940 Montpellier) byla česká skladatelka a dirigentka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vítězslava Kaprálová a Jiří Mucha

Narodila se v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy a brněnský hudební skladatel. Její matka, Vítězslava Kaprálová, rozená Uhlířová, byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent Kaprálové se projevil už v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí.

V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly. Konzervatoř absolvovala v červnu 1935 Klavírním koncertem d moll, který vzbudil značný ohlas již tím, že Kaprálová svou skladbu na absolventském koncertě také sama dirigovala. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře (profesoři Vítězslav Novák a Václav Talich). Graduovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonieta, kterou osobně provedla s Českou filharmonií. Díky francouzskému státnímu stipendiu odjela studovat v roce 1937 na École Normale de Musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, jehož cembalový koncert dirigovala 2. června 1938 v Paříži. Krátce poté odjela na festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu ISCM, který se konal v Londýně, a 17. června jej zahájila svou symfonietou, kterou opět dirigovala - tentokrát byl jejím orchestrem BBC Orchestra. Poté odjela na několik měsíců zpět do Brna. Tehdy ovšem nemohla tušit, že to bude její poslední návštěva domova a že jí byly odměřeny již jen dva roky života, který se ukončí v exilu ve Francii.

Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová а Bohuslav Martinů

Do Paříže se vrátila v lednu 1939. Ve francouzské metropoli se Kaprálová pohybovala v prostředí české umělecké kolonie a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jejich svatba se konala 23. dubna 1940. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval knihu Podivné lásky (1988).

V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, lékaři diagnostikovali u Kaprálové tehdy nevyléčitelnou miliární (rozptýlenou) tuberkulózu, na kterou mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela.

V roce 1946 udělila Česká akademie věd Kaprálové členství in memoriam. V té době se členstvím této instituce mohlo vykázat pouhých deset žen, z celkových 648 členů Akademie.[1]

I přes krátký čas, který byl Kaprálové vyměřen, stačila složit na více než čtyři desítky mimořádně hodnotných skladeb (klavírní, komorní, orchestrální, vokální). Už za skladatelčina života byla její hudba vysoce oceňována (obdržela řadu ocenění a finančních cen, například Smetanovu cenu v roce 1938 a v roce 1939 cenu Svatoboru). Takřka všechny skladby Kaprálové byly vydány tiskem, některé již za jejího života. V současné době mezi její hlavní vydavatele patří Amos Editio, Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu a Editio Bärenreiter.[2]

Dodnes patří k nejhranějším českým skladatelkám. V Brně je po ní pojmenována ulice v Černovicích a Základní umělecká škola na Palackého ulici v Králově Poli.[3] Od roku 2001 nosí její jméno i smyčcové kvarteto.[4] O skladatelčin hudební odkaz od roku 1998 pečuje kanadská hudební společnost The Kapralova Society se sídlem v Torontu.[5] Společnost dosud umožnila vydání převážné části děl Kaprálové tiskem i na hudebním nosiči, podporuje provedení skladatelčina díla ve světových premiérách, k nimž nezřídka dává podnět, a vydává webové stránky a odborné periodikum.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Diskografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Vítězslava Kaprálová ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sayer, Derek. The Coasts of Bohemia. Princeton University Press, 1998, s.343
  2. Vítězslava Kaprálová
  3. Mladá fronta Dnes 8. 6. 2007 (brněnské vydání)
  4. Kapralova Quartet
  5. The Kapralova Society

Literatura[editovat | editovat zdroj]

(česky)

  • MACEK, Jiří. Vítězslava Kaprálová. (Knižnice Hudebních rozhledů, roč. IV, svazek 10-11.) 1. vyd. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1958.
  • MUCHA, Jiří. Podivné lásky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1988. 2. vyd. Eminent, 2004.
  • PRAŽÁK, Přemysl (ed.). Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky. 1. vyd. Praha: HMUB, 1949.

(anglicky)

  • HARTL, Karla – ENTWISTLE, Erik (ed.). The Kaprálová Companion. 1. vyd. 240 s. Lanham, MD: Lexington Books, 2011. ISBN 978-0-7391-6723-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]