Třída Kongó (1990)
| Třída Kongó | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Japonské námořní sily sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | aktivní (2010) |
| Předchůdce | Asagiri |
| Následovník | Atago |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 7200 t (standardní) 8900 t (plný) |
| Délka | 161 m |
| Šířka | 21 m |
| Ponor | 6,1 m |
| Pohon | COGAG |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 30+ uzlů |
| Dosah | 4500 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 310 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón OTO Melara 2× VLS Mk 41 (61+29 střel) 8× Boeing Harpoon 2× Phalanx CIWS 6× 324mm torpédomet |
| Pancíř | |
| Letadla | 2 vrtulníky |
| Radar | SPY-1D |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Kongó je třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z jednotek Kongó, Kirišima, Mjókó a Čókaj, postavených v letech 1990–1998. Plavidla jsou vybavena americkým zbraňovým systémem Aegis a zajišťují protivzdušnou obranu flotily. Jsou to první válečné lodě, mimo plavidla US Navy, které systém Aegis nesou. Jsou jádrem čtyř doprovodných uskupení, která soustřeďují hlavní síly celého japonského námořnictva. Všechny čtyři jednotky mají též sloužit jako součást protiraketové obrany. Konstrukce lodí je blízká americké třídě Arleigh Burke.[1]
Obsah |
Stavba [editovat]
Na stavbě všech čtyř torpédoborců spolupracovaly japonské firmy Mitsubishi Heavy Industries a IHI Corporation, přičemž stavba probíhala mezi lety 1990–1998. Stavba první jednotky Kongó (DDG-173) byla zahájena v květnu 1990 a do služby torpédoborec vstoupil v březnu 1993. Kirišima (DDG-174) byla stavěna od dubna 1992 a dokončena v březnu 1995. Kýl Mjókó (DDG-175) byl založen v dubnu 1993 a loď byla dokončena v březnu 1996. Konečně poslední jednotka Čókaj (DDG-176) byla stavěna od května 1995 a dokončena v březnu roku 1998.
Konstrukce [editovat]
Torpédoborce nesou pokročilý americký zbraňový systém Aegis s radarem SPY-1D, který dokáze sledovat najednou až 200 vzdušných cílů. Všechny torpédoborce byly po roce 2005 upraveny pro fungování v rámci systému protiraketové obrany (Ballistic missile defence – BMD). Jádrem výzbroje lodí jsou dvě skupiny vertikálních odpalovacích zařízení Mk 41 s celkovou kapacitou 90 řízených střel — 61 na zádi a 29 na přídi. Z nich jsou odpalovány řízené střely SM-2MR Block II a protiponorková torpéda RUM-139 VL-ASROC. Dále nesou dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón OTO Melara s délkou hlavně 54 ráží a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je rozměrná plošina pro operace dvou protiponorkových vrtulníků, lodě však nemají hangár pro jejich uskladnění.[2]
Pohon koncepce COGAG využívá čtyř plynových turbín General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Lodě dosahují rychlosti přes 30 uzlů.[2]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 285. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
- ↑ a b Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 273.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Třída Kongó na serveru Globalsecurity.org
- (anglicky) Třída Kongó na serveru Naval-technology.comg
