Třída Ikazuči
| Třída Ikazuči | |
|---|---|
 Inazuma (DE-203) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | fregata |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Akebono (DE-201) |
| Nástupce | třída Isuzu |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1080 t (standardní) 1300 t (plný) |
| Délka | 88 m |
| Šířka | 8,7 m |
| Ponor | 3,1 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 25 uzlů |
| Dosah | 5500 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 145 |
| Výzbroj | 2× 76,2mm kanón (2×1) 4× 40mm kanón (2×2) 1× Hedgehog 8 vrhačů, 1 skluzavka |
| Radar | OPS-1 OPS-16 |
| Sonar | SQS-29 |
Třída Ikazuči byla lodní třída fregat Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze dvou jednotek, sloužících v letech 1956–1977.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly v letech 1954–1956 postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly v rámci programu z roku 1953.[1]
Jednotky třídy Ikazuči:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Ikazuči (DE-202) | 18. prosince 1954 | 6. září 1955 | 29. května 1956 | vyřazen 31. března 1976 |
| Inazuma (DE-203) | 25. prosince 1954 | 4. srpna 1955 | 1. dubna 1956 | vyřazen 15. března 1976 |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Fregaty byly vyzbrojeny dvěma 76,2mm kanóny a čtyřmi 40mm kanóny. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog, dále osm klasických vrhačů a jedna skluzavka hlubinných pum. Elektroniku tvořily radary SPS-6 a SPS-10. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 12 000 bhp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů. Dosah byl 5500 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[2]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
V roce 1959 byla změněna výzbroj plavidel, kterou nadále tvořily dva 76,2mm kanóny modernější verze, dva 40mm kanóny, salvový vrhač Hedgehog a čtyři vrhače hlubinných pum.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 289.
- ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 292.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Ikazuči na Wikimedia Commons
