Třída Asagiri
| Třída Asagiri | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Japonské námořní sily sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 8 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | aktivní (2010) |
| Předchůdce | Hatakaze |
| Následovník | Kongó |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3500 t (standardní) 4200 t (plný) |
| Délka | 137 m |
| Šířka | 14,6 m |
| Ponor | 4,5 m |
| Pohon | COGAG |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | |
| Posádka | 230 |
| Výzbroj | 1× 76,2mm kanón OTO Melara 8× RGM-84C Harpoon (2×4) 8× ASROC (1×8) 2× 20mm Phalanx CIWS (2×1) 8× Sea Sparrow (1×8) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Pancíř | |
| Letadla | 1–2 vrtulníky |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Asagiri je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany, postavená jako vylepšení torpédoborců třídy Hacujuki.[1] Skládá se z celkem osmy jednotek postavených v letech 1985–1991. Všechny jsou stále v aktivní službě. Asagiri a Jamagiri však od roků 2004–2005 slouží jako cvičné lodě.[1]
Obsah |
Stavba [editovat]
Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1985–1991.[1]
Konstrukce [editovat]
Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 76,2mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. Kanón má dostřel 30 km a rychlost palby 120 ran za minutu.[1] Mezi touto věží a můstkem se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Ta ve výzbroji lodí doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety HOS-302A pro japonská protiponorková torpéda typu 68. Protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel RGM-84C Harpoon. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobné vypouštěcí zařízení střel Sea Sparrow. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce rovněž mohou nést až dva protiponorkové vrtulníky, pro jeho uskladnění se na palubě nachází hangár. Obvykle však nesou pouze jeden stroj typu SH-60J.[1]
Pohonný systém je koncepce COGAG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Kawasaki-Rolls-Royce Spey SM1A, přičemž v bojové situaci se připojí další dvě plynové turbíny stejného typu.[1] Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
