Třída Akizuki (2010)
| Třída Akizuki | |
|---|---|
 Fujuzuki (DD-118) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Předchůdce | třída Takanami |
| Nástupce | třída Asahi |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 5000 t (standardní) 6800 t (plný) |
| Délka | 150,5 m |
| Šířka | 18,3 m |
| Ponor | 5,3 m |
| Pohon | COGAG |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Posádka | 200 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón 8× Typ 90 32× RIM-162 ESSM / VL-ASROC 2× Phalanx CIWS (2×1) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 2 vrtulníky |
| Radar | FCS-3A |
| Sonar | OQQ-22 |
Třída Akizuki (jinak též 19DD) je třída víceúčelových raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Ve službě nahrazují torpédoborce třídy Hacujuki, které byly dokončeny v průběhu 80. let. Jejich hlavním úkolem je doprovod vrtulníkových nosičů třídy Hjúga a velkých torpédoborců se systémem Aegis tříd Kongó a Atago. V letech 2012–2014 byly do služby zařazeny čtyři jednotky této třídy.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
_NT.PNG)
Japonská loděnice Mitsubishi Heavy Industries postavila celkem čtyři jednotky této třídy. Kýl prvního z nich, Akizuki, byl založen v červenci 2009 v Nagasaki, přičemž v 13. října 2010 byl trup lodi spuštěn na vodu.[1] Do aktivní služby vstoupil v roce 2012. Všechny čtyři jednotky byly dokončeny v letech 2012–2014.
Jednotky třídy Akizuki:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Akizuki (DD-115) | 17. července 2009 | 13. října 2010 | 14. března 2012[2] | aktivní |
| Teruzuki (DD-116) | 2. června 2010 | 15. září 2011 | 7. března 2013 | aktivní |
| Suzucuki (DD-117) | 18. května 2011 | 17. října 2012 | 12. března 2014 | aktivní |
| Fujuzuki (DD-118) | 14. června 2011 | 22. srpna 2012 | 13. března 2014 | aktivní |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_under_construction_at_Mitsubishi_Nagasaki_Shipyard,_cropped.jpg)
_16.jpg)
Konstrukce lodí vychází z vylepšeného projektu torpédoborců třídy Takanami. Využívá přitom řadu prvků technologií stealth.
V dělové věži na přídi je umístěn jeden 127mm kanón. Torpédoborce rovněž nesou osm protilodních střel typu 90 s dosahem až 200 km. Další řízené střely jsou umístěny v příďovém 32násobném vertikálnímu odpalovacímu zařízení Mk 41. Do něj je možné umístit různé protiletadlové řízené střely RIM-162 ESSM a raketová protiponorková torpéda RUM-139 VL-ASROC. Bodovou obranu zajišťují dva systémy Phalanx Block1B, každý s jedním 20mm rotačním kanónem. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva trojité 324mm torpédomety HOS-303 pro lehká protiponorková torpéda. Na zádi je letová paluba a hangár pro uskladnění dvou protiponorkových vrtulníků SH-60K.
Pohonný systém je koncepce COGAG. Čtyři plynové turbíny Rolls Royce Spey SM1C roztáčí dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost činí 30 uzlů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ New destroyer Akizuki launched (corrected)[nedostupný zdroj]
- ↑ Three MSDF ships to join the fleet. www.maroon.dti.ne.jp [online]. [cit. 2012-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-18.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Akizuki na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com
