Starokatolická církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Starokatolická církev je křesťanskou církví, která se v několika fázích s gradací v 2. pol. 19. století oddělila od římskokatolické církve pro nesouhlas v základních doktrinárních otázkách, především pak v oblasti papežské neomylnosti. Starokatolické církve v jednotlivých zemích jsou autokefálními církevními společenstvími. Některé z nich jsou sdruženy v Utrechtské unii starokatolických církví v čele s arcibiskupem v Utrechtu.

Víra[editovat | editovat zdroj]

Starokatolická církev považuje za závazné sedm ekumenických koncilů prvního tisíciletí, stejně jako pravoslavní užívá Nicejsko-konstantinopolské vyznání bez Filioque. Církev uznává 7 svátostí. Církev odmítá dogmata, která vyhlásila římskokatolická církev v průběhu druhého tisíciletí.

Praxe[editovat | editovat zdroj]

  • Starokatolické církve v jednotlivých zemích jsou autokefální, se synodním zřízením. Členové církve shromáždění na synodě volí biskupa, schvalují stanovy, rozhodují o všech podstatných záležitostech, volí synodní radu.
  • Bohoslužby byly vždy vedeny v národních jazycích.
  • Průběh eucharistické slavnosti (mše) není tak svázán předpisy jako v římskokatolické církvi. Je kladen důraz na aktivní účast celé komunity. Přijímání eucharistie je zásadně podobojí.
  • Kněžský celibát je dobrovolný.
  • Starokatolické církve v Německu, Nizozemsku, Rakousku a Švýcarsku umožňují kněžské svěcení žen.
  • Individuální zpověď je dobrovolná.
  • Církev nemá restriktivní přístup k homosexuálům, avšak neumožňuje žehnání stejnopohlavních párů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší starokatolická církev je v Nizozemsku. Od římskokatolické církve se katolíci v Nizozemí ovlivnění jansenismem formálně oddělili roku 1723. Specifické vlastnosti této „Malé církve“ můžeme vysledovat již před tímto datem a byly ovlivněny tím, že katolická církev musela v kalvinistickém Nizozemí působit v ilegalitě. Rozkol byl způsoben tím, že jezuité požadovali, aby nizozemská církev aktivněji vystupovala proti státu.

Od doby osvícenství se v německy mluvících zemích objevovaly reformní požadavky mezi katolickými duchovními, někteří z nich zakládali různá hnutí, která například v Prusku požívala legálního statusu. Prohlášení papežské neomylnosti na prvním vatikánském koncilu vyvolala zejména v Německu a Rakousku vlnu odporu. V roce 1871 se v Mnichově konal sjezd nesouhlasících duchovních, který můžeme považovat za počátek starokatolického hnutí. Vedoucí osobností byl mnichovský profesor teologie Ignaz Döllinger.

Nově ustavená starokatolická církev přijala apoštolskou posloupnost od zmíněné nizozemské „Malé církve“. Starokatolické církve v Nizozemsku, Německu, Rakousku a Švýcarsku spolu vytvořily Utrechtskou unii. V prvních letech existence církve byla zavedena bohoslužba v národních jazycích, přijímání pod obojí a po roce 1880 byl zrušen povinný celibát duchovních.

Roku 1931 byla uzavřena tzv. Bonnská úmluva mezi starokatolíky a anglikány, na jejímž základě existuje plné společenství mezi starokatolickými a anglikánskými církvemi (vzájemné uznávání svátostí).

Od roku 1996 umožňuje starokatolická církev v Německu udělovat kněžské svěcení ženám. Následně umožnily svěcení žen i církve v Rakousku, Švýcarsku a Nizozemí.

Historie starokatolické církve v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích, zejména v průmyslových městech severních Čech s výrazným zastoupením českých Němců, se starokatolické hnutí, vzniklé v reakci na vyhlášení dogmatu papežské neomylnosti roku 1870, rozšířilo již roku 1871. Varnsdorfský farář Anton Nittel se účastnil starokatolického sjezdu v Mnichově. Roku 1872 ve Varnsdorfu založil první starokatolickou farnost. Roku 1877 získala starokatolická církev v rakouské monarchii legální status. Roku 1880 bylo zřízeno biskupství pro rakouské starokatolíky (zatím neobsazené), od roku 1897 sídlilo ve Varnsdorfu. Správcem biskupství byl Miloš (Amandus) Čech. Další starokatolické farnosti vznikly v Desné, Jablonci n. Nisou, Šumperku.

Českojazyčná starokatolická komunita vznikla v Praze krátce před rokem 1900. Ta se snažila profilovat jako národní církev navazující na odkaz husitství a utrakvismu. Po roce 1918 směřovaly přestupy z římskokatolické církve i do starokatolické církve, velký počet starokatolíků však přestoupil do československé církve (zejména v letech 1920–1922), či do pravoslavné církve (zejména v letech 1934–1938). Po rozpadu Rakousko-Uherska vzniklo starokatolické biskupství ve Vídni, varnsdorfské biskupství si ponechalo působnost na území Československa.

Ve třicátých letech vstoupily národnostní konflikty i do starokatolické církve. Tato církev byla stále z drtivé většiny národnostně německá, podle československých zákonů však musela úřadovat česky. Někteří starokatolíci se stali přívrženci nacismu, jiní se mu však postavili na odpor.

Poválečným odsunem německého obyvatelstva přišla starokatolická církev v Československu o většinu věřících i duchovních. Rovněž kladný vztah k německému nacismu byl jedním z důvodů problémů, které po válce církev měla. Po roce 1945 byla existence církve vážně ohrožena, některé kostely byly zabaveny. Augustin Podolák byl opakovaně zbaven státního souhlasu, nejprve jako správce biskupství v roce 1956, podruhé jako biskup na podzim 1971. Po krátké obnově církve v roce 1968 začal stát od roku 1971 církev tvrdě potírat, 6. ledna 1971 zakázal bohoslužby v Praze, poté v červnu biskup Augustin Podolák tajně vysvětil čtyři kněze (včetně Dušana Hejbala) a jednoho jáhna, na podzim byl biskup zbaven státního souhlasu a o Vánocích 1971 SNB při domovní prohlídce zabavila biskupské insignie, archiv a klíč od katedrály. Duchovní a věřící nekolaborující s režimem začali být státem šikanováni pomocí výslechů, vyšetřovacích vazeb a problémů v zaměstnání, navenek pak církev zastupovali lidé dosazení a tolerovaní státem, kteří ovládli zejména pražskou farnost, kde farář Miloš Josef Pulec koncem roku 1970 odmítl akceptovat, že byl biskupem odvolán ze služby, zatímco neformální skupiny kolem biskupa dále fungovaly podzemně. Biskup Augustin Podolák byl opět donucen vystěhovat se z Varnsdorfu, podzemní církev pak řídil ze svého nového bydliště ve Cvikově.

Po roce 1989 se biskup Augustin Podolák znovu ujal funkce, avšak například pražskou farnost stále ovládal kolaborantský kněz. Teprve 38. synoda dne 29. dubna 1990, tzv. Synoda obnovy, jasně prohlásila kontinuitu biskupské jurisdikce Augustin Podolák a distancovala se od všech synod, orgánů a funkcí, které se pod záštitou komunistického státu konaly v rozporu se synodním řádem, a tuto deklaraci akceptovaly i státní orgány ČSFR. Na přelomu let 1990 a 1991 však biskup Augustin Podolák po úrazu zemřel.

Vývěska u pražské kaple i o církvi

Rozhodnutím 40. synody z 11. listopadu 1995 bylo sídlo biskupství přeneseno z Varnsdorfu do Prahy, jako katedrála slouží kostel svatého Vavřince na Petříně. Na konci 90. let pražští starokatolíci také zrekonstruovali kapli svaté Máří Magdaleny u Čechova mostu, která jim sloužila už v první polovině století. Do širšího povědomí se starokatolická církev dostala v období krize pražské katolické teologické fakulty (ta vyvrcholila v roce 2000), protože Ivan Štampach, s nímž fakulta v roce 1996 skončila spolupráci, v letech 1999–2002 působil ve Starokatolické církvi jako pomocný duchovní. Zhruba v téže době přestoupil ke starokatolické církvi i kněz a sociolog Jan Jandourek, který v ní působí dosud.

Celkem v České republice působí starokatolíci na 21 místech (Praha, Varnsdorf, Jablonec nad Nisou, Desná, Jičín, Ústí nad Labem, Cvikov, Tábor, Pacov, Pelhřimov, Strakonice, Soběslav, Plzeň, Písek, Havlíčkův Brod, Jihlava, Brno, Zlín, Šumperk, Břidličná, Český Těšín). Farnost v Semilech fungovala jen krátce v letech 2001–2004.[1] Před druhou světovou válkou existovaly též farnosti v Arnultovicích u Nového Boru, Krásné Lípě, Děčíně a Smržovce. V Praze má starokatolická církev dvě farnosti: při katedrále sv. Vavřince na Petříně (patří k ní rotunda Nalezení svatého Kříže na Starém Městě a kaple svaté Rodiny v Nuslích) a u kaple svaté Máří Magdaleny. Pražské farnosti mají 6 kněží a 3 pastorační asistenty. Pod starokatolickou církev u nás také patří pražská anglikánská farnost, která má bohoslužby v kostele u sv. Klimenta. Ostatní farnosti spravují vesměs farář nebo administrátor, v některých farnostech doplněný o kooperátora, pomocného duchovního, jáhna, pastoračního asistenta apod.

Biskupové a správci biskupství[editovat | editovat zdroj]

Prvním správcem rakouského biskupství ve Varnsdorfu byl Miloš Čech. Po jeho smrti v roce 1922 byl správcem Alois Paschek (později psán i Alois Pašek), který pak byl dne 16. července 1924 na 30. synodě zvolen prvním starokatolickým biskupem v Československu. 30. května 1939 odpřísahalo duchovenstvo starokatolické církve pod vedením biskupa věrnost Vůdci. Dne 29. června 1946 Alois Pašek zemřel. Po něm byl správcem biskupství zvolen Václav Jaromír Ráb, jehož po abdikaci v roce 1950 z rozhodnutí synodní rady nahradil mladý pražský kněz Augustin Podolák, v roce 1956 však byl zbaven státního souhlasu a donucen odstěhovat se z Varnsdorfu, následně prošel i vězněním a brutálními výslechy. Na 37. synodě v červenci 1968 byl Augustin Podolák zvolen biskupem a následně 15. prosince 1968 v Utrechtu vysvěcen, na podzim 1971 však přišel o státní souhlas (zemřel 7. ledna 1991).

Dne 23. února 1991 byl 39. synodou zvolen novým biskupem a 27. září 1997 v Praze vysvěcen Dušan Hejbal. Na základě dohody s anglikánskou církví je zároveň biskupem-ordinářem pro anglikánské věřící na území České republiky, pro tuto službu je mu jako biskup koadjutor přidělen anglikánský „Bishop of Gibraltar in Europe“ Geoffrey Rowell sídlící v anglickém Crawley.

Věřící v Česku[editovat | editovat zdroj]

Členské církve Utrechtské unie[editovat | editovat zdroj]

Ostatní starokatolické církve[editovat | editovat zdroj]

  • Polská národní katolická církev (Polish National Catholic Church-PNCC v USA a v Kanadu. V roce 2003 vystoupila z Utrechtské unie, neboť nesouhlasí s kněžským svěcením žen)
  • Slovenská starokatolická církev (vystoupila z utrechtské unie, 2003)
  • Filipínská nezávislá katolická církev (není členkou Utrechtské unie, ale je s ní v plném církevním společenství)
  • Reformovaná katolická církev v Polsku

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob VÝMAZ Z EVIDENCE - Farní obec Starokatolické církve v Semilech [online]. Praha: Ministerstvo kultury ČR, 2004-07-01, [cit. 2013-05-09]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]