Václav Zelený
Václav Zelený ( 27. srpna 1825, Havlíčkova Borová – 5. dubna 1875, Praha) byl středoškolský profesor, novinář a poslanec.
Obsah |
[editovat] Život
Václav Zelený se narodil 27. srpna 1825 v Havlíčkově Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Jeho matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se Zelený oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec.
[editovat] Tvorba
V roce 1855 založil s K.J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ.
V roce 1861 byl dokonce zvolen poslancem českého sněmu a říšské rady. Na zasedání se zasloužil o prosazení rovného práva českého jazyka na středních a vyšších školách. Prohlašoval, že čeština je natolik vyspělý jazyk, aby se jím mohlo učit na všech typech škol. Po tomto projevu se obával propuštění, tak se raději sám vzal mandátu a vystoupil i ze státní služby. Chvíli pracoval jako redaktor v Kobrově nakladatelství. Tato práce ho však neuspokojovala. V roce 1865 byl jmenován ředitelem nově zřízeného malostranského gymnázia.
V roce 1871 se rozhodl, že napíše životopis Karla Havlíčka Borovského. Už v roce 1872 otiskl v časopise Osvěta několik kapitol Ze života Karla Havlíčka. Tato monografie je založená na Havlíčkových denících, dopisech a vzpomínkách. Později napsal stejným způsobem i biografii Josefa Jungmanna (Život Josefa Jungmanna). Pracoval také na životopisu Jana Kollára, ten však vydán nikdy nebyl. Mimo jiné byl také úspěšný překladatel z angličtiny.
Od roku 1873 se začal Zeleného zdravotní stav postupně zhoršovat. Trpěl plicní chorobou. V březnu 1874 odjel s dcerou Itálie, kde se chtěl léčit. Po návratu domů se jeho stav stále zhoršoval. 5. dubna 1875 své nemoci podlehl.
