Třída Towada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Towada
Towada (AOE-422)
Towada (AOE-422)
Obecné informace
UživatelJaponské námořní síly sebeobrany
Typzásobovací tanker
Lodě3
Osudaktivní (2024)
PředchůdceSagami (AOE-421)
Nástupcetřída Mašú
Technické údaje
Výtlak8100 t (standardní)
12 100 t (plný)
Délka167 m
Šířka22 m
Ponor8,4 m
Pohon2 diesely
Rychlost22 uzlů
Dosah10 500 nám. mil při 20 uzlech[1]
Posádka140
Letadla1× vrtulník
RadarOPS-18

Třída Towada je třída zásobovacích tankerů japonských námořních sil sebeobrany. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy.[2] Plavidla slouží k zásobování japonských eskortních uskupení palivem, municí a náhradními díly.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba prototypové jednotky Towada byla objednána roku 1984 u loděnice Hitachi Zosen v Maizuru.[3] Do služby byla loď přijata roku 1987, přičemž roku 1990 následovaly její dvě sesterské lodě Tokiwa a Hamana.[2] Druhé plavidlo postavila loděnice Ishikawajima-Harima Heavy Industries v Tokiu, přičemž třetí postavila rovněž loděnice Hitachi Zosen.[1]

Jednotky třídy Towada:[1]

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
Towada (AOE-422) 17. dubna 1985 26. března 1986 24. března 1987 aktivní
Tokiwa (AOE-423) 12. května 1988 23. března 1989 12. března 1990 aktivní
Hamana (AOE-424) 8. července 1988 18. května 1989 29. března 1990 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Tokiwa (AOE-423)

Plavidla jsou vybavena radarem OPS-18. Mají kapacitu 5700 tun nákladu, který je překládán pomocí dvou zásobovacích stanic na každém boku, z nichž jedna slouží pouze pro doplňování paliva a druhá pro palivo i pevné zásoby. Nenesou žádnou výzbroj.[3] Na zádi se nachází přistávací plocha pro jeden vrtulník. Pohonný systém tvoří dva diesely Mitsui 16V42M-A, každý o výkonu 13 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby.[3] Nejvyšší rychlost je 22 uzlů.[2] Dosah činil 10 500 nám. mil při 20 uzlech.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Class Towada Replenishment Oiler [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 163. 
  3. a b c CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 188. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]